O první pokles teploty, se v příběhu ...a pohřbený, postará Steve Dillon (Preacher, Punisher). V baru "U poloprázdné ulity" si Constantin s kámošem zašli na tradiční pivko, dvě... pět. V pozadí jejich hovoru nad pivem se odehrává další příběh. Příběh tří kamarádů, kteří se před pár lety zbavili svého kámoše. Jaké je pak jejich překvapení, když se jeho fotka objeví v novinách. Zdá se, že někdo něco podělal pěkně řídkým průjmem. Dillonova kresba mě nikdy extra moc nebrala, ale v tomhle kraťásku mi zase tak moc nevadí. Co mi vadí víc, je docela nudný příběh. Nic extra se tam neděje, jen se plká. Jo kdyby se aspoň plkalo trochu zajímavě, ale ani to ne. Pointa se snaží příběh zachránit, ale daří se jít to tak napůl. (Mezihodnocení komiksu: 40%.)
Druhý sestup teploty se koná v titulní povídce Zamrznutí. Tu pro Azzarella nakreslil Marcelo Frusin (Hellblazer: Dobré úmysly). Na americkém zapadákově zuří jedna z největších sněhových vánic poslední doby. Ta uvězní skupinku lidí v motorestu, daleko od civilizace.
Všichni se snaží přečkat tento nečas v klidu a bez zbytečných nervů, když tu se objevuje John Constantine a nebyl by to on, aby díky němu atmosféra krapet nezhoustla. No, on za to až zase tak moc nemůže, spíš je víc rozhodí nález mrtvoly v autě na parkovišti před motorestem. Aby taky ne, maník má v hrudníku zabodnutý skoro metrový rampouch. Navíc se v okolí povídá historka o Ledaři, legendárním, nikdy nedopadeném vrahovi. To asi nikomu z osazenstva motorestu klidu nedodá. 
Aby toho nebylo málo, rozrazí dveře skupinka tří drsných maníků, kteří, jak se zdá, něco tají.... Povídka Zamrznutí už není žádný kraťásek, ale regulérní čtyřsešitový macek. A Azzarello v něm rozjíždí příběh, tak jak ho od něj známe, třeba ze 100 nábojů . 
Pěkně pomaličku dávkovat, šroubovat atmosféru a pak pěkně utáhnout.
Jenže, zase je to zábavný tak napůl. To čemu pomáhá násilí a sprosťárny ve 100 nábojích, tady prostě chybí. Frusin se mu v tom budování atmosféry snaží pomáhat, možná se v určitých chvílích může zdát, že kresbu flaká, ale při dalším pohledu zjistíte, že prostě jen “odřezal“ nepotřebné kudrlinky. Kresba docela sedí ke klaustrofobickému vyznění této povídky, nenabízí však nic navíc. (Mezihodnocení komiksu: 60%.)
V poslední povídce Pokojoví psíci a angličtí páni se přeneseme do Constantinova punkového mládí. John společně se svými kumpány, tradičně zabíjejí čas v hospodě. Z klidu jsou vyrušeni jejich kámošem, který má pro Constantina kšeftík. Šlohnout pro jistýho bláznivýho, zazobanýho američana hodiny, kterými jde nahlížet do budoucnosti. Rasputinovi hodiny, člověk už pomalu vyhlíží Hellboye . Tenhle příběh, který pro Azzarella nadrásal Guy Davis (B.P.R.D.) jednoznačně odhaluje pravou podstatu Johna Constantina, jakožto cynického hajzla. Člověka, který kašle na důsledky a jde si jen za svým cílem. A tak ho máme rádi, ne? Na Davisovu kresbu jsem si musel chvíli zvykat, ale nakonec mi přišla docela příjemná. A zcela jistě méně sterilní jako Dillonova.
Pro mě jednoznačně nejlepší Hellblazerova povídka této knihy. Tak nějak si představuju „slabší neakční“ povídky.(Mezihodnocení komiksu: 90%.)Kromě prvního příběhu, který jakoby sem vůbec nepatřil, mají oba zbývající cosi společného, jsou výborně strukturované, příliš nenudí a mají pointu. Ne nadarmo patří Brian Azzarello k dnešní scénáristické špičce. Osobně bych přidal více příběhů, jako je ten poslední, ze kterého cáká cynismus na všechny strany. Cynismus a černý humor, to je to co dělá Constantina Constantinem, stejně jako doutník a skleněný oko Columba Columbem. Jako negativa bych zmínil absenci násilí, krve a dalších ingrediencí, keteré tak rád míchal u dřívějších dílů Garth Ennis. Zleva zprava slyším ve spojitosti s Hellblazerem pojem chytrá brutalita, ale v této knize není nic chytrého, ani brutálního. Jeden výstřel z brokovnice a spousta sprostých slov v první povídce, to má být ona chytrá brutalita? Nevím nevím, jestli nejde jen o nějaké zaškatulkování, nebo o nějaký alibismus. A nebo jsem holt blbej a žádnou chytrost jsem tu nenašel.
Azzarellův Hellblazer není špatný, je jen prostě jiný. Je to víc detektivka, civilní detektivka, která sleduje osudy obyčejných lidí. Já nevím jak vy, ale já bych raději nějaký démony, zombíky, suchý hlášky, nějakou tu krev, magii a jako tér černej humor. Tohle si představuju pod pojmem chytrá brutalita já.
O kreslířích se dá říct, že nejsou žadnými bezejmenými nováčky. Odvádějí svou práci dobře, nic zásadního, kulervoucího tu ale neuvidíte. Tentokrát jednoduše nejsou ve formě vytáhnout příběh svou kresbou a tak to všechno stojí a padá s jedním člověkem. Pro tentokrát to teda ještě stojí, sice na vratkých nohách, ale stojí. Někomu to stačí, pro někoho je to málo... já to průměruji na 60%.
