Nemilosrdná džungle, nepřátelští Indiáni a úklady tajemného zrádce nakonec vítězí! „Dobře se rozhlédněte okolo sebe!“ říká Tex na straně 40 seržantu Randallovi. „Tohle už nemá s vojenskou jednotkou co dělat! Je to jen banda zoufalých lidí, co bojují o holý život...“ Hned nato přebírá velení a nařizuje ústup k pobřeží, do bezpečí přístavu Portobela…

Dylan Dog je vyšetřovatelem paranomálních jevů. Takže nikoho asi zrovna nepřekvapí, že se při své práci setká například s upírem. Ovšem setkat se s upírem a mít vztah s krásnou upírkou je něco jiného...

Cortovy příhody jsou zřetelně inspirovány Prattovými zážitky z cest po světě. Jednou ze základních složek těchto dobrodružství je imaginace a snění. U Pratta snění neslouží jen pro ilustraci psychologie jednajících postav, ale je to aktivní činitel při rozvíjení příběhu. Nejpronikavěji se to projevuje v albu „Švýcaři“, ve kterém jsou snové mechanismy hlavní hybnou silou příběhu. Dalším typickým příkladem je epizoda „Sen zimního rána“ z alba „Keltové“, která se téměř celá odehrává v Cortových představách. Snové pasáže najdeme i v dalších albech série...

Námořník s kroužkem v levém uchu, elegantní námořnická uniforma, lehce pobavený a ironický pohled. Zdánlivě odtažité chování. Takový je náš Rytíř Štěstěny, vlastním jménem Corto Maltese, syn andaluské cikánky a námořníka z Cornwallu.

Dylan Dog je vyšetřovatel paranormálních jevů - soukromý detektiv, jehož denním chlebem jsou zombíci, vlkodlaci a duchové. Chudák Dylan se stává častým terčem posměšných narážek novinářů a nějaké velké uznání může čekat tak maximálně od nahluchlé babky kořenářky z rohu ulice. Nicméně, na nedostatek práce si rozhodně nestěžuje – soudě alespoň dle dlouhé řady italských alb z nakladatelství Bonelli. Jako druhé v pořadí se k nám z jeho série dostává Prokletí.

Edgar Pierre Jacobs žil dvěma životy. První byl věnován jeho odvěkému snu: opeře. Jacobs měl od svého narození zpěv v krvi a operu v duši. Současně ho však od útlého mládí bavilo kreslit. Podívejme se, jak se stalo, že se tento romantický operní barytonista stal autorem věhlasné komiksové série Blake a Mortimer.

Slavný lovec monster tentokrát v animované akci! Na začátku filmu Van Helsing se hlavní hrdina střetává v Paříži s panem Hydem a pronáší tuto větu: „V Londýně jsem vás minul.“ DVD Londýnská mise je animovaným prequelem hraného snímku a popisuje nám právě ono úplně první setkání obou protivníků.

Tex Willer, neohrožený hrdina Divokého Západu, opustil v minulém sešitku vyprahlé pláně rodné Arizony a se svým synem Kitem se vydal do vlhké a dusné středoamerické džungle, plné jedovatých hadů, pavouků a nepřátelských Indiánů. Jak již víme z předchozího dílu, doprovází skupinu vědců a oddíl neohrožených amerických „mariňáků“, kteří zkoumají a vyměřují Panamskou šíji, kde americká vláda hodlá vybudovat Panamský průplav…

Album Modrý lotos znamená předěl v Hergého tvorbě nejméně ze dvou důvodů. Jednak zde poprvé zužitkoval skutečnou historickou situaci v Číně ve 30. letech minulého století, zejména válku Číny s Japonskem, jednak zde na popud čínského studenta a přítele Čang Čong Žena věnoval velkou péči skutečným čínským reáliím. Hergé sám prohlásil: „Čang mi otevřel oči k čínské civilizaci, umožnil mi lépe pochopit mou zodpovědnost vůči čtenářům. Teprve pak jsem začal věnovat pozornost detailům, dokumentaci, snaze, aby můj příběh byl vyzněl správně a věrohodně.“

V roce 2047 lidstvo dokáže překonat rychlost světla. Díky tomu je 64 světelných let od Země objevena v souhvězdí Býka planeta Aldebaran 4, první, která se naší modré planetě výrazně podobá. O pár let později na ni přilétá loď s průzkumníky, kteří mohou radostně konstatovat, že je obyvatelná. OSN brzy rozhodne o její kolonizaci, začíná stavba dopravní lodě a výběr vhodných kandidátů. Takhle jednoduše začíná série Aldebaran, francouzský kasovní trhák 90. let. Příběh se postupně samozřejmě zamotá, a o napětí, záhady a vzrušení tu rozhodně není nouze…

Každou sérii obvykle píše jeden scénárista a kreslí ji 10 až 15 různých kreslířů. (Ti se ovšem musí přizpůsobit jednotnému a jednotícímu „bonelliovskému“ stylu a musí potlačit vlastní individualitu či sklony k experimentům.) Nakladatelství zaměstnává celkem 250 nejlepších italských kreslířů a scénáristů a ke spolupráci zve i kreslíře ze Španělska, Chorvatska, Mexika či USA.

