Ještě než svazek pokračuje slavnými husity, najdeme tu nově i pověst o kouzelníku Žitovi. A husitství je v knižní publikaci – na rozdíl od Lucké války anebo Bruncvíkových cest – nejen neredukováno, ale opět vydáno v původní kresebné podobě a před nástupem Jiříka z Poděbrad na trůn i dvojstránkou o Blanických rytířích. Další známou legendou, která přibyla až v knize, je ta o Daliborovi a Daliborce, nicméně oba kresebné styly, starý a o deset let novější, se v téhle části knížky opravdu a jednoduše tlučou – tím, jak se stále střídají.
.
Nově nalézáme také epizodu o kutnohorských havířích známou z divadelní hry J. K. Tyla, legendu o Staroměstském orloji či historku o Faustově domě. Následující dvojstrana o císaři Rudolfovi je opět z neznámého důvodu dosti mechanicky překreslena a z dvou pověstí o Golemovi zůstala jenom ta první. Pověst o studentovi tvůrci knihy vyhodili jako méně podstatnou. Osudy Jana Ámose Komenského jsou vyprávěny zcela nově – i nově překresleny, a například věta „Když mu bylo dvacet čtyři let, byl vysvěcen na kněze,“ v knižní verzi najednou vůbec neexistuje.
Jen o dva obrázky víc je věnováno Josefu Dobrovskému, ale také až poté, co je tato dvojstrana úplně překreslena a co je hned za ni přidána další dvojstrana nazvaná První dělníci. Pokračování - o roku 1848 - zůstalo zachováno, ale přibyly za ně kreslené mikroživotopisy Karla Hynka Máchy a Boženy Němcové proložené už čtenářům Mateřídoušky známým Havlíčkem v Brixenu. Také zmíněný buditel Tyl se v knižní verzi Obrázků nově dočkal své krátké biografie. Oproti tomu „nekrofilní“ Nerudova povídka Doktor Kazisvět byla bez milosti vyhozena a nahrazuje ji pouhá spisovatelova vzpomínka na dětství, kterou ovšem také přetavil do prózy – o chlapcích, kteří naivně hodlají „rozbořit Rakousko“. Hned následující dvojstrana pojmenovaná Sjezd u Kaštanu se pak vyskytuje pouze v knižním vydání a kniha jí trochu překvapivě končí – aniž došlo na mateřídouškové osudy Františka Křižíka, na technický rozvoj počátku dvacátého století, na celou první světovou válku a založení Československa… Křižík, pravda, ale mohl být plným právem přenechám další publikaci, která pojednala čistě a jenom o objevitelích a vynálezcích…
Polistopadové úpravy
Kniha Obrázky z českých dějin a pověstí v podobě, jakou jsem právě načrtl, vyšla postupně třikrát a naposledy roku 1987 – v obrovském nákladu 100 000 výtisků. Pak došlo k převratu… a čtvrté vydání bylo třeba přepracovat. Objevilo se v roce 1996 a přibyli do něj další dva autoři. Scenárista Pavel Zátka - a výtvarník Jakub Kalousek, tedy syn tehdy už zesnulého Jiřího Kalouska. Jakubovo jméno je ale uvedeno pouze v tiráži.
Kniha Obrázky z českých dějin a pověstí v podobě, jakou jsem právě načrtl, vyšla postupně třikrát a naposledy roku 1987 – v obrovském nákladu 100 000 výtisků. Pak došlo k převratu… a čtvrté vydání bylo třeba přepracovat. Objevilo se v roce 1996 a přibyli do něj další dva autoři. Scenárista Pavel Zátka - a výtvarník Jakub Kalousek, tedy syn tehdy už zesnulého Jiřího Kalouska. Jakubovo jméno je ale uvedeno pouze v tiráži.
.
