. Jesse Custer, flanďák z Texasu, se konečně znovu objevuje. Druhá kniha zábavných brutáren je zde. V té první Jako pára nad Texasem jsme skončily v tom nejlepším. Leč nepředbíhejme, rekapitulujme: v prvním díle se Jessemu Custerovi do hlavy vloudilo Genesis, stvoření ohrožující samotného Boha (který radši utekl někam do Texasu). Jesse díky tomu vládne „hlasem božím“, jímž může ovládat okolí - což je sice netradiční, ale veskrze příjemná supervlastnost. Dále stihl ještě potkat svojí bývalou přítelkyni Tulip (toho času živící se jako nájemný vrah) a vampýra Cassidyho, kterého sice nerozhází ani nůž zabodnutý v obličeji, zato mívá značné problémy se slunečními paprsky… Následovalo zběsilé pátraní trojlístku po Bohovi, souboj se Svatým zabijákem, rasistický šerif a psychopatický sériový vrah v matce měst, New Yorku – prostě zabijácká selanka…
Jesse, Tulip a Garth
. V druhém dílu ale hlavního hrdinu - i s Tulip - čeká poněkud brutální a nadstandartní zkouška. Zinscenoval ji starý známý vládce krvavých kreslených příběhů, suchých hlášek, a nápaditých - rozvětvených - sprostých vět Garth Ennis. Jak je Ennisovým dobrým zvykem, připravit se musíme na scény plné brutality i sprostých slov, vykreslených ovšem se sympatickým nadhledem… Ať Crew samotná či ve spolupráci s BB/artem před nás předhodila neméně povedené, úspěšné a krvavé fláky jako Hellblazer, Hitman a nebo Punisher, na které spolupracoval s preacherovským kreslířem Stevem Dillonem. Břitký scénář páně libretisty se odehrává ve dvou rovinách. Nelítostná současnost, kdy jen pár hodin do východu slunce dělí Tulip od nelítostné popravy a Jesseho do návratu ke svým ovečkám v rouše kazatelově. Tou druhou pak stejně nelítostná minulost, která ústřední dvojici dohnala do oné svízelné situace…
Jody, T.C. a Slečna Marie
Ale na začátek si musíme pár věcí ujasnit. Pokud minulý díl Jako pára nad Texasem obsahoval sedm původních sešitů, Až do konce světa je v tomto směru slabší: najdeme zde pouze sešitů pět. Další věcí je onen irský krvechlístač Cassidy, zmiňovaný v úvodu. Na sympatického upíra se suchými hláškami z minulé knihy rovnou zapomeňte, protože se zde vůbec neukáže.
. No a ještě provětrám vaši paměť. Vzpomínáte na Crew2 číslo 10 a na Preacherovský comics Hoši z Jihu? A na hlavní protagonisty Jodyho a T.C.? Tak Až do konce světa je jimi prošpikováno. Což není ani dobře, ani špatně. To je naprosté sadistické a brutální MASO! Abychom se dostali jak se říká do obrazu, musíme si vzpomenout na dvě spolu naprostou nesouvisející věty z prvního booku. První pronese Tulip: „Chci se konečně dozvědět, proč mě opustil a stal se debilním farářem v texaském prdelákově.“ A druhou detektiv Tool, když na lavičce v Central parku Jessiemu řekl o tom, že ho shání babička… Tyhle dvě věty totiž zcela jasně vystihují obsah a směr tohoto dílu. Ponoříme se do minulosti a zjistíme, z jakého důvodu Jessie tenkrát Tulip opustil a především jak to s tou povedenou famílií z lousianských močálů opravdu je…
Steve, Glen a John Wayne
. Příběh z počátku plyne pozvolna díky flashbackům, oživují ho některé velmi povedené hlášky a především sprosté nadávky. V oněch flashbacích sledujeme Jesseho drsné dětství a romanticky rockerskou roadmovie s Tulip. Poté ale příběh nabírá na rychlosti a vrcholí nečekaně přímočarým masakrem a… ohňostrojem! Velkým finále, plným pyrotechnických efektů, jako jsou třeba hořící lidi…
Kreslíř Steve Dillon je Ennisovým kamarádem už od dob, kdy spolu dělali pro britský Fleetway, a spolupráce jim evidentně sedí. Kreslířský styl se na první pohled zas tak moc neliší od mainstreamové kresby. Ale nacházíme zde poněkud nadstandartní „osobitost“, deklarovanou především v libůstkách jako jsou rozstřelené hlavy, mučení lidí či tváře deformované údery pěstí. Dillon se musel vyrovnat také s Johnem Waynem. Ano, tomu chlápkovi v kovbojským obleku i klobouku, a s věčným stínem v obličeji. Doprovází Jesseho a má pro něj důležité rady. Co na tom, že si ho Jesse nejspíš jen vysnil?
. O kresbu na přebalu plus čtyři další obálky v knize se postaral starý známý Glen Fabry (Sláine), a je opravdu na co koukat; inspiraci evidentně nabyl ve starých horrorech sedmdesátých let jako Texaský masakr motorovou pilou…
Resumé? Kazatel nezklamal. Škoda, že kniha není tolik rozsáhlá jako ta předešlá. Možná proto přeci jenom nemá takové grády. Na druhou stranu to, co bylo v prvním díle jen lehce naznačeno, se nyní rozjíždí ve vražedném tempu a získáváme odpověď na nezodpovězené otázky. To vše v klasickém, zábavném a morbidním stylu. Přidejme k tomu tradičně velmi příjemný překlad Štěpána Kopřivy, křídový papír a předmluvu režiséra Kevina Smithe – a tedy si myslím, že není důvodu váhat…
P.S. A kdo ví, možná že se doopravdy objeví Bůh…