Dylan Dog je tak trochu zvláštní detektiv. Jeho oborem jsou paranormální případy, které jsou ostatními vnímány jako halucinace či výmysly a zůstávají tak stranou pozornosti. Zároveň je Dylan Dog legendou italského comicsu, která se konečné objevuje také u nás.

Tento týden Vám servírujeme podrobné informace o edici Nový komiks a o jeho čtyřech, zbrusu nových produktech. Na mě je teď, abych Vám zprostředkoval čerstvé informace z prvního dílu série Mister No. Onen sympatický mládenec na obálce je Američan, který za potulek a dobrodružství v Latinské Americe vždy stojí na straně dobra a morálky. Co tomuto komiksu nelze upřít, je příběh. Zda příběh dobrý nebo špatný? Čtěte…

Sergio Bonelli je nepochybně nejvýznamnějším pojmem italské komiksové scény. Jeho nakladatelství si získalo takové renomé, že se stalo doslova synonymem italského komiksu. Neexistuje snad jediný Ital, který by někdy v některém produktu tohoto nakladatelství v životě nezalistoval…

Pro většinu z nás, kteří se nepočítáme k minoritě masochistů, nepatří zajisté návštěva zubaře k vítaným povyražením. Málokdo se na takovou návštěvu těší, a existují dokonce jedinci, kteří ji odkládají co nejdéle. Zvláště tehdy, když dotyčným dentistou je doktorka F. Francisová, jejíž vzezření by dokázalo labilní pacienty přimět k urychlenému opuštění neútulné čekárny. Jak ale teď již dobře víme, Adéla Blanc-Sec dokáže něco vydržet a pranic ji neodradí ani zpustošené vzezření předcházejícího pacienta…

Také vás v útlém dětství rodiče či tetičky strašily nejrůznějšími nestvůrami? Ujišťovali vás, že si pro vás přijde Baba Jaga (ne-li něco horšího), když nebudete jíst polívčičku nebo když nebudete v sedm večer v posteli? Měli jste strach z Polednice nebo z nočních přízraků, jejichž stíny se plazily po zdech ložnice, když maminka – ta hrůza! – zhasla? Pokud jste na většinu z těchto otázek odpověděli kladně, máte všechny předpoklady stát se zasvěcenými čtenáři sedmého alba Neobyčejných dobrodružství Adèly Blanc-Sec.

V posledním díle Richardova průvodce po Almanachu pro cestovatele nejenže se budeme procházet v Tarzanových stopách, ale literární rozcestníky nás zavedou i do ruské klasiky, křivolakých zákoutí Learových nonsensů či nejednoho sci-fi kutlochu, ba náhledneme i za zácloky literatury lechtivé...

V bludišti Mooreových narážek tentokrát zavítáme do Innsmouthu, Atlantidy, Jerusalem's Lotu, na pěknou řídku ostrovů nebo i do města, ze kterého se nikdo nedostal; do klasiky literární, muzikální i filmové. A za hodna citace uznává Moore dokonce i autory české...

Film Hellboy byl pravděpodobně jednou z nejočekávanějších v letošní smršti comicsových adaptací - nejen kvůli účasti domácích spolutvůrců, ale zejména pro pohlcující atmosféru originálu. Ačkoliv se dojem stylově vypjatého díla musel nutně proměnit, film se umně vyhnul stereotypům, které ostatní zfilmované comicsy takovou měrou sužují, a na plátně předvedl show ne snad doslovnou, ale minimálně srovnatelnou…

… Moore totiž, jak jest nepřímo vyjádřeno již v podtitulku, se v Almanachu pro cestovatele v druhém díle Ligy výjimečných pokusil překonat (vlastní) světový rekord v počtu narážek na jiná literární díla (odborně se tomu říká míra intertextuality, ale nebudu se na vás zlobit, když to hned zapomenete). Almanach, průvodce vymyšlenými zeměmi a kraji světa, to je odkazová megapuma, nabitá narážkami na stovky, ano, milé děti, na stovky literárních děl…