Z nové verze pochopitelně opět zmizela hospoda U Kaštanu a na její místo se vrátila mateřídoušková dvojstránka o technice počátku století, válce a vzniku republiky, která se jmenuje „ČSR“. Přibyly také dvojstránkové medailony o Františku Palackém, Bedřichu Smetanovi a Antonínu Dvořákovi, které svou „kresbou doplnil“ právě Jakub Kalousek, ale ani to není ještě všechno. V původní Mateřídoušce následoval Obrázky z českých dějin jak už bylo řečeno seriál o objevech a vynálezech a právě z něj nová redakce převzala do nového vydání i Jiřím Kalouskem-otcem kreslená pokračování o vynálezcích (Prokop Diviš, Josef Božek, František Antonín Gerstner a Jan Perner). Dále se do knihy dostal konečně i Křižík (jako „vynálezce tramvaje“) a dvojstranu „Josef Ressel“ jsem tu dokonce spatřil poprvé, protože jinak náleží pouze do knižní podoby „Objevů a vynálezů“ – v Mateřídoušce se nikdy neobjevila. Celkem tedy po revoluci devět dvojstran přibylo a jedna ubyla.
Z nové verze pochopitelně opět zmizela hospoda U Kaštanu a na její místo se vrátila mateřídoušková dvojstránka o technice počátku století, válce a vzniku republiky, která se jmenuje „ČSR“. Přibyly také dvojstránkové medailony o Františku Palackém, Bedřichu Smetanovi a Antonínu Dvořákovi, které svou „kresbou doplnil“ právě Jakub Kalousek, ale ani to není ještě všechno. V původní Mateřídoušce následoval Obrázky z českých dějin jak už bylo řečeno seriál o objevech a vynálezech a právě z něj nová redakce převzala do nového vydání i Jiřím Kalouskem-otcem kreslená pokračování o vynálezcích (Prokop Diviš, Josef Božek, František Antonín Gerstner a Jan Perner). Dále se do knihy dostal konečně i Křižík (jako „vynálezce tramvaje“) a dvojstranu „Josef Ressel“ jsem tu dokonce spatřil poprvé, protože jinak náleží pouze do knižní podoby „Objevů a vynálezů“ – v Mateřídoušce se nikdy neobjevila. Celkem tedy po revoluci devět dvojstran přibylo a jedna ubyla.
Podívejme se ještě, jak Pavel Zátka pracoval s texty. Příběh lucké války tu náhle už není nazýván pověstí a podobně je tomu dokonce i u Ječmínka atd. Bůh se nově píše s velkým B, v meziodstavcích přibyly věty o náboženství, teprve nyní se například dovídáme, že kníže Václav byl později prohlášen svatým. S husitstvím není „hýbáno“ ani textově, ani obrazově. On by podobný „pohyb“ už byl totiž příliš náročný - a určitě opět i diskutabilní. Nicméně ony krátké odstavce, kterými jsou obrázkové příběhy o Janu Želivském či Žižkovi proloženy, trochu změněny jsou. Za pozornost určitě stojí, že tituly kapitol jako „Jagellovci na českém trůně“ anebo „Habsburkové v Čechách“ byly upraveny prostě na „Jagellovce“ a „Habsburky“.
Kapitola První dělníci se sice nově jmenuje Nevolníci a dělníci, ale jinak nebylo s textem oprávněně pohnuto. Mácha nově neumírá na následky nachlazení, ale na „vyčerpání“. Němcová už nepokládá na Havlíčkův hrob trnový věnec, ale trnovou korunu. Vyškrtnuta je věta „V revoluci 1848 Češi neuspěli a museli dál bojovat za samostatnost a vlastní kulturu.“
Vcelku je tedy porevoluční vydání (jehož náklad se neuvádí) kompromisem, který půjde s přibývajícími roky reeditovat stále hůře. Ono je to zkrátka s dějinami vždycky těžké…
 |
| Autor: |
Autor článku: Ivo Fencl
| Detaily o komiksu: |
|
| Související články: |
