Úspěšná temná a drsná klasika inspirovaná noirovými detektivkami se vrací díky úspěšnému filmu také na náš trh. Temná zákoutí, kde neony nesvítí, ale pouze blikají. Prohnilé město hříchu, které nemá s nikým slitování…

Láska. Jestlipak správně chápete význam tohoto slova? Ve světě Sin City na lásku není moc místa. Ale když na ní dojde, tak se vším všudy. Buďto skončíte jako Marv na elektrickém křesle, ztratíte identitu jako Dwight nebo spácháte sebevraždu jako Hartigan. Nebo se prostě naštvete a půjdete ty hajzly, co unesli vaši milou, pozabíjet. Takhle to udělal Wallace a byla z toho pěkně Pekelná jízda…

Vydavatelství Comics Centrum pořádá u příležitosti premiéry filmu Hellboy autogramiádu herce Karla Rodena. Karel Roden ve filmu Hellboy představuje hlavní zápornou roli Rasputina. Je to unikátní možnost získat autogram Karla Rodena, který se jinak podobných akcí nezúčastňuje. Comics Centrum je českým vydavatel comicsových příběhů největšího paranormálního vyšetřovatele na světě - Hellboye, podle kterých byl stejnojmenný film natočen.

Někdy může být cesta za pomstou dlouhá, trnitá a spletitá. No a někdy se ale pomsta stane tím nejsladším a je vykonávána s nefalšovanou rozkoší. Frank Castle se pomstil zločincům za to, že mu vyvraždili rodinu. Ale přesto zabíjí dál. Protože ho to baví. A vás, jako čtenáře, to bude bavit také…

Zkusili jste někdy celý den číst Rychlé šípy a na závěr si přečíst nějakou šťavnatou epizodku s Lobem v hlavní roli? V krátkém sledu za sebou jsem přečetl Návrat Temného rytíře, Z pekla a Komiksovou historii světa. Přizpůsobil jsem se jejich pomalejšímu tempu s důrazem na psané slovo,a úplně zapomněl na starou pravdu, že comicsy jsou vlastně zábavou pro pologramotnou mládež s násilnickými sklony. A pak se pustil do Kazatele… Co Vám budu vyprávět - byla to jízda!

Abych pravdu řekl, v patnáctém dílu série XIII pes neobjeví jediný. Místo nich našeho hrdinu pronásleduje nelítostná smečka ke všemu odhodlaných, po zuby ozbrojených a dobře vycvičených agentů Národní bezpečnostní agentury (NSA), kteří mají od Franka Giordina úkol našeho hrdinu při první příležitosti bez milosti odstřelit. Takže Třináctka prchá, prchá a prchá a agenti ho pronásledují, pronásledují a pronásledují…

Když se řekne Španělsko, vybaví se našincovi v prvé řadě blankytné, prázdninové moře. A pak taky Real Madrid, korida, Pyreneje, Kryštof Kolumbus, diktátor Franko nebo olympijská Barcelona. Málokdo ovšem tuší, že stát z Pyrenejského poloostrova je také líhní mnoha geniálních komiksových umělců. Stačí vzpomenout Vicenta Segrellese (Mercenaire), Vidala či dvojici Canales & Guarnido. Zkrátka do Španělska se už vyplatí jezdit nejen za pomeranči – přijměte naše pozvání a seznamte se s výbornou sérií Blacksad posledně dvou jmenovaných…

„Odvolávám, co jsem odvolal...“ by mohlo být mottem čtrnáctého dílu série XIII, neboť se zde (po kolikáté již?) zpochybňuje většina informací, které věrný a oddaný čtenář až doposud o identitě a skutečném původu hlavního hrdiny dokázal shromáždit. Neboť Frank Giordino, jeden z nemocnějších mužů Spojených států a ředitel Národní bezpečnostní agentury NSA, vytáhl do boje a pomocí (nastrčených?) svědků a (falešných?) svědectví se mu daří dokázat, že náš sympatický Jason Mac Lane je ve skutečnosti bývalý irský terorista Seamus O’Neil. Já osobně bych takovému intrikánovi, jako je Frank Giordino, moc nevěřil, ale na každém šprochu...

