Ale hned ukončení spolupráce s DZP jste se ocitl na volné noze. Tedy již ve třiceti?
Přesně tak, již od února 1971 jsem byl ve svobodném zaměstnání, až do důchodu, do ledna 2002. Dá-li se to tak říct, protože samozřejmě kreslím dál.
Postupujme ale od počátku, a protože jsou tyto stránky věnovány komiksu, zeptám se rovnou: který kreslený seriál byl vaším prvním?
Vůbec první můj komiks byla Expedice Yeti (recenze zde) autora Peta DudWolla, což byla šifra hned pro tři autory. Znamená totiž: Petráček-Dudek-Volšička.
Kromě Hollarky jste přitom neměl jinou průpravu?
Ne. Zkoušky na AVU anebo na UMPRUM jsem nedělal a pouze jsem takříkajíc koketoval se studiem kamery na FAMU.
Zajímavé.
Ale ne. Byla to blbost, vždyť jsem ani nefotil.
Rád bych teď uvedl, že jste rovněž pilně ilustroval učebnice, například Český jazyk pro 1. až 4. ročník gymnázií autora Jiřího Kostečky anebo skvělou Literaturu pro III. ročník odborných škol. Obdivuhodná je i vaše práce na dvojdílném Atlasu českých dějin (vyžadující zřejmě docela náročné studium, ne?). Vaše historické kresby „Karavana soumarů na Zlaté stezce“ anebo „Horník, nosič soli v pravěkých dolech“ jsou ostatně k vidění i na internetu… Ani to není vše a do pomyslné galerie vaší tvorby (která vás musela uživit) patří dokonce i žákovské knížky pro páťáky. Vraťme se ale od tohoto výčtu jiných aktivit ke komiksům i vašim pseudonymům. Jedním z nich, nejznámějším, je i jméno OSKAR.
Ano, přezdívka OSKAR vznikla už na výtvarce, když mě kluci považovali… právě za experta přes film. Do jisté míry snad i právem.
Vy – a „neuskutečněná“ filmová kamera. To tedy znamená…
Ano, tady někde je opravdu podobnost s komiksem…
Vraťme se k němu…
Ještě ne, počkejte… Já chci říct, že jsem s filmaři spolupracoval i na snímcích Tři od moře (1979, s Evou Jeníčkovou a Igorem Chaunem) a Kluk za dvě pětky (1983), ale také na animovaných reklamách, což už je ovšem všecko opravdu dávno…
Nově nic?
Ale taky. V loňském roce dva storyboardy. Ale k těm kresleným seriálům už… Další komiks Třináctka ze Staré čtvrti napsal Pavel Toufar, ale stálo pod ním jenom „píše T. Pavel“.
Dnes je to známý záhadolog, samozřejmě…
Psal se rok 1979 a byl tu ještě týdeník Sedmička pionýrů. Celá Třináctka má asi 156 pokračování. Dále vznikli Mimozemšťané autora Jilda Záruby, což byl taky redaktor Sedmičky – a tehdy vyloženě mladík. Mimozemšťané vycházeli asi po sedm ročníků a první ročník potom vyšel i sešitově v Mladé frontě roku 1990.
Další ročníky však už bohužel ne… Přiblížil byste nám, jak jste třeba tento dlouhý seriál tvořil? Anebo i ty další…?
Každé úterý jsem jezdil s pokračováním Mimozemšťanů do Radlic, kde stál barák Mladé fronty a kde sídlilo i Tomanovo ABC. Dělal tam také Ruda Baudis, autor (i mého) Gulivera (více zde) a Golema (1986), dále Návratu z ráje a Nebe v plamenech (ABC 1989), Divokého Dicka (ABC 1989-1990) a taky Pána jaguárů (ABC 1995 až 1997). A seděl tu i Vašek Šorel, autor (i mého) Bigglese, Vrabčáka… No, a poslední z této oblasti byla Zkáza planety Země…
To ale není stále všechno, že... Je tu třeba ještě Otakar Batlička a jeho…
…Rájem a peklem. Ano, to jsem kreslil pro nakladatelství Leprez. Jo, a podle scénáře Vladimíra Wabiho Stárky bylo vytvořeno Tajemství starého zámku, abych na ně nezapomněl…
A jak vznikl poměrně populární Člověk zvaný Son (1990)?
To zase začalo až v tehdejší redakci Vědy a techniky mládeži. Tam pracoval Ivo Pechar. Ten posléze založil Knižní podnikatelský klub, kde uveřejnil právě i svůj (a můj) sešitový komiks Člověk zvaný Son. Už jen jako vydavatel připravil knižně i Kamarády z prérie (1991, scénář Pavel Kosatík a Magda Zíková)…
Stále, vlastně celoživotně jste tedy zpracovával scénáře jiných. Nezatoužil jste někdy či vícekrát po kreslení na vlastní náměty?
Jsem notorický nepsavec, víte? Napsat jeden dopis za rok byl pro mne vždycky problém, a když už, tak jsem posílal dopisy kreslené. Nikdy jsem nebyl autorem, ba dokonce ani spoluautorem ke scénáři komiksu anebo filmu. Ale je fakt, že jsem do toho autorům dost kecal.
Aha… A lze to kecání i nějak doložit?
Může to potvrdit třeba Nosek-Windy, kterého jsem vždycky o všem přesvědčil.
Což mi připomíná, že Windy je také letitý filatelista.
Ano, a právě Nosek-Windy mě také přivedl k Oldovi Pošmurnému a ke spolupráci na známce 100 let skautingu.
Víc známek jste nevytvořil?
