Ale to je pro komiks vlastně jedno. Spíše si hned zkraje položme otázku, čím se takový nudistický komiks odlišuje, a pro koho je určen.
Odpověď na tu druhou otázku je vlastně jednoduchá: Čtenáři tohoto druhu komiksu se rekrutují převážně z řad samotných nudistů (či naturistů), mezi kterými je o takové čtivo největší zájem. Odhady podílu nudistů v celkové populaci jsou sice poněkud nejednoznačné (jako u všeho, co se zjišťuje převážně anketami), pohybují se však obvykle v jednotkách procent (optimisté hádají i víc). I kdyby šlo o procento jediné, je to pořád veliká spousta lidí, pro které je nudi pláž běžnou součástí života, a kteří tvoří pro nudistický komiks vcelku stabilní, specifickou čtenářskou základnu. Ono totiž zdaleka neplatí, že by pro 1-10% nudistů v populaci bylo také 1-10% komiksových titulů nakloněno tomuto životnímu stylu - ve skutečnosti takové tituly celosvětově spočítáte na prstech jedné ruky, takže každý slušnější počin v této oblasti má jistý punc mimořádnosti. I zde samozřejmě platí, že dobrý komiks (bez ohledu na nudistickou notu) si může najít i čtenáře jiné (což se někdy považuje i za vhodný způsob jak rozptýlit různé obecně oblíbené omyly o naturismu ve zbytku populace), v jejich očích se ale atraktivita podobného titulu může v širší konkurenci jevit úplně jinak. Nebo taky nemusí, to ať posoudí čtenář sám.
Čím se vlastně takový nudistický komiks odlišuje, a proč vůbec o něm mluvit jako o něčem speciálním? Vždyť přece nudi pláž není nic až tak mimořádného, o čem by bylo třeba kreslit zvláštní příběhy, podobně jako nemíváme ani příběhy extra o koupání v plavkách, nebo třeba o ježdění na kole? Důvod je svázán s pozicí nudismu či naturismu samotného, který je nucen se jednoznačně vymezovat vůči dvěma předsudkům - nebo vlastně dvěma stranám předsudku jediného. Jde samozřejmě o sexuální vnímání nahoty i tam, kde nic sexuálního vlastně není. Kdo byl někdy na nudi pláži, dokáže obvykle rozlišovat mezi sexuálním, vyzývavým chováním, a případem kdy si někdo odložil pouze pro své pohodlí (ať už do plavek nebo ještě dál), velká část společnosti má ale ještě i dnes s chápáním tohoto rozdílu značné problémy - v globálním měřítku možná ještě víc než u nás. Reakcí okolí pak může být buď zbytečné odsuzování za vlastně nepřítomné sexuální pohnutky, nebo naopak infiltrace pláže lidmi s právě takovými pohnutkami, kteří se mylně domnívají že sem patří.
Tak jako je tento ožehavý problém vlastně důvodem pro existenci oddělených nudi pláží, je obdobně i ohraničujícím faktorem pro nudistický komiks. Naprostá většina mainstreamových titulů (zde ve smyslu "nenudistický") nahotu ani okrajově nepřipouští (nebo ji různými "vhodně umístěnými objekty" vlastně cenzuruje, čímž opět vysílá určitý signál o její nevhodnosti), takže kolem tématu nudismu vzniká jisté nepříjemné vakuum. Naopak naturistický komiks se nahotě nevyhýbá, zobrazuje ji však bez zvláštní pozornosti, jen jakoby mimochodem, protože v této oblasti není nahota senzací ale jen jakýmsi tuctovým druhem "oděvu" který mají jednající postavy náhodou zrovna na sobě. (To by vlastně mohla být ona hledaná definice.) Pro své specifické publikum tento žánr primárně zaplňuje právě ono zmíněné vakuum, a proto se častěji než by bylo obvyklé zaměřuje na příběhy nudistů spojené s jejich způsobem rekreace, častou kulisou je tedy pláž, kemp, nebo takzvaný resort.