Upírská série Strygy je naprostým opakem třeba takového Donžona. Nejen, že jí chybí vtip, ale je díl od dílu horší. Strygy stále zůstávají zahaleny tajemstvím, jehož rozřešení už však zajímá málokoho.

První věc, která mě na dvanáctém albu série XIII zarazila, a přiznám se i nepříjemně iritovala, byla dosti ohavná a nepovedená obálka se zvlášť odpudivým portrétem generála Carringtona (to je ten muž, co stojí vlevo). Ani první stránky příběhu mě po obrazové stránce příliš nenadchly a u některých kreseb mi připadalo, že je W. Vance vyráběl buďto narychlo nebo v inspiračním útlumu…

Štíhlá postava, ostrohranná brada, sympaťácká frizúra, důmyslný a pohotový mozek a muška pijáka Kolaloky – to je agent CIA s krycím názvem Alpha. Stejnojmenná francouzská špionážní série se u nás dočkala čtvrtého pokračování, v němž po bytech, kancelářích, lodích i helikoptérách dojde jak na olovem sršící přestřelky, tak na důmyslné pasti, pasti, pastičky…

Moskvou duní ozvěny výstřelů, zabijáci gangsterských skupin se prohání ve drahých vozech a do toho se míchají agenti tajných rozvědek: albem Výplata vlků dostává se akčně-špionážní série Alpha do finále svého prvního triptychu. Hned na úvod je třeba zdůraznit, že bez znalosti přecházejících dvou dílů (Výměna a Bogdanovův klan) nemá vůbec smysl ho číst. Provázanost je tu stejně důležitá stejně jako v Nemocnici na kraji města...

Tohle Sin City je jiné. Ano, je šesté, které kdy u nás vyšlo. Ano, má tři další doplňkové barvy. A hlavně: ano, je povídkové - místo uceleného příběhu obsahuje jedenáct kraťasů. Všechny, které kdy Frank Miller o (Ba)Sin City vytvořil. Jinak je stejné. Jako vždycky…

Co člověk neudělá pro krásnou ženskou! Zvlášť, když je to jeho údajná manželka a k tomu navíc dcera bývalého prezidenta malé (a fiktivní) středoamerické zemičky Costa Verde… Ta krásná mladá žena se celým jménem jmenuje Maria Isabel de los Santos, a současný diktátor Costa Verde, generál Raul Ortiz, ji vězní v pevnosti Roca Negra. A v nejbližších dnech ji hodlá popravit. Takže pokud si Třináctka nepospíší a hbitě ji neosvobodí, přijde nejenom o manželku, ale i o klíč k jedné své životní etapě - k etapě, kdy byl (pravděpodobně) sovětskými specialisty cvičen na jiho- a středoamerického revolucionáře ve výcvikovém prostoru v Sierra Maestra na Kubě…

Není každý den posvícení; jednou jsi dole, jednou nahoře a i mistr tesař… Tak tak, nepletete se, kvalitativní výkyvy postihují i belgofrancouzské comicsové série, Strygy nevyjímaje. Pokud ale máte za samozřejmé, že automaticky musí jít o změny k horšímu, máte smůlu. Zkráceně a jednoduše, něco se zhoršilo, něco se zlepšilo. Chcete vědět víc… ?

