Ale to je pro komiks vlastně jedno. Spíše si hned zkraje položme otázku, čím se takový nudistický komiks odlišuje, a pro koho je určen.
Odpověď na tu druhou otázku je vlastně jednoduchá: Čtenáři tohoto druhu komiksu se rekrutují převážně z řad samotných nudistů (či naturistů), mezi kterými je o takové čtivo největší zájem. Odhady podílu nudistů v celkové populaci jsou sice poněkud nejednoznačné (jako u všeho, co se zjišťuje převážně anketami), pohybují se však obvykle v jednotkách procent (optimisté hádají i víc). I kdyby šlo o procento jediné, je to pořád veliká spousta lidí, pro které je nudi pláž běžnou součástí života, a kteří tvoří pro nudistický komiks vcelku stabilní, specifickou čtenářskou základnu. Ono totiž zdaleka neplatí, že by pro 1-10% nudistů v populaci bylo také 1-10% komiksových titulů nakloněno tomuto životnímu stylu - ve skutečnosti takové tituly celosvětově spočítáte na prstech jedné ruky, takže každý slušnější počin v této oblasti má jistý punc mimořádnosti. I zde samozřejmě platí, že dobrý komiks (bez ohledu na nudistickou notu) si může najít i čtenáře jiné (což se někdy považuje i za vhodný způsob jak rozptýlit různé obecně oblíbené omyly o naturismu ve zbytku populace), v jejich očích se ale atraktivita podobného titulu může v širší konkurenci jevit úplně jinak. Nebo taky nemusí, to ať posoudí čtenář sám.

Tak jako je tento ožehavý problém vlastně důvodem pro existenci oddělených nudi pláží, je obdobně i ohraničujícím faktorem pro nudistický komiks. Naprostá většina mainstreamových titulů (zde ve smyslu "nenudistický") nahotu ani okrajově nepřipouští (nebo ji různými "vhodně umístěnými objekty" vlastně cenzuruje, čímž opět vysílá určitý signál o její nevhodnosti), takže kolem tématu nudismu vzniká jisté nepříjemné vakuum. Naopak naturistický komiks se nahotě nevyhýbá, zobrazuje ji však bez zvláštní pozornosti, jen jakoby mimochodem, protože v této oblasti není nahota senzací ale jen jakýmsi tuctovým druhem "oděvu" který mají jednající postavy náhodou zrovna na sobě. (To by vlastně mohla být ona hledaná definice.) Pro své specifické publikum tento žánr primárně zaplňuje právě ono zmíněné vakuum, a proto se častěji než by bylo obvyklé zaměřuje na příběhy nudistů spojené s jejich způsobem rekreace, častou kulisou je tedy pláž, kemp, nebo takzvaný resort.

Vzácně lze v nedozírné záplavě internetového čtiva potkat neutrálně pojatou nahotu i v jiné podobě, přece jen ani hranice naturistického komiksu nejsou uzavřeny různým přesahům, ale jde o jev vzácný, a zařazení do kolonky naturismu zde může být sporné. (Například zde jde spíše o fantasy, kde skřítkové náhodou také šaty nenosí).
Budeme-li hledat na internetu nudistické či naturistické komiksy, nenajdeme jich mnoho. Budeme-li v hledání vytrvalí, objevíme různé jednotlivé gagy a epizody od různých autorů více či méně nakloněných nudismu, tyto spíše jednorázové úlety se ale často omezují jen na koupání bez plavek jako takové, bez rozsáhlejšího příběhu (příklad), nebo jde o různé spíše jen kreslené vtipy k různým typickým situacím a nedorozuměním z této oblasti - některé z nich jsou i desítky let staré (pár ukázek). Jedno jméno ale v naturistickém komiksu nelze přehlédnout, protože této oblasti už řadu let s přehledem vládne.


Jak scénář tak i kresba prozrazují s každou další kapitolou zkušenější ruku a vytříbenější styl. Stephenovy příběhy jsou čtivé, místy s vyloženě filmovým spádem a mistrnou zkratkou, zůstávají však přehledné a srozumitelné, a jednající postavy jsou značně věrohodné, každá má svůj osobitý styl. Kresba má jednoduché, ale čisté a výstižné linie, dobrou čitelnost, a odehrává se v příjemných víceméně pastelových barvách. Na brutální kontrasty Káji Saudka zde tedy zapomeňte, spíš se to barevně podobá takovému vylepšenému Čtyřlístku, a obličeje jsou jak živé přestože je kresba hodně zjednodušuje.

Dalším titulem v oblasti naturistického komiksu, který nemohu vynechat, jsou Mračna od Romana Bureše, která vycházejí i na stránkách komiks.cz. Je to zatím poměrně mladý seriál, něco přes 30 existujících stránek už ale opravňuje k vyslovení jakéhosi hodnocení.
Mračna svým stylem staví na domácí tradici založené před lety časopisem ABC, a dalo by se možná říci, že do světa této odnože komiksů dodatečně doplňují naturismus, který už tehdy v naší společnosti existoval, ale do oněch dnes už klasických seriálů se dostávat nemohl. Romanův příběh navazuje na daný styl dosti věrně, zahrnuje typickou spleť drobných záhad, prvky sci-fi a (snad neprozradím příliš mnoho) i mimozemšťany, stejně jako typickou lehce revolučně-bojovnou atmosféru či nezbynou honičku. Kresba je kvalitní, a opět velmi dobře koresponduje se stylem zvolené doby.
Roman Bureš je skromný ženatý čtyřicátník - tedy příslušník generace, která byla "ábíčkovými" komiksy ovlivněna snad nejsilněji. Při své tvorbě upřednostňuje klasickou kresbu či akvarel před digitální technologií, kreslí rychle a s elegancí věchno možné od portrétů přes různé ilustrace až po komiks, který pokouší vlastně již od dětství. Navzdory různým kratším příběhům, které kdysi obíhaly v Romanově okolí, a vynesly mu dokonce i politický problém v době vojenské služby, jsou ale Mračna trochu překvapivě jeho prvním rozsáhlejším seriálem, který se dostal na veřejnost.
Přestože na hodnocení slibně se odvíjejících Mračen jako celku je ještě brzy, význam tohoto titulu pro specifickou oblast komiksu naturistického je už nyní značný - je prostě jedním z mála: Onen celkový deficit naturismu ve světovém komiksu dává Mračnům jakožto asi jedinému českému zástupci v této oblasti jistý punc jedinečnosti, jehož dosah ovšem pro zahraničního čtenáře limituje jazyková bariéra. Dokud vývoj většinové společnosti neumožní volné mísení nudistické noty do libovolného příběhu, budou si příznivci koupání bez plavek nezřídka hledat nějaké "svoje" čtivo, a každý podobný počin tedy rozhodně uvítají. Domnívám se ovšem, že i ostatním čtenářům Mračna stojí za přečtení.
Hostující autor článku: Jiří Bernášek, redaktor webu Naturista.cz