Jedete si na staré drezíně po zrušené trati. Čeká na vás rodina, o které ani nevíte, že ji máte. Najde vás někdo, kdo vás nehledal, a Němý, který hledá, nachází… Lidé ze Sky TV jsou vám v patách. Mlha v myslích a déšť v horách… Sere pes.

Podle všeho nebyla léta Páně 1865 zrovna nudnou snůškou tří set šedesáti pěti dnů. Tenhle rok například skončila občanská válka Severu proti Jihu, byl zavražděn Abraham Lincoln, poprvé se podařilo zdolat alpský vrcholek Matternhorn a pánové Issac Göbli spolu s Albertem Voigtem nezávisle na sobě vynalezli šicí stroj. Před sto čtyřiceti lety byla též literatura obohacena o román Cesta na Měsíc Julese Verna, Lewis Carroll sepsal svou Alenku v kraji divů a Wilhelm Busch vytvořil svůj prakomiks Max a Mořic. Buschovo rýmované dílko nyní vydalo v černobílé podobě nakladatelství Kalich.

David B. nejčastěji užívá kratších, jednoduchých, avšak promyšlených vět. Střídá se v nich spisovná i hovorová mluva, místy se objeví i výrazy expresivně zabarvené, které však vyprávění příjemně oživí. Neradostné události ze života rodiny dokáže popisovat a komentovat se správným nadhledem, vtipem a mnohdy své vzpomínky okoření dávkou ironie. Opět se nabízí srovnání s americkým dílem Maus, ve kterém se Art Spiegelman podobně snaží tíživou rodinnou atmosféru zlehčovat.

… mohlo by se totiž stát, že někdo zemře. Podobnými zdánlivě nesouvisejícími „kdyby“ je nasáklý celý druhý díl oskaroedovské trilogie. Detektivové za poněkud zarážejících okolností sice zjistí, kdo je Oskarův otec, ale tato odpověď jen plodí další otázky… Příběh se tak jen a jen prohlubuje a komplikuje, než aby nabíral přímý směr.

Sloni z Marienbadu jsou jeden z těch komiksů, které vzniknou kdesi v závětří, zcela mimo zmapované proudy zdejší „komiksové komunity“, a pak jako meteor dopadnou přesně do jejího středu. O to větší pozornost a touhu po poznání podrobností pak samozřejmě vyvolávají. A zvláště pak, pokud se jedná o dílko tak osobité, jakým jsou právě (hi)storky z Monstrkabaretu Freda Brunolda. Tedy, přinášíme rozhovor s tvůrci komiksu Sloni v Marienbadu aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Fredu Brunoldovi, ale báli jste se ho zeptat (a to se Vám nikdo nediví!).

Sloni v Marienbadu – kniha lehká jako černý motýl. Jeho křídla nezdobí barvy, ale atmosféry a nálady. Možná se nad ním jen usmějete a necháte ho letět dál, ale ten pocit vám zůstane ještě hodně dlouho: žádná velká gesta ani světoborné myšlenky, ale drobná práce, skrytý smích, něco melancholie a pár jiskřivých momentů jako důkazů toho, že na druhé straně sedí někdo obdařený bystrou myslí. A co především: pach bílého lepidla na papír, nůžky a vzpomínka na čas, kdy jste si sami vystřihli pár fotek z novin a složili z nich úplně jiný příběh, a nebo kdy jste domalovali nějakému státníkovi propiskou fousy. „Sloni v Marienbadu“ jsou totiž asi prvním řádně vydaným kolážovým komiksem v Čechách. (Pokud, samozřejmě, budeme publikované experimenty Vladimíra Tučapského řadit spíše mezi samizdat.) Ale nepředbíhejme a vezměme to hezky po pořádku…

V komiksu Padoucnice zaujímají dětské představy, fantazie a sny důležité role. Svět mladého Pierra-Françoise je plný strašidel, démonů, přízraků a ďáblů, … on se jich však nebojí, mnohem větší strach má z lidí, života a budoucnosti. David B. dal už jako všem „svým“ dětským představám o válce i bratrově nemoci dokonalou formu. Dokázal je symbolicky zpřítomnit tak, že se obratně a věrohodně proplétají skutečným děním. Staly se podstatnou a neodmyslitelnou součástí autorova subjektivního vyprávění.

Slavíte Vánoce v prosinci nebo v lednu? Naše bublinofilní komunita neslaví příchod nového roku na Silvestra jako ostatní, ale až v polovině ledna, na komiksovém svátku známém jako comiCZcon. Jak si takový posun v čase vysvětlit? Osobně se domnívám, že opravdu skalní komiksáři u nás používají jakousi modifikaci juliánského kalendáře. Právě jim k jejich vrcholícím (pravoslavným) vánočním svátkům přináším recenzi krapet starší publikace, jež vypravuje příběh narození Ježíška: Kreslenou bibli z Karmelitánského nakladatelství považuji za neprávem opomíjený počin komiksového žánru u nás. *

Mezi výrazovými možnostmi komiks a literatury není tak jasně zřetelná hranice, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pravdivost tohoto tvrzení u nás dokládá zejména nakladatelství Portál , které už několik let přináší našim čtenářům populárně-naučné tituly vycházející původně u britského nakladatelství Icon Books UK. Mezi letošními přírůstky se objevila i kniha Islám představující exotický svět této civilizace.

