Na začátek musím zmínit svůj střet zájmů protože Jirka Carda, kreslíř Tichošlapa, publikoval své autorské komiksy tady v rubrice komiksy zdarma . Na křestu komiksománu
mi řekl že celou práci měl hotovou za dva a půl roku.
Četl jsem komiksy ze kterých jsem v potu tváře stěží vyždímal jeden komentář. Nejhorší to bylo u minirecenzí některých komiksů z časopisů. A pak stačí narazit na veledílo veleumělce a najednou mám tendenci všechno a všechny okomentovat a ohodnotit. Takto v současné době vzniká i gigarecenze Obrázků Jiřího Kalouska.
Komiksomán Tichošlap jako veledílo určitě označím po právu a zásluhu na tom má scénáristka Sylva Lauerová, autorka knižní nekomiksové bestsellerové předlohy stejného názvu. Komiks přetéká velkým množstvím zajímavých podnětů k přemýšlení a jelikož mě formát mnohačlánkové gigarecenze dost vyčerpává, uchýlím se k výběru jen toho nejdůležitějšího v běžné jednodílné recenzi.
Scénáristka prostřednictvím jedné z postav správně upozorňuje že v metru chybí překlad hlášení do angličtiny, například na přestupních stanicích a na Hlavním nádraží. Na digitálním ježkovi (tak jsem si pojmenoval ten červený led displej s informacemi o příštích zastávkách) už angličtina běží. Sice v dost neumětelském překladu: "get off on the right side in the direction of travel" ale budiž, pokus o pomoc cizím turistům se počítá. První kousky mluvené angličtiny slyšíme od hlasatelů na konečných stanicích: "exit the bus" nebo "exit the train", což mi také ale zavání otrockým překladem.
Scénáristka bravurně zachytila úseky životů pestré škály osobností. Předvedla úžasný pozorovací talent a na papír zvěčnila podobu současné přítomnosti, jak si právě teď tady v Česku žijeme.
Komiksomán dává zasvěceně nahlédnout do ženského trápení. Výborně je zachycená partnerská hádka, Scéna pod mostem vypadá více než realisticky a houmlesák pronáší životní moudrost. Je to právě ta autentičnost a skutečný život bez růžových brýlí, co mě trká do očí. S touto opravdovostí se moc často nesetkávám.
Líbilo se mi jak jedna postava radí že na usnutí platí meduňkový čaj. Děkuji za tip to se může někdy hodit.
Na kresbě oceňuji inovativní rámečky. Přemýšlivé šipečky jsou použité pro vzpomínání na děj v minulosti. Jiný přemýšlivý zobáček vede k celému panelu. Jedna bublinová šipka visí za hlavou aby ničemu nevadila. Dosud jsem neviděl podobnou úpravu někde jinde.
Oči se světelným efektem. Pohled do tváře pana T. odhaluje stařeckost, která však kontrastuje s mladou rukou.
Hlavní nádraží se kreslířovi povedlo vymalovat hezky. Pihou na kráse jsou eskalátory které na Hlaváku jezdí jen nahoru. Tichošlap vchází do metra asi na Staroměstké ale tam nejsou čtyři eskalátory. Možná je ale lepší nevědět kde ten pán žije.
Slzy vypadají zvláštně. Jako kdyby kapala samotná kůže. Přesto to vyznívá působivě. Podruhé tečou slzy smíchu.
Kreslíř si dal tu práci a poctivě zpodobnil drobné detaily tváří i věci v pozadí.Vtip obrazovou formou se povedl u houmlesáků kde jim lítaj zuby z huby. Malůvky se vyjímají originálním stylem, nikdo jiný takto nekreslí a autora lze snadno rozeznat od ostatních. Což je hodno uznání.
První dojem z obrázků tedy nemám nijak valný. Člověk si ale zvykne a pak vidí i to dobré.
U otravné hajzlbáby jsem se ušklíbl, jak sahá cizímu člověku do kapsy. Při druhém čtení jsem zjistil, že ona mu tu věc dává!
(Upozornění na spoilery v následujících dvou odstavcích:) Komiksomán je opepřen lehkou erotiku, například ve sprše, kreslíř kráčí po hraně přístupnosti zobrazením jedné půlky ňadra. Tímhle faulíkem se komiks zařadil do kategorie nevhodné pro mládež a kdyby tam tato scéna nebyla byl bych radši. Jinými slovy s touto lechtivostí nesouhlasím i z toho důvodu že ve sprše je sex docela o hubu.
Konec se dá vysvětlit vícero variantami a nějak nevím která je ta správná. Tahle nejednoznačnost ve významu se mi moc nezdá. Nějak mi nesedí ty předešlé scény kde Tichošlap jakoby vysává z lidí emoce. Ale je také možné že jsem to nepochopil správně.
Závěrečné slovo o celkovém dojmu je tedy následující. Velkým plusem onálepkuju tento komiks díky přesnému pohledu do života současných manažerů a manažerek, co si pořizují paní na uklízení jako to praktikovala kdysi šlechta. Líbí se mi že jsme se v Česku dopracovali do tohoto stádia a že to signalizuje návrat starých dobrých časů v novém hávu. Tímto poznatkem jsem byl nadšený, vlilo mi to nový optimismus do života.
Kreslíř má svůj nezaměnitelný styl který mi však moc nejde pod fousy. Ale má i své lepší chvilky. Bohužel se mu do repertoáru vloudilo pár detailních chybiček z pražského metra. Přitom náměstí Míru na Vinohradech vystihl chvályhodně takže ukázal že bez chyb to také umí.
Nicméně selhávající kresba nikdy nesklouzla do roviny abych ji odepsal úplně. Vyložené nesmysly jsem nenašel žádné. Skuteční lidé které potkávám na veřejnosti taky nevypadají jako hvězdy. Na Jirkův styl jsem si stačil zvyknout díky jeho minulým komiksům a proto ty ksichtíky a jiné nešvary nekritizuju tak ostře.
V jedné knížce jsem zahlédl myšlenku že přátelství recenzenta s autory hodnocených děl zabíjí hodnověrnost článku. Což je krutá pravda. Nezávislost recenzování znamená nemít žádné přátelské vztahy k autorům ani k nakladatelství.
Tato recenze je mým prvním pokusem jak se se střetem zájmů popasovat a zachovat si nadhled.
Děj komiksovánu se mi líbil a jediné dva kopance scénáři udílím pouze za sprchu a za příliš stručné zakončení . Nadšení z nově rodící se šlechty o mnoho převážilo nepodstatné drobnostmi.
Upozornění: Článek byl mírně zkrácen
Aktualizace 7/6/2022: Text byl upraven
Aktualizace 16/7/2022: Text byl oflajn a dnes je znovu onlajn. Text byl upraven. Hodnoceni bylo upraveno ze 100 % na N/A %.
