Je legitimní se ptát po důvodu kritiky Tintina v Kongu. Co je kritizovaným obsahem? Co přesně je Tintinovi vyčítáno? V čem konkrétně je rasistický či kolonialistický? Analýzou konkrétních situací se pokusíme nalézt styčné body, které by na tyto i jiné otázky měly uspokojivě odpovědět. Stejně tak rozebereme přínos Tintina pro komiks – Hergého slavná „claire ligne“ či časopis Tintin silně ovlivnily evropskou komiksovou tvorbu minulého století - přesahy Tintina z komiksu do obecného kulturního povědomí či Tintinův vstup na půdu Francie. V samostatné analýze Tintina v Kongu se zaměříme na významy zobrazování „černošství“ či interakcí s ním spojených. Jednotlivé příklady rozebereme a popíšeme tak, aby byly patrné i skryté významy, které jednotlivé interakce přinášejí.
. Hergé a jeho Tintin
Každý díl Tintina je silně svázaný s dobou a prostředím, ve kterém vznikl – proto lze o něm hovořit jako o produktu své doby. Čtení 75 let starého příběhu je dialog s dobou, ve které vznikl. A na různé části příběhu, které jsou v Tintinovi zobrazovány, dnešní společnost reaguje rozdílně. Některé části jsou díky své historičnosti přijímány pozitivně a jiné části jsou pro svou povahu více konfrontační. Například materiální aranžmá, které odkazuje na první polovinu 20. století, lze chápat jako antikvitu. U zobrazování starých aut je často zastaralost auta oceňována sentimentem. Jiné části příběhu jsou však přijímány velmi emotivně, lze o nich říci, že jsou vnímány jako „přežitky“. Společenské klima se změnilo natolik, že zobrazované může být v rozporu s jejími hodnotami a proto se čtenář k těmto „přežitkům“ staví odmítavě. Jednou z těchto emotivně přijímaných částí se zabývá i tato práce. Etnocentrické zobrazování cizího však není jedinou Tintinovi vytýkanou věcí. Jiným příkladem, dokumentujícím společenskou změnu je i vztah společnosti k přírodě a její ochraně, ten se v průběhu dvacátého století radikálně změnil. Zobrazování střílení desítek antilop, zabití slona pro kly, či roztrhání nosorožce dynamitem není vnímáno v dnešní době neutrálně. Hergé zachytil ducha doby. Je však dobře možné, že s ještě větším časovým odstupem se obsah kategorií „antikvita“ a „přežitek“ bude společně se společností měnit.
Každý díl Tintina je silně svázaný s dobou a prostředím, ve kterém vznikl – proto lze o něm hovořit jako o produktu své doby. Čtení 75 let starého příběhu je dialog s dobou, ve které vznikl. A na různé části příběhu, které jsou v Tintinovi zobrazovány, dnešní společnost reaguje rozdílně. Některé části jsou díky své historičnosti přijímány pozitivně a jiné části jsou pro svou povahu více konfrontační. Například materiální aranžmá, které odkazuje na první polovinu 20. století, lze chápat jako antikvitu. U zobrazování starých aut je často zastaralost auta oceňována sentimentem. Jiné části příběhu jsou však přijímány velmi emotivně, lze o nich říci, že jsou vnímány jako „přežitky“. Společenské klima se změnilo natolik, že zobrazované může být v rozporu s jejími hodnotami a proto se čtenář k těmto „přežitkům“ staví odmítavě. Jednou z těchto emotivně přijímaných částí se zabývá i tato práce. Etnocentrické zobrazování cizího však není jedinou Tintinovi vytýkanou věcí. Jiným příkladem, dokumentujícím společenskou změnu je i vztah společnosti k přírodě a její ochraně, ten se v průběhu dvacátého století radikálně změnil. Zobrazování střílení desítek antilop, zabití slona pro kly, či roztrhání nosorožce dynamitem není vnímáno v dnešní době neutrálně. Hergé zachytil ducha doby. Je však dobře možné, že s ještě větším časovým odstupem se obsah kategorií „antikvita“ a „přežitek“ bude společně se společností měnit.
Za výstižné považuji prohlášení francouzské socioložky Evelyne Sullerotové, která na adresu komiksu řekla, že je zdrojem mytologie naší společnosti. (Blanchard 1974:306) Je zřejmé, že doba a Hergého okolí se podepsalo na příbězích, které psal. Obzvlášť ty části příběhu, kterým se věnuje tato práce. Představím Hergého začátky v katolických novinách, jeho první příběh Tintina i jeho působení za druhé světové války. Poválečná doba dala barvu osmi černobílým pracem. Hergé se také profesionalizoval – vzniklo Studio Hergé, které vyprodukovalo zbylá alba.
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