Italský spisovatel Umberto Eco dodržel tradici a překvapil i svým nejnovějším dílem - jde o obrázkovou knížku, "romanzo illustrato", jakousi autobiografii jeho generace, která je plná komiksů, obalů gramofonových desek, knižních přebalů a dalších produktů zábavního průmyslu. Dílo teoretika symbolů, filozofa jazyka, experta na masovou kulturu, znalce středověku, sloupkaře a romanopisce nese název Tajemný plamen královny Loany a dostaveníčko si v něm dali Buffalo Bill, Mickey Mouse, Hrabě Monte Christo, Fantomas i královna Loana…

Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli přeměnil... Nejslavnější z ponurých Kafkových povídek se dočkala zpracování od známého amerického ilustrátora. Mé první setkání s Franzem Kafkou se událo ještě na základce. To mi učitelka po přečtení mých básní donesla právě jeho Proměnu. A musím říct, že jako comics by mě to tenkrát potěšilo mnohem víc…

Freude, Freude, Freude – vždycky na tě dojde. Známý popěvek z dílny pana Vodňanského upozorňuje na nepřehlédnutelné místo tohoto muže v dějinách. Bez něj by například surrealismus přišel o svého ideového proroka, sexuální revoluce let šedesátých by se možná o nějaký ten pátek pozdržela, filmům Woodyho Allena by chyběl jeden z charakteristických motivů… a tak by šlo ve výčtu pokračovat. Uvelebte se tedy na terapeutické pohovce a v lehce hypnotickém stavu při četbě freudovské portálovky vydolujte ze svého podvědomí odpověď na palčivou otázku, zda nejste na svou sbírku komiksů tak trochu análně fixováni...

Výstava kreseb, fotografií i hotových stránek z francouzské comicsové adaptace Hrabalovy Příliš hlučné samoty proběhla za celkem nevalného zájmu médií (i comicsových) v Památníku národního písemnictví a staré libeňské synagoze. Ticho po pěšině je o to překvapivější, že se „Une trop bruyante solitude“ může stát jedním z mála letošních konkurentů, ohrožujících prim Jimmyho Corrigana…

Dalším francouzským komiksem, jehož děj se odehrává v naší malé republice, je politické melodrama Un peu de fumée bleue (Troška modrého kouře). Evidentně nejde o žádnou fantasmagorii (jako v třídílném Cyklu dvou horizontů), nýbrž o love story, v níž je osudový vztah zkoušen nelehkým československým klimatem na konci 80. let.

Americký alternativní kreslíř Chris Ware nelže, když na obálce označuje své opus magnum za TROUFALÝ EXPERIMENT, CO JEŠTĚ ČTENÁŘ VYDRŽÍ, ZAKAMUFLOVANÝ JAKO VESELE BAREVNÝ KRESLENÝ ROMÁN. Formálně čisté, konejšivé a minimalistické dílo autora (v sedmatřiceti jen o rok staršího než jeho antihrdina Jimmy Corrigan) vnutí čtenáři falešný pocit bezpečí, aby mu vzápětí pod touto rouškou nasadilo infúzi melancholie, rezignace, úzkosti, ba i deprese nejčernější…

Po více než dvouletém čekání spatřilo světlo knihkupeckých krámů čtvrté pokračování slavného francouzského autobiografického cyklu Padoucnice. Celá série se díky nakladatelství Mot o něco přiblížila dokončení (zbývají ještě díly dva); prodeje jsou zatím spíše skrovné, přestože se bezpochyby jedná o výjimečné dílo zasluhující přízeň. A právě tento díl (cena Alph-Art za nejlepší scénář na festivalu v Angoulême v roce 2000) je v mnohém zlomový…

Shalom, vážení čtenáři. Považuji za celkem roztomilou ironii, že přes nařízení desatera „Neuděláš si sobě rytinu“ je ve výsostně vizuálním typu umění, jakým je comics, judaismus a židovství celkem protěžovaným prvkem. Počítám-li jen comicsy vydané u nás (a nedělám si nárok na úplnost), pak nelze nezmínit ábíčkovské sci-fi Golem z rudolfinské doby, dvojdílného Mause Arta Spiegelmana, rozsáhlý comics Kreslená Bible od Karmelitánkého nakladatelství (úsek od začátku až do místa, kdy se jisté Marii začnou dít hodně nezvyklé věci) a skorocomicsový životopisný titul Kafka. Třešničku na nekvašenou placku tomuto výčtu ale dalo nakladatelství Togga knihou Judaismus pro začátečníky…

„Tím, že nakladatelství Delcourt svěřilo nový odbor zaměřený na kreslené seriály asijského původu společnosti Akata, udělalo první krok k vytvoření ideálního katalogu mang“. Těmito slovy zmíněné nakladatelství na začátku letošního roku oznámilo, že v červnu vyrukuje s novou edicí, která bude surfovat na módní vlně mang.