Na začátek musím zmínit svůj střet zájmů protože Jirka Carda, kreslíř Tichošlapa, publikuje své autorské komiksy tady na blogu v rubrice komiksy zdarma . Na křestu komiksománu
mi řekl že celou práci měl hotovou za dva a půl roku.
Četl jsem komiksy ze kterých jsem v potu tváře stěží vyždímal jeden komentář. Nejhorší to bylo u minirecenzí některých komiksů z časopisů. A pak stačí narazit na veledílo veleumělce a najednou mám tendenci všechno a všechny okomentovat a ohodnotit. Takto v současné době vzniká i gigarecenze Obrázků Jiřího Kalouska.
Komiksomán Tichošlap jako veledílo určitě označím po právu a zásluhu na tom má scénáristka Sylva Lauerová, autorka knižní nekomiksové bestsellerové předlohy stejného názvu. Komiks přetéká velkým množstvím zajímavých podnětů k přemýšlení a jelikož mě formát mnohačlánkové gigarecenze dost vyčerpává, uchýlím se k výběru jen toho nejdůležitějšího v běžné jednodílné recenzi.
Scénáristka prostřednictvím jedné z postav správně upozorňuje že v metru chybí překlad hlášení do angličtiny, například na přestupních stanicích a na Hlavním nádraží. Na digitálním ježkovi (tak jsem si pojmenoval ten červený led displej s informacemi o příštích zastávkách) už angličtina běží a stopové prvky angličtiny slyšíme i na konečných stanicích, přesto by těch hlášení pro turisty mohlo být více.
Jásám nad novinkou české ingliš: "Támhle jde Pít". Ne "pít" ale "Pít", Pete, Petr. Bohužel mail není mejl, ale tetelím se z "benkingu". Už se těším jak narazím na zprávy z "Uajt Hauzu" v Jůesej reportéra Síenen. Lingvista Karel Oliva zvolil slovem roku 2016 "establišment" (sic!) a uvádí posun počešťování podle vzoru tramway - tramvaj. Fenkjů, fílendank, grásias, komapsmnida a jen tak dále, tohle považuju za nanejvýš nej a kůl.
Scénáristka bravurně zachytila úseky životů pestré škály osobností. Předvedla úžasný pozorovací talent a na papír zvěčnila podobu současné přítomnosti, jak si právě teď tady v Česku žijeme. Hnidopišsky mi tu chybí jenom minipříběh dětí jedné z postav které by se koukaly na jůtubery. Pak by kronika našeho Česka byla asi kompletní.
Komiksomán dává zasvěceně nahlédnout do ženského trápení. Výborně je zachycená partnerská hádka, Kryštof je blb. Scéna pod mostem vypadá více než realisticky a houmlesák pronáší životní moudrost. Je to právě ta autentičnost a skutečný život bez růžových brýlí, co mě trká do očí. S touto opravdovostí se moc často nesetkávám a proto teď kulím vočadla.
Líbilo se mi jak jedna postava radí že na usnutí platí meduňkový čaj. Děkuji za tip to se může někdy hodit.
Na kresbě oceňuji inovativní rámečky. Přemýšlivé šipečky jsou použité pro vzpomínání na děj v minulosti. Jiný přemýšlivý zobáček vede k celému panelu. Jedna bublinová šipka visí za hlavou aby ničemu nevadila. Dosud jsem neviděl podobnou úpravu někde jinde.
Oči se světelným efektem. Pohled do tváře pana T. odhaluje stařeckost, která však kontrastuje s mladou rukou. Světelné efekty jsem už viděl u Terminátora ale i tady se mi to líbí.
Hlavní nádraží se kreslířovi povedlo vymalovat hezky. Pihou na kráse jsou eskalátory které na Hlaváku jezdí jen nahoru. Tichošlap vchází do metra asi na Staroměstké ale tam nejsou čtyři eskalátory. Možná je ale lepší nevědět kde ten pán žije.