Jsou na světě skvělá přelomová díla, otvírající nové směry dalšího vývoje; jsou tu superkvalitně provedené výtvory, pilující již známé postupy i dobře odvedené mainstreamové záležitosti; zbytek je šunt, nestojící moc za pozornost. Ovšem občas si někdo zvolí ke zpracování žánr, který nemá ambice na nějakou špičku, a rozhodne se ho - tradici navzdory - obohatit o něco navíc. Někdy tím dílo získá, někdy za to zaplatí. A někdy obojí…

Pro čtenáře, kteří se hodlají lačně vrhnout na osmý díl série XIII, mám jednu špatnou a dvě dobré zprávy. Ta špatná zpráva zní, že se stále ještě nedozvíme, kdo je vlastně TŘINÁCTKA a jaké je jeho skutečné jméno; domnívám se však, že je to jen poměrně malá vada na kráse, hlavně, že nás scénárista Jean Van Hamme opět nezklame a namíchá nám dobrodružný koktejl, ve kterém nechybí neočekávané dějové zvraty, napínavý děj, špetka erotiky a skvělá dávka vtipu. A teď ty dobré…

Je to jedinečnost. Je to kult. Je to naděje pro každičkého z nás. Ale hlavně je to dílo dvou mužů, Jamese O´Barra a Brandona Lee. James jí dal svou duši a Brandon ukázal světu její tělo. Oba jí darovali svůj vlastní život. Když Jamesovi zemřela dívka, něco z něj zemřelo s ní a následovalo nejtemnější desetiletí jeho života. A Brandon? Když na něj Fun Boy (Michael Massee) při natáčení střílel z pistole, měl zásobník naládovaný ostrými. To vše Vráně dalo sílu zarýt se hluboko do našich duší. Hodně hluboko...

Co se vlastně přihodilo před dvaceti lety v noci na 3. srpna? Není to vůbec nic příjemného, co se Třináctka dozvídá z deníku Zachariáše Hattawaye! I v tak idylickém horském městečku, jako je Greenfalls, totiž řádí Ku-Klux-Klan a jeho dosud žijící členové mají na svědomí smrt jeho otce (nebo snad údajného otce?) Jonatahana Fly. Hra na jména však pokračuje a my se na straně 22 alba dozvídáme…

Na začátek této recenze se Vás zeptám, zdali Vám chutnala první cigareta a zdali jste jí vykouřili až do konce…? No já si myslím, že nechutnala, a také, že Vám bylo hodně blbě a možná, že jste i vyzvraceli kaviár, co jste na párty ukradli svému otci, když si zrovna ve chvíli volna četl nějaký sexy komiks… Mě nechutnalo první žváro stejně jako Vám, a totéž se dá říct o Alvinu Norgem. Ale cigára se stejně tak nějak pomaloučku vnutí, tak proč ne on?

Vrána je fenomén, Vrána je kult, Vrána je moderní městský mýtus o lásce, životě, smrti a pomstě, zasazený do pochmurných neogotických kulis. Vrána je rockový comics a taky obrovský byznys, je to niterná umělecká zpověď i černý kůň všech marketingových strategií; prosadila se, i když za ní nestál žádný mediální gigant. Je předmětem uctívání zástupů zarytých fanoušků, i realitou, co se zvrhla do umění; je silná už jen pohnutou historií svého zrodu, pramenící z osobní tragédie. Co je tedy ta Vrána vlastně zač? Je to jeden jediný comics. Nevěříte? Nahlédněte tedy pod pokličku této legendy. Jiné cesty k pochopení totiž není.

Za krátkou dobu svého působení na konci devadesátých let rozjelo nakladatelství Barlow Comics vydávání čtyř řad francouzkých komiksů. Vedle dvou nepříliš kvalitních (Prince noci a Duranga) i dvě, které byly zábavné a kvalitativně převyšující průměrné série, jež dnes chrlí podobně zaměřené nakladatelství BB art. První z nich byla Polární hvězda, tajemný příběh odehrávající se ve středověké Francii. Tou druhou je pak špionážní thriller taktéž s tajemným pozadím, série z dílny Jeana Van Hamma a Williama Vanceho XIII. Právě její čtvrtý díl s názvem SPADS se nedávno objevil na knihkupeckých pultech…

