Zdálo by se, že erbenovská baladika je stále provokujícím prostorem – ať už v Brabcově zpracování filmovém, vodnické nadsázce Lukáše Fibricha v ABC nebo naposledy letos na jaře v podobě comicsového sborníku nakladatelství Garamond. Pod celkem atraktivní obálkou Kytice se skrývá otázka – jde jen o prvoplánovou provokaci, nebo tento formální slajd na tenký led comicsových adaptací přináší něco podstatného?

Je Oskar metaforou Spasiteľa, alebo len obyčajný chlapec z rozvrátenej rodiny?

Má někdo právo říkat někomu jinému, co je dobro a zlo? Spočívá mravnost v tom, že dodržujeme soubor pravidel, anebo že důkladně přemýšlíme o důsledcích? Je mravnost takovým druhem poznání jako zeměpis, anebo se víc podobá matematice? Měl by chudý muž ukrást z lékárny léky, které potřebuje pro svou umírající manželku? Nemá někdo aspirin? - Tak to je jen malá část otázek, které klade svým čtenářům kniha Etika nakladatelství Portál. Zmiňovaný aspirin na bolest hlavy ale dopředu určitě neshánějte. Kniha má odlehčený polokomiksový tvar, takže migrény, obvyklé z četby filosofických textů, se bát rozhodně nemusíte.

Zdá se, že se fanzinová generace českých komiksových autorů se dostala do fáze, kdy má naléhavou potřebu hromadně demonstrovat své schopnosti a možnosti. A tak přišla doba reprezentativních antologií. Prakticky souběžně vznikly tři podobné projekty, ovšem sborník O (ne)mrtvých jen dobré je natolik specifický, že bychom k němu v přilehlých částech Evropy hledali paralelu jen stěží.

Druhý díl „železničářské trilogie“ na sebe nenechal dlouho čekat. Zhruba půl roku po vydání Bílého Potoku přivádí na svět autorská dvojka Jaroslav Rudiš & Jaromír 99 pokračování tmavomodrého železničního blues, jenž nese název ALOIS NEBEL: HLAVNÍ NÁDRAŽÍ. Nádražák Nebel chystá „dobrodružnou“ výpravu, Němý realizuje své plány a vlaky se ani na chvíli nezastaví… Ponořte se do mlhavého světa nádražních hal, skřípajících brzd a pohnutých lidských osudů…

Bílý Potok je bezpochyby dílo bohaté po všech stránkách - "literárně" i "kresebně". Po vzoru podobně detailních rozborů Ligy výjimečných či Top Ten jsme se na vlnky Bílému Potoku podívali i my v redakci. A postupně se ukazovalo, že některé inspirace jakoby byly příliš těsné... Kde leží hranice mezi odkazem a kopírováním? To už necháme na Vás...

Po ulici jede tříkolka. Co na tom? Snad jen to, že chlapec, který si s ní hraje, stojí o pár metrů vedle a povídají si spolu… Idylickou scénu naruší až hysterická matka, a tím končí první (a nadlouho i poslední) pozitivní pasáž z Oskara Eda, čerstvého to edičního počinu nakladatelství Mot a Branka Jelinka…

Bílý Potok, nový autorský komiks, český nejen původem, ale i obsahem, vydalo nakladatelství Laby-rint, s nímž jsme v našich komiksových vodách dosud neměli tu čest. Je to vždycky potěšující, když na komiksové kolbiště vstoupí nějaký další subjekt, který tak (či onak) přispěje k šíření komiksu. O motivaci k tomuto činu i o samotném Aloisu Nebelovi jsme si povídali s Joachimem Dvořákem, majitelem Labyrintu...

I když se o vydání komiksu Bílý Potok vědělo včas předem, přesto byl určitým překvapením. S novým původním českým komiksem totiž přišli autoři, o nichž v komiksových vodách předtím slyšet nebylo. Na námětu knihy spolupracovali scenárista JAROSLAV RUDIŠ (*1972), novinář a spisovatel oceněný Ortenovu cenu za Nebe pod Berlínem, a kreslíř JAROMÍR 99 (*1963), zpěvák a textař jesenické rockové skupiny Priessnitz, ko-miksově známý maximálně čtenářům časopisu Big Bang! jako autor stripů ze života jednoho rockového novináře. Nebude tedy jistě na škodu oba trošku vyzpovídat…

Tuzemský comics se konečně hrabe ze svého zahnívajícího hrobu; ještě z něj sice ani nestihly opadat zbytky Mirka Dušína, ale už se hladově rozhlíží po něčem, čím by si zacpal chřtán. Je ve vývinu, a tak bere za vděk vším, na co narazí - pročež se začíná objevovat i mimo okruh svých hardcore fanoušků. A i když je na tyto „přistěhovalce“ často pohlíženo s lehkou nedůvěrou, jedno jim nelze upřít - originální přístup stylem, na který by starý páky nejspíš ani nepomyslely. A to je přesně případ křtu nového českého comicsu ze Sudet s literárními ambicemi, novinky Bílý Potok (Alois Nebel) – křtu stejně neortodoxního jako vychytaného. Proto se nedivte, že tahle reportáž bude taky „mírně“ ulítlá…

„ … přišel v dny, kdy se na kopcích už zima obouvá do podzimu a podzim do zimy … kdy dole ještě slunce hřeje, ale listí na kopcích pod nohama křupe, …“ Byl to právě patnáctý říjen, kdy se konečně na pultech knihkupectví objevil původní český komiks Bílý Potok!

Natisíckrát je omletý fakt, že komiks je žánr syntetický – mix literární narativity, vizuálnosti a estetiky výtvarného umění, filmové kamery a střihu. A tak jediné, co mu za bariérou reprodukce a distribuce chybí, je blízkost a živost divadla. Překonat tuto mezeru se pokusil absolvent HAMU Vojta Švejda, jehož „scénický comix“ Bliss uvádí pražské divadlo Alfréd ve dvoře.