Slzy vypadají zvláštně. Jako kdyby kapala samotná kůže. Přesto to vyznívá působivě. Podruhé tečou slzy smíchu. Nakreslit vodu bývá asi nejtěžsím džobem na které kreslič narazí, stejně jako třeba znázornit moře v animovaném filmu aby to nevypadalo tak uměle.
Kreslíř si dal tu práci a poctivě zpodobnil drobné detaily tváří i věci v pozadí.Vtip obrazovou formou se povedl u houmlesáků kde jim lítaj zuby z huby. Malůvky se vyjímají originálním stylem, nikdo jiný takto nekreslí a autora lze snadno rozeznat od ostatních. Což je hodno uznání.
První dojem z obrázků tedy nemám nijak valný, připomnělo mi to moje zápolení s mangou kde se mi mnohé věci také nejdřív moc nezdály. Člověk si ale zvykne a pak vidí i to dobré.
U otravné hajzlbáby jsem se ušklíbl, jak sahá cizímu člověku do kapsy. Při druhém čtení jsem zjistil, že ona mu tu věc dává!
Trošku jsem rozpačitý z prodakt plejsmentu. To by mělo být předem oznámeno.
Komiksomán je opepřen lehkou erotiku, například ve sprše, kreslíř kráčí po hraně přístupnosti zobrazením jedné půlky ňadra. Tímhle faulíkem se komiks zařadil do kategorie nevhodné pro mládež.
(Upozornění na spoiler v následující větě.) Konec se dá vysvětlit vícero variantami a nějak nevím která je ta správná. Tahle nejednoznačnost ve významu se mi moc nezdá. Nějak mi nesedí ty předešlé scény kde Tichošlap jakoby vysává z lidí emoce. Ale je také možné že jsem to nepochopil správně.
Závěrečné slovo o celkovém dojmu je tedy následující. Scénáristka mě oslnila zachycením pronikání ingliš do češtiny. Velkým plusem onálepkuju tento komiks díky přesnému pohledu do života současných manažerů a manažerek, co si pořizují paní na uklízení jako to praktikovala kdysi šlechta. Líbí se mi že jsme se v Česku dopracovali do tohoto stádia a že to signalizuje návrat starých dobrých časů v novém hávu. Tímto poznatkem jsem byl nadšený, vlilo mi to nový optimismus do života.
Kreslíř má svůj nezaměnitelný styl který mi však moc nejde pod fousy. Ale má i své lepší chvilky. Bohužel se mu do repertoáru vloudilo pár detailních chybiček z pražského metra. Jako třeba že na áčku nejezdí Čékádé-Símensy.Přitom náměstí Míru na Vinohradech vystihl chvályhodně takže ukázal že bez chyb to také umí.
Nicméně selhávající kresba nikdy nesklouzla do roviny abych ji odepsal úplně. Vyložené nesmysly jsem nenašel žádné. Můj sarkastický jazýček tedy zůstal v hubě. Skuteční lidé které potkávám na veřejnosti taky nevypadají jako halyvůdské hvězdy. Chyby kresliře tedy komiksománu odpouštím, čímž přidávám do svého střetu zájmů další polínka do ohně. Na Jirkův styl jsem si stačil zvyknout díky jeho minulým komiksům a proto ty ksichtíky a jiné nešvary nekritizuju tak ostře.
V jedné knížce jsem zahlédl myšlenku že přátelství recenzenta s autory hodnocených děl zabíjí hodnověrnost článku. Což je krutá pravda. Nezávislost recenzování znamená nemít žádné přátelské vztahy k autorům ani k nakladatelství. Tato recenze je mým prvním pokusem jak se s tímto problémem popasovat.
Děj komiksovánu se mi líbil a jediný kopanec scénáři udílím pouze zvláštnímu zakončení. Nadšení z ingliš a z nově rodící se šlechty o mnoho převážilo nepodstatné drobnostmi. Komiksomán tedy hodnotím stovkou.