Lidé zapomínají. To je holá pravda. A ze zapomínání vyrůstá nevědomost, a ta je zase hlavním důvodem známého citátu o „historii, co se opakuje“. A teď zapátrejte v paměti: proč je u nás na tom comics tak špatně? Že by to bylo komunismem? Správně. Takže už máme jasno v tom, co si zopakovat nechceme. Tudíž znova. Historie se opakuje, protože lidé zapomínají. Proto je nutné ji občas oživit. Proto si dnes povíme o comicsu, který nejen že by neměl chybět v knihovničce každého správného antikomunisty, ale ani žádného rozumného a soudného člověka. Partie de Chasse. Comics, který vás přinutí nezapomenout.

Už jste si někdy řekli: co jediné může zastavit zlo? Že jen bezodkladná, brutální a čistá pomsta? A už vás někdy napadlo, odkud pochází mravní zkaženost současné mládeže? Že z comicsů? A kde hledat skutečné prvopočátky toho opravdu dospělého „veselého obrázkového čtení“ vám už taky někdy přišlo na mysl? Dobře tedy, dostanete odpovědi na své nerozvážné otázky. Ale varuji vás, ponesou příchuť krve, 50. let, mccarthysmu, horroru a té odvrácené tváře každého z nás, před kterou se uzamykáme v obluzující vidině naší vlastní dokonalosti. Odpověď jménem E. C. Comics. Odpověď z vaší největší noční můry. To přísahám na VAŠI duši a tento nejzákladnější fenomén ve vývoji moderního amerického comicsu.

"Mučeníčko, to je moje potěšeníčko!", přiznává se dnes už notoricky známou větou neholený zlotřilec z Limonádového Joea - větičkou, jako vystřiženou z horrorů a kriminálek comicsově krvavých padesátých let. Za zdánlivě brutální fasádou se ale může ukrývat pořádně velká porce kritiky, a ať tomu chcete věřit nebo ne, odsuzovaný a zatracovaný fenomén E. C. comicsů let padesátých je zábavný a sdělný dodnes... Nechte se šokovat: Shock SuspenStories...

Je pravdou, že výše zmiňovaný převlékač politických kabátů Marián Čalfů nemá s hrdinou akčního komiksu, sympatickým Alphou, nic společného. Usměvavý Marián jezdil jako veliký komunistický potentát často do Ruska, a že už tam asi nejezdí, protože to už není země jemu zaslíbená, ale země zbídačená, prolezlá krvelačnou mafií a bandou hlavounů, která není schopná vládnout, a kde je možné zemřít hlady anebo vydělat miliony rublů, a pak si třeba za ně koupit celé město - viz Karlovy Vary…

Byly doby, kdy bylo všechno jednodušší. Nejen v životě, ale i v komiksu. Například k tomu, aby se člověk dobře pobavil, nepotřeboval složitou zápletku, několik časových rovin a příběh, který je plný odkazů na věci, o kterých většina lidí nemá ani páru. Ne. Dřív stačil lineární příběh, jeden zásadní zvrat v ději, z dobráka je padouch, z padoucha dobrák a bylo vymalováno. Ta doba se už nikdy nevrátí, tak si ji alespoň připomeňme jedním kvalitním dílkem.

Koncentrační tábory, židovská konta ve Švýcarsku, smrt cifršpiónského vyděrače a nejasná minulost, ukrytá za chladnými miliardářskými brýlemi – to je úkol hodný agenta Maxe! Bělovlasý sekáč v černočerném Porsche se vrací, a dojde i na Wagnerovu operu!

