U Kubíků ukradl zloděj v noci měch zlaťáků z půdy. Otec se vzbudil a trefil zloděje flintou. Zloději uťali nešťastníkovi
hlavu a zakopali ji. Lidé torzo těla zakopali na vrchu, a protože se zjistilo, že zloděj se jmenoval Benešek, začalo se vrchu
říkat V Benešůvce. Vykládá se, že tam straší a že tam po nocích chodí bezhlavý Benešek a hledá svoji hlavu. Několik lidí
ho tam vidělo, i tetina Cedidlová.
Taková je první pověst Valašského komiksu. Člověk se může dovtípit, že autor Martin Kubík začal malovat tuto pověst jako první, jelikož se vztahovala k jeho rodu.
Komiks má stejnou formu, jako slavné Obrázky z českých dějin a pověstí. V jednom řádku obrázky a pod nima text vypravěče. Zmíněné pověsti pojednávají o známějších věcech, které se vyskytují v učebnicích. Valašský komiks nemá žádné hrdiny nebo krále, i když jedna zmínka o Rudolfovi II. by se našla. Valaši mají pověsti o obyčejných věcech, lidech a příbězích.
Co mi trošku vadilo, tak to bylo stránkování příběhů. V komiksu se vyskytují převážně dvou stránkové pověsti, které však nejsou na jedné dvojstraně a musí se pro ně otočit list. Z Obrázků z českých dějin a pověstí jsem byl zvyklý na ucelenou dvoustránku, tak proto mi to teď trklo do očí.
Valašský jazyk je rázovitý a čtenář se musí smířit s tím, že se tu objeví cizí slova, jako třeba ogar (chlap), čagan (hůl) nebo snět (torzo těla). Pochopení moc nepřidá ani ruka textařky, která všechny texty napsala ledabyle a občas nelze rozeznat třeba písmeno M od písmena H.
Na 83 stranách se skví 27 příběhů, vybraných původně z knihy Za dlúhých večerů - pověsti a pohádky z Hornolidečska autora Petra Odehnala, který publikaci i revidoval.
Komiksy vznikly na popud Valašského deníku , pro který Martin Kubík všechny pověsti každý týden dosud stále kreslí. Najít je můžete v pondělní příloze Naše Valašsko. Můžeme se tak dočkat dalších knih komiksů z Valašska.
Kresby jsou poctivě nakreslené černým inkoustem a vyplňují celé políčko. Kreslíř si s vykreslováním opravdu pohrál a je radost pohledět na všelijaké detaily, obličeje, které se neopakují. Občas nelze poznat, co je na obrázku to hlavní, ale není to tak hrozné. Na malůvkách se krásně vyjímá valašská architektura, interiéry, krajina, oblečení postav je autentické.
Komiks nemá hlavního hrdinu, ani nějaký motiv. Snad bych řekl, že se několikrát opakuje motiv pokladu, který někdo zahrabal nebo o něm kolují zvěsti.
Pověst o vodníkovi mi připomíná důvod, proč vodníci existují. A sice aby se děti naučily plavat a pokud to neumí, aby se bály vody a rybníků. Mnohá neštěstí utopení jsou varující a postava vodníka pomáhá vyvarovat se podobným nebezpečím.
Nejvíce se mi líbil příběh Odraný kůň, který poutavě vypráví pohádku o jednom koni. A vtipná mi přišla příhoda Lišky s vlkem. V pověsti o hlídání hranic se Slovenskem Shonby mě zaujalo slovíčko rozmňáglo ve smyslu rozmáčklo.
Na publikaci v pevných deskách a s křídovým papírem se finančně podílelo Sdružení obcí Hornolidečska a Masarykova veřejná knihovna Vsetín. Valašsko se rozkládá převážně v širším okolí města Vsetín, na východní Moravě při hranicích se Slovenskem.