Z druhé strany se musí naturistický komiks vyvarovat záměny za komiks erotický, s nímž sice sdílí pouze prvek nahoty, to je ale pro mnohého náhodného čtenáře dost velká podobnost aby došlo k omylu. Netřeba asi dodávat, že erotický komiks stojí někde úplně jinde už od samotného účelu a publika pro které je určen, s čímž souvisí i zcela jiný, skutečně mládeži nepřístupný obsah, jiná stavba příběhu (pokud se dá o nějakém vůbec mluvit, i když výjimky taky jsou) atd. Bohužel tato nesrovnatelně lukrativnější a tedy i početnější sféra pravidelně zneužívá pojmy jako je nudismus či naturismus pro získání jakési legitimity, což orientaci potenciálního čtenáře také rozhodně neprospívá.
Vzácně lze v nedozírné záplavě internetového čtiva potkat neutrálně pojatou nahotu i v jiné podobě, přece jen ani hranice naturistického komiksu nejsou uzavřeny různým přesahům, ale jde o jev vzácný, a zařazení do kolonky naturismu zde může být sporné. (Například zde jde spíše o fantasy, kde skřítkové náhodou také šaty nenosí).
Budeme-li hledat na internetu nudistické či naturistické komiksy, nenajdeme jich mnoho. Budeme-li v hledání vytrvalí, objevíme různé jednotlivé gagy a epizody od různých autorů více či méně nakloněných nudismu, tyto spíše jednorázové úlety se ale často omezují jen na koupání bez plavek jako takové, bez rozsáhlejšího příběhu (příklad), nebo jde o různé spíše jen kreslené vtipy k různým typickým situacím a nedorozuměním z této oblasti - některé z nich jsou i desítky let staré (pár ukázek). Jedno jméno ale v naturistickém komiksu nelze přehlédnout, protože této oblasti už řadu let s přehledem vládne.
Je to australský kreslíř Stephen Crowley (obvykle pod přezdívkou noodtoonist), který se tomuto žánru s různými přestávkami věnuje už více než 10 let, a zveřejnil už přes 600 stránek. Jeho komiksy jsou samozřejmě v angličtině, ale vcelku dobře srozumitelné. (Na webu už běží i francouzský překlad, a kdysi někde existoval i neoficiální a ne moc kvalitní částečný překlad ruský.) První sérii The Koala Bares autor vydal i knižně, ale slabý prodej ho od dalšího papírového publikování víceméně odradil (knihu u něj lze dodnes koupit). Jak sám řekl v jednom rozhovoru, komiks dělá jako koníček, z lásky a ne pro peníze, uživit by se tím asi nedokázal (i když by se mu to líbilo). Okrajově sice kreslil třeba strip Bare Manors pro jeden Britský naturistický časopis, nebo nástěnnou malbu a všemožné cedule pro různé naturistické kluby, těžiště jeho tvorby však stále leží v komiksových seriálech zveřejňovaných na internetu.
Po prvních trochu amatérských a později z webu stažených pokusech pod titulem "Noodtoons" rozvinul už celou řadu příběhů z prostředí fiktivního naturistického resortu Koala Bay Bares, pod titulem Loxie & Zoot, později pak The Bare Pit. Zatímco první větší příběh The Koala Bares se orientoval skoro výhradně na dění v naturistickém resortu a tak trochu naturistickou osvětu, další kapitoly přibírají i jiná témata a zápletky. Vedle různých drobností a témat vztahujících se k naturismu a obvyklým potížím kolem něj už jsme se tak mohli setkat v lehkém duchu s prvky detektivky, generačním problémem, dětskou pohádkou i fantasy, trochu šílenou oslavou narozenin mapující vztahy v široce rozvětvené rodině, v zatím poslední kapitole najdeme love story, studentský aktivismus, ale i události o které se vážně zajímá místní policie.