Třináct je prý nešťastné číslo. Ovšem jak pro koho. Pro muže, který má na levé klíční kosti vytetováno římské číslo XIII, to platí zcela určitě. Jeho život visí neustále na vlásku, stále se musí mít na pozoru, stále musí před něčím prchat, neustále mezi svými bližními probouzí nejen přátelství, ale i pocity odporu a nenávisti. Normální smrtelník by takový život asi dlouho nevydržel. Ale náš hrdina ano. Náš hrdina vydrží téměř vše, neboť je k tomu speciálně vycvičen. Je iniciativní, inteligentní, rychlý a obratný, umí nejen střílet, ale i lyžovat, milovat a řídit všechny možné dopravní prostředky. A k tomu je mužný a hezký!

Jsou komiksy, které po přečtení odkládáte jako týden obnošené trenky, jsou jiné, k nimž se neustále vracíte a v mozku je máte zaryté hlouběji než krumpáč ve vaší tchyni. Konečně jsou i komiksy, na které byste zhnusením nejraději úplně zapomněli, ovšem na druhou stranu je vám jasné, že jejich morální poselství je natolik zavazující, že to prostě nepůjde. A je to právě poslední uvedený typ, který vás zaručeně nejsilněji uvaří – Hard Boiled!

Naučila mně to sestřenka – při prvním otevření knihy volně zalistovat stránkami a ponořit nos do odéru právě osvobozené tiskařské černi. Je to jako seznámení – podání ruky, první dojem, první slova. A EXIT Thomase Otta voní šreklich silně - věřte, že tady je černé barvy opravdu hodně…

Záleží, jakýma očima se na to díváte. Podle „režiséra“ pornografického filmu je celý svět jen o souložení, každý to dělá s každým vždy a všude. Spisovatel sci-fi románů za devíti záhadami z desíti vidí přítomnost mimozemšťanů, a nekonečné odpolední seriály na Nově se nám snaží skálopevně nakukat, že ke štěstí lze přijít jedině setkáním s báječným princem v růžovém Cadillacu. Scénárista série Alpha Pascal Renard je přesvědčen, že celosvětová ekonomika je vlastně kolbištěm pro boj mezi nejrůznějšími mafiemi, CIA a KGB…

Název, který by jaksi ani nepotřeboval dalších komentářů - člověk by snadno očekával patřičně tvrdou detektivku se zápletkou kolem snuffu, nějakých těch 8 mm v komiksové podobě. Ba ani stylově černobílá kresba na první pohled příliš nepřitáhne. Ale pozornejší pohled na levou nožku dámičky na přebalu a tu a tam se v zornici mihnuvší podhled nebo sympatický kresebný detailík už pozornost přilákají. Tak se nechte...

Frank Miller nás popáté ve velkém příběhu zavádí do Sin City, města hříchu, jehož sláva začala v době, kdy se zástupy přistěhovalců se šestiraňáky u boku hnané vidinou lepšího a svobodného života valily pod plachtami těžkých vozů na Západ. Jenomže ráj obvykle zůstává jen snem…

O tom, že komiksová série Sin City kreslíře a scénáristy Franka Millera je opravdu tím nejlepším a nejkvalitnějším co si nejen u nás, ale i v zahraničí můžete přečíst, už asi málokdo z vás pochybuje. Dalším z důkazů je i to, že se recenze na první komiksbook této řady chopil jeden z našich nejlepších sci-fi a fantasy spisovatelů, Miroslav Žamboch, vítěz soutěže „O nejlepší fantasy, autor knih Poslední bere vše a Na ostřích čepelí (Poutník 2000, 2001).

Už je to tady! Už je to tady! Co? Nebojte se, žádná revoluce – nic podobného, co by vás mohlo nechat úplně klidnými. Ne, je to něco, nad čím skáču nadšením po hlavě, mlátím pěstmi do zdi a vůbec vzbuzuji veřejné pohoršení. A až se to dozvíte vy, tak budete vyvádět podobně! A zastrčte ty nože, řeknu vám to i bez mučení. Tak tedy: Vyvěste fangle! Darth Vader přichází! Aneb, právě u nás vychází další comicsbook jedné z nejslavnějších comicsových sérií pro dospělé nesoucí prosté označení Sin City!