Víte, jaké byly skutečné příčiny První světové války? Pokud byste se o nich chtěli něco dozvědět, šesté album Neobyčejných dobrodružství Adély Blanc-Sec rozhodně nečtěte! O těchto příčinách je sice dobře informován Norbert Troupier, bratranec našeho starého známého Luciena Brindavoina, Adélu o nich už však informovat nestačí a nepodaří se mu ani sdělit jí podrobnosti o připravovaném strašlivém spiknutí. Příčina je prostá: kdosi jej brutálně zavraždí a navíc oběsí…

Když něco kreslí Marini, je nad babiččiny trenky jasný, že půjde o nepřetržitou akci, svalnaté hrdiny s hranatou bradou a pronikavým pohledem, a krásné, vyvinuté ženy. Když něco píše Desberg, je nad dědovu protézu jasné, že půjde o slátaninu bez hlavy a paty. A co když se tyhle dvě výrazné individuality dají dohromady? Tak vznikne drsná westernová akčňárna Etoile du desert.

Teprve nedávno přinesly noviny zprávu o přítomnosti vody na Marsu. Podle teze „kde je voda, tam je život“ se znovu vynořily spekulace o přítomnosti jednoduchých forem života na rudé planetě. Mars zkoumala i řada výzkumných sond a vyslání první lidské posádky k jejímu povrchu získává stále jasnější kontury. Zájem lidstva o našeho planetárního souseda je evidentní – platí to ale i naopak? Podle druhého svazku Ligy výjimečných ano.

Pokud někomu tento název připomíná slavnou akční sérii Sinister Dexter z dílny 2000 AD, je vedle jak ten jasan. Zklamán bude každý závislák na krvi, hláškách, střílečkách a hošáncích s lokty ostřejšími, než Slainův Mozkohryz. Rozhodně však nikdo, kdo má rád kvalitní komiksy – Dexter London patří k příjemným evropským překvapením poslední dvouletky.

Někdy uprostřed 90. let Mike Mignola usoudil, ze potřebuje šelmu apokalypsy. Toto zjištění nevzniklo jako extrémní reakce na politickou situaci ve své době a určitě ani nebylo důsledkem dramatického náboženského obrácení. Byl to krok, který mu měl přinést úspěch v jeho kreslířské kariéře…

Šílený vědec! Postava, kterou tak rádi zařazovali do svých krváků, detektivek a pochybných dobrodružství všeho druhu pisatelé levných sešitových morzakorů z počátku minulého století. Postava, která dokáže navodit napětí, tajemno a iracionálno, zejména když se temným sklepením nese její dementní smích: „UÁCHÁÁ... UÁCHÁÁ... UÁCHÁÁ...!“

Frankofonní, blonďatý, geniální a kultovní pračlověk Rahan (vyslov Raón) sice zazářil před 30 lety na stránkách Sedmičky pionýrů jen velmi krátce, českým čtenářům se však vpálil do vědomí tak hluboko, že nepřestali snít o knižním vydání jeho příběhů. Pokus nakladatelství Egmont představit epopej, která vyšla na stránkách magazínu Pif v letech 1969 až 1992 celkem 250krát a dotáhla to na 183 příběhů, však nedopadl nejlépe…

Cesta do pravěku příběhů, na něž nelze během dospívání nenarazit a jejichž hrdiny jsou v kožešinách odění pralidi, musela dříve nebo později skončit také u dnes již "zkamenělých" komiksů. Jejich superhrdina Naoh z kmene Ulhamrů totiž prorazil cestu nejen všem Štorchům, Augustům či Burianům, ale i Rahanům, Kopčemům, Sekům a Zulám. Vlastně ne tak docela on, nýbrž jeho tvůrce, belgický veleduch, který před sto lety zalidnil své romány pralidmi, upíry i mimozemšťany...

Muž k ní popuzeně přistoupil a s lehkým úšklebkem na tváři pravil: „Dobře se podívej: poprvé a naposledy během své banální existence máš před sebou bytost bez duše!“ Nebohá dívka s hrůzou v očích zavrávorala a ustoupila o krok zpět…

Colby 1 byl jedním z nejhorších komiksů, jaké jsem kdy četl. Mamutí podíl na děsivosti díla měl zajisté scénárista Michael Greg. Proto jsem se v recenzi na první díl zařekl, že pokud uvidím jiné album s jeho jménem na obálce, vyhnu se mu. Bohužel, předsevzetí jsem nedodržel, a znovu jsem byl lapen v osidlech zoufalé snahy zavděčit se v poválečném komiksu čtenářstvu tak do třinácti let věku.

