Primitivní hrdinky jsou díky své síle oprávněny konkurovat mužům, neboť jsou fyzicky zdatné, mrštné, zároveň opět přitažlivé - jejich oděv se omezuje na miniaturní kožešinu. Vyznají se v prostředí, které je „návštěvníkům“ pochopitelně cizí a nebezpečné. Ženy z džungle se mohou stavět do role ochránkyň a zachránkyň. V podstatě kopírují roli Tarzana, ochránce džungle.
„Před zrozením etnografie lidé rádi četli zprávy o cestách do nově objevených zemí ze zcela zvláštního důvodu: popisovaly šťastné bytosti, jež unikly zhoubným následkům civilizace a byly vzorem pro utopistické společnosti." (ELIADE , Mircea. Mýty, sny a mystéria sny, str. 26) Tento pocit byl vlastně uskutečněn tím, že právě primitivní bytosti, ať už ženy či muži, původně pocházely z civilizace. Jednalo se o ztracené či pohozené děti, vyrůstající v džunglích, pod ochranou zvířat.
Ničitelka
Ničitelky s potěšením sesílají na muže-hrdinu všeliké pohromy a zlou magii. V zásadě jsou vybaveny atributy ženskosti, tj. prsy, dlouhými vlasy, popřípadě dlouhými nehty – zdůraznění agresivity. Jsou čistě negativními postavami, které děj výrazně neposouvají. Jsou spíše efektními leitmotivy, než významotvornými postavami. Ničitelky obvykle disponují vycvičenou skupinou bojovnic-ničitelek, které připomínají vojačky, avšak jejich podoba je velmi fantastická. Mezi klasická zobrazení takových postav patří vnadná žena, minimálně ošacená, s křídly, drápy či šupinami - harpyje (ženy Thesálie v Hellboyovi, Angelie v The Darkness). Ztráta některé z bojovnic vyvolává v ničitelce až neskutečně silnou touhu po krvavé pomstě (The Darkness, Hellboy).
Ničitelka s božskými vlastnostmi (kromě magických vlastností je i symbolem stvoření vody, země atp.) mívá obrovskou sílu, kterou v některých případech používá pouze k egocentrickým činům, či ke zlu všeobecně.
V Hellboyovi je Ilsa Haupsteinová - žena, která se oddávala Vůdci, a je pro něj připravena zemřít. Rasputin ji vyzývá: „Ilso Haupsteinová, chceš být znovuzrozená? Byla jsi ničitelkou lidí…chceš být i ničitelkou lidstva. Žít navěky v krvavých bouřích a ohni?“
Vedle bájných žen ničitelek a zlých bohyní se objevují prosté kriminálnice. Jejich životním úkolem je překonávat muže, a to především na poli zločinu. Zločinkyně může ve snaze překonat, ošálit či přímo zničit hrdinu zužitkovat svůj tělesný půvab. Ne nadarmo je jejím pracovním úborem přiléhavý trikot, často latexový a hluboký výstřih. Příkladem může být slavná Catwoman ze sérií o Batmanovi.
Samička / objekt mužské touhy
Jakkoli se toto označení může zdát jako hanlivé, v komiksu je právoplatné. Veškeré komiksové ženy jsou vedle své hlavní role (bohyně, superhrdinka..) navíc objektem mužské pohlavní touhy. To dokazuje i jejich zobrazování: i když fungují jako záporná postava (zlá bohyně, ničitelka), vypadají podobně jako zidealizovaná žena.
Komiksový historik Ron Goulart připisuje zobrazování smyslných žen i tomu, že „před příchodem Playboye a Penthousu nabízely komiksy jednu z mála možností jak pozorovat ženy.“ Odhalování žen a používání role hrdinky pro „očumování“ došlo tak daleko, že mezi lety 1946 a 1950 příběhy v komiksu Torchy Billa Wardse byly v podstatě jen záminkou k zobrazování hlavní hrdinky (dlouhonohé blondýny) Torchy ve spodním prádle či negližé (takovým komiksům se začalo říkat „Headlight comics“). Jako objekty mužské touhy jsou zobrazovány i dívky - „Pro mladší, nevinnější hrdinky upotřebili autoři „sexy school-girl look“ (vzhled sexy školačky). Například Mary Marvel byla oblečena jako roztleskávačka, včetně odhalující ultrakrátké sukně“ (LAVIN, Michael R. Women in Comic Books). Sexuální symboly se v komiksu objevují, ale někteří kritikové, a s nimi samozřejmě i čtenáři, je vysloveně vyhledávají. Jedna ze zbraní Wonder Woman bylo magické laso, které donutilo člověka jím svázaného mluvit pravdu a poslouchat rozkazy Wonder Woman. Někteří kritikové (kupř. Wertham (Wertham navíc označil Wonder Woman za lesbickou sadistku, protože někteří ze zločinců jí zneškodněných byli muži, píše Kumermann, str. 76)) spatřovali v lasu symbol erotiky a sexuální kontroly.
Speciální kategorií jsou ženy v asijském komiksu (manze - manga je výraz používaný pro japonský komiks (specifický styl kresby). Tento název vymyslel někdy v první polovině 20. století duchovní otec mangy Kacushika Hokusai). Už kresbou postavy žen vypovídají o určitém postavení, jaké ženy v komiksu mají (postavení ženy v Japonsku, tedy i japonském komiksu, obhajuje japonský mýtus o ženě (Izanami), která předběhla svého muže (Izanagiho) v pozdravu, místo aby čekala, až ji sám osloví, a pak se jim narodilo obludné dítě jako trest. Z věštby se pak oba manželé dozvědí příčinu svého neštěstí a od té doby řádně zachovávají pravidla mužské převahy; odměnou jim jsou krásní potomci). Drtivé procento ženských postav je vzezřením na hranici plnoletosti, v případě erotické mangy - hentai (v překladu „ úchyl, sexuální deviant“; Mimo Japonsko se tímto slovem označuje pornografická manga nebo anime. První úspěchy slavila už za 2. světové války, kdy byly hentai obrázky shazovány Američanům, aby tak úspěšně podlamovaly jejich bojeschopnost), navíc velmi spoře oděných. Zápletky hentai vypovídají o ženě-hrdince dostatek: hrdinka je vystavena tlupě monster (pokud možno s mnoha chapadly), která ji sexuálně zneužívá. Hrdinka je vždy znásilňována, a to jedním a více netvory, démony. Sex je zobrazen naprosto přímo, bez jakýchkoli cenzurních opatření. V hentai bylo dříve zakázáno zobrazování genitálií a kreslíři toto dilema vyřešili tak, že mužské genitálie, které v příbězích hrají vždy velkou roli, zobrazovali jako chapadla, choboty apod. Proto zřejmě vznikl velmi specifický způsob zobrazování sexuálního aktu, kde hrdinu místo muže často zastupují vesmírní mutanti. Taková monstra znamenají převahu nad ženou, takže ta se ani nebrání, neboť ví, že je to zbytečné, a monstru (monstrům) se poddává.
Text je součástí bakalářské práce Aleny Oswaldové Mytologické prvky v komiksu, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2005. Redakčně upraveno.