Ne. Byla to moje první a také asi poslední.
(Dokončení příště.)
Přesně tak, již od února 1971 jsem byl ve svobodném zaměstnání, až do důchodu, do ledna 2002. Dá-li se to tak říct, protože samozřejmě kreslím dál.
Postupujme ale od počátku, a protože jsou tyto stránky věnovány komiksu, zeptám se rovnou: který kreslený seriál byl vaším prvním?
Vůbec první můj komiks byla Expedice Yeti (recenze zde) autora Peta DudWolla, což byla šifra hned pro tři autory. Znamená totiž: Petráček-Dudek-Volšička.
Kromě Hollarky jste přitom neměl jinou průpravu?
Ne. Zkoušky na AVU anebo na UMPRUM jsem nedělal a pouze jsem takříkajíc koketoval se studiem kamery na FAMU.
Zajímavé.
Ale ne. Byla to blbost, vždyť jsem ani nefotil.
Rád bych teď uvedl, že jste rovněž pilně ilustroval učebnice, například Český jazyk pro 1. až 4. ročník gymnázií autora Jiřího Kostečky anebo skvělou Literaturu pro III. ročník odborných škol. Obdivuhodná je i vaše práce na dvojdílném Atlasu českých dějin (vyžadující zřejmě docela náročné studium, ne?). Vaše historické kresby „Karavana soumarů na Zlaté stezce“ anebo „Horník, nosič soli v pravěkých dolech“ jsou ostatně k vidění i na internetu… Ani to není vše a do pomyslné galerie vaší tvorby (která vás musela uživit) patří dokonce i žákovské knížky pro páťáky. Vraťme se ale od tohoto výčtu jiných aktivit ke komiksům i vašim pseudonymům. Jedním z nich, nejznámějším, je i jméno OSKAR.
Ano, přezdívka OSKAR vznikla už na výtvarce, když mě kluci považovali… právě za experta přes film. Do jisté míry snad i právem.
Vy – a „neuskutečněná“ filmová kamera. To tedy znamená…
Ano, tady někde je opravdu podobnost s komiksem…
Vraťme se k němu…
Ještě ne, počkejte… Já chci říct, že jsem s filmaři spolupracoval i na snímcích Tři od moře (1979, s Evou Jeníčkovou a Igorem Chaunem) a Kluk za dvě pětky (1983), ale také na animovaných reklamách, což už je ovšem všecko opravdu dávno…
Nově nic?
Ale taky. V loňském roce dva storyboardy. Ale k těm kresleným seriálům už… Další komiks Třináctka ze Staré čtvrti napsal Pavel Toufar, ale stálo pod ním jenom „píše T. Pavel“.
Dnes je to známý záhadolog, samozřejmě…
Psal se rok 1979 a byl tu ještě týdeník Sedmička pionýrů. Celá Třináctka má asi 156 pokračování. Dále vznikli Mimozemšťané autora Jilda Záruby, což byl taky redaktor Sedmičky – a tehdy vyloženě mladík. Mimozemšťané vycházeli asi po sedm ročníků a první ročník potom vyšel i sešitově v Mladé frontě roku 1990.
Další ročníky však už bohužel ne… Přiblížil byste nám, jak jste třeba tento dlouhý seriál tvořil? Anebo i ty další…?
Každé úterý jsem jezdil s pokračováním Mimozemšťanů do Radlic, kde stál barák Mladé fronty a kde sídlilo i Tomanovo ABC. Dělal tam také Ruda Baudis, autor (i mého) Gulivera (více zde) a Golema (1986), dále Návratu z ráje a Nebe v plamenech (ABC 1989), Divokého Dicka (ABC 1989-1990) a taky Pána jaguárů (ABC 1995 až 1997). A seděl tu i Vašek Šorel, autor (i mého) Bigglese, Vrabčáka… No, a poslední z této oblasti byla Zkáza planety Země…
To ale není stále všechno, že... Je tu třeba ještě Otakar Batlička a jeho…
…Rájem a peklem. Ano, to jsem kreslil pro nakladatelství Leprez. Jo, a podle scénáře Vladimíra Wabiho Stárky bylo vytvořeno Tajemství starého zámku, abych na ně nezapomněl…
A jak vznikl poměrně populární Člověk zvaný Son (1990)?
To zase začalo až v tehdejší redakci Vědy a techniky mládeži. Tam pracoval Ivo Pechar. Ten posléze založil Knižní podnikatelský klub, kde uveřejnil právě i svůj (a můj) sešitový komiks Člověk zvaný Son. Už jen jako vydavatel připravil knižně i Kamarády z prérie (1991, scénář Pavel Kosatík a Magda Zíková)…
Stále, vlastně celoživotně jste tedy zpracovával scénáře jiných. Nezatoužil jste někdy či vícekrát po kreslení na vlastní náměty?
Jsem notorický nepsavec, víte? Napsat jeden dopis za rok byl pro mne vždycky problém, a když už, tak jsem posílal dopisy kreslené. Nikdy jsem nebyl autorem, ba dokonce ani spoluautorem ke scénáři komiksu anebo filmu. Ale je fakt, že jsem do toho autorům dost kecal.
Aha… A lze to kecání i nějak doložit?
Může to potvrdit třeba Nosek-Windy, kterého jsem vždycky o všem přesvědčil.
Což mi připomíná, že Windy je také letitý filatelista.
Ano, a právě Nosek-Windy mě také přivedl k Oldovi Pošmurnému a ke spolupráci na známce 100 let skautingu.
Víc známek jste nevytvořil?
Ne. Byla to moje první a také asi poslední.
(Dokončení příště.)