Jak scénář tak i kresba prozrazují s každou další kapitolou zkušenější ruku a vytříbenější styl. Stephenovy příběhy jsou čtivé, místy s vyloženě filmovým spádem a mistrnou zkratkou, zůstávají však přehledné a srozumitelné, a jednající postavy jsou značně věrohodné, každá má svůj osobitý styl. Kresba má jednoduché, ale čisté a výstižné linie, dobrou čitelnost, a odehrává se v příjemných víceméně pastelových barvách. Na brutální kontrasty Káji Saudka zde tedy zapomeňte, spíš se to barevně podobá takovému vylepšenému Čtyřlístku, a obličeje jsou jak živé přestože je kresba hodně zjednodušuje.
Nové stránky se momentálně v komiksu The Bare Pit neobjevují, autor si dává pauzu. (Po nějakých 10 letech této činnosti ostatně není divu, když tu a tam trochu ztratí elán...) Své umění nám zatím ale předvádí ve svém druhém komiksu pod titulem Magellan (a přezdívkou xmung). I tam už dávno překročil hranici 600 publikovaných stránek, ale to už se dostáváme mimo téma naturistického komiksu - Magellan je totiž zcela konvenčně nenaturistický příběh na tradiční téma superhrdinů, i když i to Stephen pojal originálně a s šarmem sobě vlastním, a je to opravdu čtivé.
Dalším titulem v oblasti naturistického komiksu, který nemohu vynechat, jsou Mračna od Romana Bureše, která vycházejí i na stránkách komiks.cz. Je to zatím poměrně mladý seriál, něco přes 30 existujících stránek už ale opravňuje k vyslovení jakéhosi hodnocení.
Mračna svým stylem staví na domácí tradici založené před lety časopisem ABC, a dalo by se možná říci, že do světa této odnože komiksů dodatečně doplňují naturismus, který už tehdy v naší společnosti existoval, ale do oněch dnes už klasických seriálů se dostávat nemohl. Romanův příběh navazuje na daný styl dosti věrně, zahrnuje typickou spleť drobných záhad, prvky sci-fi a (snad neprozradím příliš mnoho) i mimozemšťany, stejně jako typickou lehce revolučně-bojovnou atmosféru či nezbynou honičku. Kresba je kvalitní, a opět velmi dobře koresponduje se stylem zvolené doby.
Roman Bureš je skromný ženatý čtyřicátník - tedy příslušník generace, která byla "ábíčkovými" komiksy ovlivněna snad nejsilněji. Při své tvorbě upřednostňuje klasickou kresbu či akvarel před digitální technologií, kreslí rychle a s elegancí věchno možné od portrétů přes různé ilustrace až po komiks, který pokouší vlastně již od dětství. Navzdory různým kratším příběhům, které kdysi obíhaly v Romanově okolí, a vynesly mu dokonce i politický problém v době vojenské služby, jsou ale Mračna trochu překvapivě jeho prvním rozsáhlejším seriálem, který se dostal na veřejnost.
Přestože na hodnocení slibně se odvíjejících Mračen jako celku je ještě brzy, význam tohoto titulu pro specifickou oblast komiksu naturistického je už nyní značný - je prostě jedním z mála: Onen celkový deficit naturismu ve světovém komiksu dává Mračnům jakožto asi jedinému českému zástupci v této oblasti jistý punc jedinečnosti, jehož dosah ovšem pro zahraničního čtenáře limituje jazyková bariéra. Dokud vývoj většinové společnosti neumožní volné mísení nudistické noty do libovolného příběhu, budou si příznivci koupání bez plavek nezřídka hledat nějaké "svoje" čtivo, a každý podobný počin tedy rozhodně uvítají. Domnívám se ovšem, že i ostatním čtenářům Mračna stojí za přečtení.
Hostující autor článku: Jiří Bernášek, redaktor webu Naturista.cz
