V roce 2047 lidstvo dokáže překonat rychlost světla. Díky tomu je 64 světelných let od Země objevena v souhvězdí Býka planeta Aldebaran 4, první, která se naší modré planetě výrazně podobá. O pár let později na ni přilétá loď s průzkumníky, kteří mohou radostně konstatovat, že je obyvatelná. OSN brzy rozhodne o její kolonizaci, začíná stavba dopravní lodě a výběr vhodných kandidátů. Takhle jednoduše začíná série Aldebaran, francouzský kasovní trhák 90. let. Příběh se postupně samozřejmě zamotá, a o napětí, záhady a vzrušení tu rozhodně není nouze…

Když něco kreslí Marini, je nad babiččiny trenky jasný, že půjde o nepřetržitou akci, svalnaté hrdiny s hranatou bradou a pronikavým pohledem, a krásné, vyvinuté ženy. Když něco píše Desberg, je nad dědovu protézu jasné, že půjde o slátaninu bez hlavy a paty. A co když se tyhle dvě výrazné individuality dají dohromady? Tak vznikne drsná westernová akčňárna Etoile du desert.

Pokud někomu tento název připomíná slavnou akční sérii Sinister Dexter z dílny 2000 AD, je vedle jak ten jasan. Zklamán bude každý závislák na krvi, hláškách, střílečkách a hošáncích s lokty ostřejšími, než Slainův Mozkohryz. Rozhodně však nikdo, kdo má rád kvalitní komiksy – Dexter London patří k příjemným evropským překvapením poslední dvouletky.

Abych pravdu řekl, v patnáctém dílu série XIII pes neobjeví jediný. Místo nich našeho hrdinu pronásleduje nelítostná smečka ke všemu odhodlaných, po zuby ozbrojených a dobře vycvičených agentů Národní bezpečnostní agentury (NSA), kteří mají od Franka Giordina úkol našeho hrdinu při první příležitosti bez milosti odstřelit. Takže Třináctka prchá, prchá a prchá a agenti ho pronásledují, pronásledují a pronásledují…

Když se řekne Španělsko, vybaví se našincovi v prvé řadě blankytné, prázdninové moře. A pak taky Real Madrid, korida, Pyreneje, Kryštof Kolumbus, diktátor Franko nebo olympijská Barcelona. Málokdo ovšem tuší, že stát z Pyrenejského poloostrova je také líhní mnoha geniálních komiksových umělců. Stačí vzpomenout Vicenta Segrellese (Mercenaire), Vidala či dvojici Canales & Guarnido. Zkrátka do Španělska se už vyplatí jezdit nejen za pomeranči – přijměte naše pozvání a seznamte se s výbornou sérií Blacksad posledně dvou jmenovaných…

„Odvolávám, co jsem odvolal...“ by mohlo být mottem čtrnáctého dílu série XIII, neboť se zde (po kolikáté již?) zpochybňuje většina informací, které věrný a oddaný čtenář až doposud o identitě a skutečném původu hlavního hrdiny dokázal shromáždit. Neboť Frank Giordino, jeden z nemocnějších mužů Spojených států a ředitel Národní bezpečnostní agentury NSA, vytáhl do boje a pomocí (nastrčených?) svědků a (falešných?) svědectví se mu daří dokázat, že náš sympatický Jason Mac Lane je ve skutečnosti bývalý irský terorista Seamus O’Neil. Já osobně bych takovému intrikánovi, jako je Frank Giordino, moc nevěřil, ale na každém šprochu...

První věc, která mě na dvanáctém albu série XIII zarazila, a přiznám se i nepříjemně iritovala, byla dosti ohavná a nepovedená obálka se zvlášť odpudivým portrétem generála Carringtona (to je ten muž, co stojí vlevo). Ani první stránky příběhu mě po obrazové stránce příliš nenadchly a u některých kreseb mi připadalo, že je W. Vance vyráběl buďto narychlo nebo v inspiračním útlumu…

Co člověk neudělá pro krásnou ženskou! Zvlášť, když je to jeho údajná manželka a k tomu navíc dcera bývalého prezidenta malé (a fiktivní) středoamerické zemičky Costa Verde… Ta krásná mladá žena se celým jménem jmenuje Maria Isabel de los Santos, a současný diktátor Costa Verde, generál Raul Ortiz, ji vězní v pevnosti Roca Negra. A v nejbližších dnech ji hodlá popravit. Takže pokud si Třináctka nepospíší a hbitě ji neosvobodí, přijde nejenom o manželku, ale i o klíč k jedné své životní etapě - k etapě, kdy byl (pravděpodobně) sovětskými specialisty cvičen na jiho- a středoamerického revolucionáře ve výcvikovém prostoru v Sierra Maestra na Kubě…

Pro čtenáře, kteří se hodlají lačně vrhnout na osmý díl série XIII, mám jednu špatnou a dvě dobré zprávy. Ta špatná zpráva zní, že se stále ještě nedozvíme, kdo je vlastně TŘINÁCTKA a jaké je jeho skutečné jméno; domnívám se však, že je to jen poměrně malá vada na kráse, hlavně, že nás scénárista Jean Van Hamme opět nezklame a namíchá nám dobrodružný koktejl, ve kterém nechybí neočekávané dějové zvraty, napínavý děj, špetka erotiky a skvělá dávka vtipu. A teď ty dobré…

Muž k ní popuzeně přistoupil a s lehkým úšklebkem na tváři pravil: „Dobře se podívej: poprvé a naposledy během své banální existence máš před sebou bytost bez duše!“ Nebohá dívka s hrůzou v očích zavrávorala a ustoupila o krok zpět…

Co se vlastně přihodilo před dvaceti lety v noci na 3. srpna? Není to vůbec nic příjemného, co se Třináctka dozvídá z deníku Zachariáše Hattawaye! I v tak idylickém horském městečku, jako je Greenfalls, totiž řádí Ku-Klux-Klan a jeho dosud žijící členové mají na svědomí smrt jeho otce (nebo snad údajného otce?) Jonatahana Fly. Hra na jména však pokračuje a my se na straně 22 alba dozvídáme…

OBRÁZEK CHYBÍ Odporný Mangusta je opět na scéně! Je připraven za každou cenu a všemi prostředky zlikvidovat Třináctku! Udělá však tentokrát chybu a najme si ke špinavé práci nájemného vraha Kerna; ten ale na tým Třináctka + major Jonesová (ano, z poručíka se stal major) zřejmě nestačí…

Hledá-li někdo opravdovou komiksovou fantasy, pravou duchem, příběhem i obrazem, udělá nejlépe, sáhne-li po pěti albech francouzské série La quete de l´oiseau du temps (Hledání ptáka času). Tím co nabízí, se totiž řadí mezi to nejlepší, co Evropa na tomto poli zábavy vyprodukovala.

Existují komiksy, které nejsou vůbec špatné, ale pak se najednou stane něco, co jejich úroveň, ale především úhel jejich vnímání očima spotřebitele, tedy čtenáře, radikálně změní. Typickým příkladem je romantická adventure Isaac le pirate…