Ve Francii se v roce 1962 objevuje Barbarella Jean-Claude Foresta, která znamená převrat v dějinách comicsu, neboť byla určena záměrně a jednoznačně dospělému a navíc intelektuálně vyspělému publiku. Padla zde tak dvě tabu. První z nich zapovídalo vzdělanému člověku zabývat se něčím tak triviálním, jako je comics. Druhé fungovalo uvnitř comicsu a zapovídalo tvůrci zabývat se filozofií, politikou a samozřejmě sexem. Planetárními dobrodružstvími svůdné Barbarelly tak oficiálně začínají dějiny comicsu pro dospělé.

Erotické comics však nepotřebují ospravedlňovat svoji existenci poukazováním na svoji vědeckou užitečnost. Existují, protože jsou ve shodě s lidskými potřebami, pro umělce jsou prostředkem k vyjádření pocitů, přání a představ a jejich ztvárněním a sdílením s ostatními se tyto potřeby odkrývají a stávají snáze zvládnutelnými. Ostatně už Sigmund Freud…

Značnou část současné produkce comics tvoří díla, vzhledem k často chabé obsahové úrovni překvapivě nádherně vypravená (a také patřičně drahá, své konzumenty však nacházející), která sexuální a sadomasochistické potřeby svých postav neskrývají, naopak, plně je na svých stránkách odhalují, exponují, a mnohá jsou na nich založena – což by ještě před několika málo desítkami let bylo stěží představitelné. Hledání hranice mezi pornografií a „lehkou“ erotikou se ale táhne dějinami umění snad od prvopočátků – a tedy i v comics…

Intelektuální erotický comics má na Západě dosti velkou tradici. Stačí vzpomenout undergroundového krále úchyláren Roberta Crumba a jeho kultovní časopis Zap. Nebral si žádné servítky a nešlo mu primárně o sex, ale spíše o provokaci a umělecké vyřádění. Kromě něj se v průběhu undergroundové vlny 60. let objevili i stovky dalších tvůrců, kteří sex do svých děl cpali jednoduše proto, že najednou měli tu možnost. Vznikly tak skvělé věci, ale přirozeně taky spousta odpadu. A právě na crumbovské tradice se formálně pokusili navázat tvůrci erotické antologie XXX(Strip)burger známého a uznávaného slovinského alternativního časáku Stripburger. Podařilo se?

Bejt v Japonsku školačkou bych nechtěl. Kromě opruzu s učiteli má totiž každá japonská škola ještě suterén, a tam vždycky nějaká ta chapadla, dychtící rozšířit takové školačce její sexuální obzory. A když už (nedejbože) není suterén, tak se stejně alespoň obden objeví nějaký špatně vyventilovaný grázl, skupina grázlů, démon, skupina démonů, chapadlovitá kytka, skupina… atd. atd. atd. Ale najdou se i příjemnější věci: trapasy se spolužáky, trapasy se spolužáky a líbáním, trapasy se spolužáky a, hmm, romantikou??? Pravdou je, že Japonci dokáží být romantičtí i při tvrdém pornu. A to je jen jeden z rozporů, kterými může být v erotické manze nepřipravený Evropan poněkud šokován. Takže… co je to vlastně hentai?

Jediný dochovaný antický román Lucia Apuleia Proměny z poloviny 2. století sice obsahuje perly jako mýtus o lásce Eróta a Psýché, první verzi pohádky o Popelce či popis mystérií bohyně Isis, avšak arcimistr erotické kresby Milo Manara (58) pro komiksovou adaptaci vyzobnul pouze ukryté pornodetaily...

Pokud bychom použili to staré rigidní dělení na brak (kam je pravidelně řazena i erotika), komerci a umění, toto dílo by, pro někoho snad trochu překvapivě, nejspíš skončilo v šupleti s nápisem Národní galerie. Protože je ale toto dělení už dávno mrtvé a v ledovci s nadměrně vybavenými dinosaury (odkud už doufáme nikdy nevyleze), můžeme tu s přehledem prohlásit toto. Když se spojí dva nadupaní legendární comicsoví tvůrci (Moebius, Jodorowsky) s chtíčem, poetikou a evropskou zálibou v intelektuálně-experimentálním laškování, může z toho vzniknout i něco opravdu „vysokého“. A nebo snad ne? Kupředu třetí…

Fakt, že nejlepší erotičtí kreslíři jsou Italové, vás asi moc nepřekvapí. Platí to od porna nejdrsnějšího ražení až po to s přízviskem „umělecké“, kterému se podařilo prorazit do nejširšího čtenářského povědomí, názorně tak demonstrujíc současný postmoderní svět, pro nějž už neplatí dřívější nálepky „nízkého“ a „pokleslého“. Právě do tohoto ranku pak bezesporu patří i skutečný král „vysoké erotiky“, Milo Manara. Ostatně kým jiným začít recenzní sérii erotického comicsu, než právě jeho nejslavnějším dílem, v němž se harmonicky snoubí všechny základní ingredience jeho úspěchu, než Le Déclic?