Zmiňme pro pořádek i tři příběhy Strážci tajemné knihy, Honba za odcizenou knihou a Tajemství knihy rozluštěno (strany 174-176, duben a květen 1947), kde se Bratrstvo sice nevyskytuje, ale klidně jím mohla (měla) být trojice zde vystupujících nepřátelských hochů. Proč místo nich Foglar nepoužil Bratrstvo? Možná mu již v letitém seriálu připadalo dost využité? Nebo že by Foglara začalo Bratrstvo trochu nudit? I kdyby nezačalo, těžko je mohl použít jako Rychlonožkovy kolegy z dílny, a tak vznikla zcela nová trojice nepřátel: Tyčka, Bago a Strašoun. Zatímco Strašoun se podobá Štětináčovi, Tyčka a Bago jsou jakýmsi novým Pisklounem a Tlouštíkem. Alespoň tedy vizuálně. Příhody s touto trojící a létajícím kolem se v časopise odehrávaly od 2. 9. do 7. 10. 1947 (strany 186-191).
.
Bratrstvo žije!
A přece to nebyl ani zdaleka konec Bratrstva. Zapojilo se hned do následující války Rychlých šípů proti Podkovákům (192-196). A nejen to, všimněme si vůbec prvního obrázku na straně 194, kde Mirek Dušín odevzdaně podepisuje smlouvu, zatímco na protilehlé straně stolu na podpis výsměšně, jako nějaký Chamberlain, čeká Dlouhé Bidlo. Působí dojmem, jako by měl jednoznačně větší slovo než amazonka Podkova. V následující bitvě (strana 195) ovšem trochu postrádáme Štětináče a Bohouš se brzy bojí. Dlouhé Bidlo potvrzuje roli padoucha z největších, a tak chce, dohoda nedohoda, porušit pravidla pomocí „šťouchadla“. Na jednom obrázku se zdá, že to Bohouš odsuzuje jako poctivější bojovník, ale ujišťuji čtenáře, že to je mylný výklad jeho slov. Tupý Bohouš pouze konstatuje fakt, že se něco nesmí, a jeho strach by mu samotnému zabránil použíti šťouchadlo (alias vlastně BIDLO). Psychologicky Foglar figury Dlouhého Bidla a Bohouše rozpracoval slušně. Zkázu Podkováků však Bidlo ani s bidlem nezastaví. V souvislosti s těmito epizodami bez Štětináče si také uvědomme, že vztah mezi Dlouhým Bidlem a Bohoušem bude patrně skutečně bližší než mezi kterýmkoli z nich a právě Štětináčem…
A přece to nebyl ani zdaleka konec Bratrstva. Zapojilo se hned do následující války Rychlých šípů proti Podkovákům (192-196). A nejen to, všimněme si vůbec prvního obrázku na straně 194, kde Mirek Dušín odevzdaně podepisuje smlouvu, zatímco na protilehlé straně stolu na podpis výsměšně, jako nějaký Chamberlain, čeká Dlouhé Bidlo. Působí dojmem, jako by měl jednoznačně větší slovo než amazonka Podkova. V následující bitvě (strana 195) ovšem trochu postrádáme Štětináče a Bohouš se brzy bojí. Dlouhé Bidlo potvrzuje roli padoucha z největších, a tak chce, dohoda nedohoda, porušit pravidla pomocí „šťouchadla“. Na jednom obrázku se zdá, že to Bohouš odsuzuje jako poctivější bojovník, ale ujišťuji čtenáře, že to je mylný výklad jeho slov. Tupý Bohouš pouze konstatuje fakt, že se něco nesmí, a jeho strach by mu samotnému zabránil použíti šťouchadlo (alias vlastně BIDLO). Psychologicky Foglar figury Dlouhého Bidla a Bohouše rozpracoval slušně. Zkázu Podkováků však Bidlo ani s bidlem nezastaví. V souvislosti s těmito epizodami bez Štětináče si také uvědomme, že vztah mezi Dlouhým Bidlem a Bohoušem bude patrně skutečně bližší než mezi kterýmkoli z nich a právě Štětináčem…
V dalším z příběhů nazvaném Rychlé šípy kupují vánoční dárky (strana 201) Bohouš za asistence Bratrstva ničí Rychlonožkův dárek pro tatínka – novou bouřku. V příběhu Rychlé šípy posypávají chodníky (strana 203) se zase Dlouhé Bidlo vysmívá časopisu Vpřed!: „Vpřed si něco vymyslí a Rychlé šípy se div nepřerazí, jen aby redakci poslechly!“ Vzápětí Bidlo – sledován i zbytkem Bratrstva – uklouzne a upadne. Není jen zcela jasné, zda blesky nad jeho čepicí na následujícím obrázku jdou do ní anebo z ní a zda symbolizují více jeho otřes nebo jeho vztek anebo snad dokonce boží trest?