Máte rádi Loba? Pokud ano, čtěte dál. Dokážete si ho představit v šikmooké formě? Pokud ano, čtěte dál. Máte rádi naše romské spoluobčany? Pokud ano, tak čtěte dál. A pokud ne, tak taky. Tohohle totiž mít rádi budete. Cikán se totiž anglicky řekne gipsy, takže už doufám víte vo co go. A pokud nevěříte, že tohle je ten největší, nejpřátelštější a nejnadrženější rom pod sluncem, tak nejste náš člověk…

Nejdříve vypukly rasové nepokoje. Vzájemná nesnášenlivost mezi občany bílé a černé pleti propukla ve Spojených státech severoamerických naplno a nevyhnutelně vedla k nové občanské válce. Do bojů byly nasazeny nejnovější typy tanků, nízkolétající bezpilotní bombardéry a další sofistikované i dosud nevyzkoušené zbraně. Uchýlila se některá z bojujících stran k atomovým úderům? To už teď nikdo neví…

Kde to sakra jsem? Kam jsem se to sakra zase dostal? Všude kolem jen liány a puch, v nádržích pomalu dochází benzín, a z okolní džungle se ozývají divné skřeky… Pušku z vody loví Jasoň a Drsoň, jen místo běloskvoucích ořů dřepí v sedlech motorek…

Existují komiksy, které nejsou vůbec špatné, ale pak se najednou stane něco, co jejich úroveň, ale především úhel jejich vnímání očima spotřebitele, tedy čtenáře, radikálně změní. Typickým příkladem je romantická adventure Isaac le pirate…

Tentokrát nebudu dělat okolky a hned zkraje prozradím, že ďáblem je asyrský démon Pazuzu, kterého v pařížském podzemí uctívá fanatická sekta vedená Albertem, záhadným mužem v černých brýlích. Ten v první epizodě série předstíral, že chce Adéle pomoci, aby ji pak hanebně zradil. Uctívači Pazuzu usmrcují každého, kdo znesvětí posvátnou sošku asyrského démona, a také každého, kdo se jim staví na odpor. Jejich další obětí má být Adéla Blanc-Sec. Proč zrovna ona?
ZDE čtěte více o prvním albu celé série

Je tichá listopadová noc roku 1911... Nic neruší posvátné ticho pařížského Přírodovědeckého muzea... Blíží se půlnoc a vycpaní živočichové, kostry zvířat i vitriny s exponáty ztichly v napjatém očekávání... Vtom se odněkud ozvaly záhadné zvuky... ťukání a praskot... A je to tady, vážení přátelé, je to tady!... Z vejce pterodaktyla, starého 136 milionů let, se líhne mládě! Vejce praská, zvíře se souká ven, rozbíjí vitrinu, ve které je uzavřeno, rozbíjí skleněnou střechu muzea a konečně volné, vzlétá nad střechy Paříže!

Naposledy o Rahanovi, z něhož se po 18 letech plahočení černobílými i barevnými obrázky stala filmová hvězda. Konec vypouštění bublin, jak snadné je žít, když obrázky zrychlí tempem, až vzniká iluze pohybu.

V říjnu 1978 se malým Francouzům a pravidelným čtenářům komiksového magazínu Pif na okamžik zastavil dech. Zírala na ně černočerná obálka 443. čísla, která layoutem depresivnějším než pohřební parte oznamovala "smrt" tehdy nejpopulárnějšího komiksového hrdiny, pravěkého lovce Rahana.

Málokterá postava komiksových příběhů se může pyšnit tím, že vzbudí pozornost psychoanalýzy a dočká se vydání monografie, která podrobně zkoumá „nevědomé“ poselství příběhů s názvy jako Návrat šavlozubých tygrů, Tajemství úplňku či Netvor z jiných časů. Když však sešitů a alb s příběhy onoho hrdiny vyjde přes devět milionů výtisků, a to ještě výlučně ve frankofonní oblasti, není divu, že zbystří pozornost nejen konkurence, ale i odborníci z velmi vzdálených myšlenkových sfér.

S příběhy francouzského kultovního komiksu, jehož hrdinou je pravěký „Leonardo da Vinci“ alias Rahan, se čeští fandové komiksu mohli seznámit poprvé někdy v roce 1974 v Sedmičce pionýrů v sice barevném, ale kráceném a nepříliš kvalitním vydání. Dočkali se postupně čtyř příběhů autorské dvojice Roger Lecureux a André Chéret: Človíček, V zemi stínů, V sekyrovém háji a Pouta pravdy. Hrstka vyvolených, jejichž rodiče neváhali vystát frontu v Jungmance a dát za časopis Pif Gadget balený do fólie a doplněný o plastikovou hračku celou závratnou dvacetikorunu, znala ovšem černobílé příběhy daleko důvěrněji.