Snad nejokrajovější roli pak získalo Bratrstvo v příběhu Rychlé šípy dovedou prohrávat (strana 208), kde Štětináč opět absentuje (Fischerovi se kreslil z trojice nejhůř, to je očividné) a kde Dlouhé Bidlo a Bohouš na posledním obrázku pouze zdrceně sledují, jak Mirek poctivě hlásí ztracený závod. Kupodivu se díky obrázku zdá, že Bidlo s Bohoušem Rychlé šípy upřímně litují. Nebo jenom takto žasnou nad jejich nebeskou poctivostí?
.
Bratrstvo znovu sportuje
Méně marginální a typičtější roli sehraje Bratrstvo v dílu Rychlé šípy sbírají poštovní razítka (strana 213). Trojice strčí na ulici do Červenáčka, a ten rozsype lístečky. Všimněme si zajímavé věci. Když jsou útoky Bratrstva vedeny jen proti jednotlivcům z klubu Rychlých šípů, týká se to vždy dvou mladších hochů. Tady Červenáčka, v případě klobouku Rychlonožky. Na tři zbylé, starší a asi i silnější členy klubu si Bratrstvo netroufalo.
Méně marginální a typičtější roli sehraje Bratrstvo v dílu Rychlé šípy sbírají poštovní razítka (strana 213). Trojice strčí na ulici do Červenáčka, a ten rozsype lístečky. Všimněme si zajímavé věci. Když jsou útoky Bratrstva vedeny jen proti jednotlivcům z klubu Rychlých šípů, týká se to vždy dvou mladších hochů. Tady Červenáčka, v případě klobouku Rychlonožky. Na tři zbylé, starší a asi i silnější členy klubu si Bratrstvo netroufalo.
Už jsem se zmiňoval o náhlém sportování Bratrstva v příběhu o hokejovém utkání (i když, pravda, už předtím také sáňkovali, což je však dosti pasivní sport). Na ledě zůstalo nakonec skóre jedna ku jedné, tedy co se týče sportovních schopností Bratrstva (mluvím teď i o nepodařené jízdě Dlouhého Bidla s Bohoušem), nicméně na bruslích kolečkových (strana 220) Bidlo opět žalostně selže a nepomohou mu ani berle. Nakonec svým letem z kopce „ožebračí“ živnostníka-párkaře i paní prodávají tuřín, aby skončil před prodejnou tabáku a dočkal se tam nové nápadné reklamy autorů na jejich časopis: „Nikoliv, chlapečku, nikoliv! Nový Vpřed ještě nevyšel!“ Takže tentokrát se na oplátku (vzpomeňme na brusle nekolečkové) zase pošklebuje Rychlonožka Dlouhému Bidlu. Skutečně geniální vyvážení, nemyslíte? V tomtéž dílu ještě stojí za pozornost, že je Bohoušek (tedy pokud nelže) tak chudý, že má pouze na jednu kolečkovou brusli.
V úvodu další minisérie o plovoucím šlapohybu (strany 228-231) se objevují jak Tyčka, Bago a Strašoun, tak i Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Dlouho upozaďovaný Štětináč má konečně možnost i několikrát znovu promluvit… Tento příběh z 22. 6. 1948 byl bohužel ve Vpředu vůbec posledním a jeho tři pokračování se objevila až v časopise Rychlé šípy z června 1970. Nebylo to ovšem poprvé, co kreslil Bratrstvo i Marko Čermák. Už dva měsíce předtím totiž publikoval překreslení Junkových příběhů s Bambusem (duben 1970).