Star Trek. Jsou lidé, kteří vědí oč beží, jiní matně tuší a někoho nechá chladným. Dalšímu, jako jsem například já, pracuje na pozadí v počítači aplikace BOINC Manager s projektem SETI@home a trpělivě čekám, zda je najdu. Pak jsou také tací, co nosí špičaté uši, oblékají se do barevných kostýmů a byt si přestavěli ve stylu kosmické lodi Enterprise. Říkají si trekkies. Ty bych rád požádal o toleranci v chronologii a terminologii světa Star Treku a to s odvoláním na jejich desatero.
Jedenáct sešitů zaznamenává čtvrtý rok mise kosmické lodi Enterprise, následujících pět sešitů se věnuje Klingonům a jejich kultuře. Posledních sedm rozličným mimozemským rasám (Gornové, Romulané, Vulkánci, Orionci, Tribblové). Podívejme se, co nám BB/art naservírovalo na 464 stranách vázané knihy.
Kniha odstartuje příběhem Krev není voda. Zachycuje události, které následují bezprostředně po zničení měsíce Praxisu. To spustilo řetězovou reakci neblahých událostí. Nejvážnější z nich je ztráta ozónové vrstvy Qo´noSu (Kronos) v důsledku nárazové vlny po výbuchu satelitu. Císařství, jež vzkvétalo na Qo´noSu přes tisíc let, je téměř na konci všech dnů. Nejvyšší rada Klingonů stojí před těžkým rozhodnutím, buď projevit hrdost až za hrob či požádat Federaci o pomoc.
Vše stojí na bedrech jednoho muže a jednoho hlasu ve Vysoké radě. Tím, kdo může zvrátit osud Klingonů je Kahnrah, ostřílený veterán, ale i intelektuál. Scénáristé Scott a David Tiptonovi rozprostřou jakousi retrospektivu, v které děd Kahnrah svěřuje své vnučce K´Ahlynn své pohnutky a konečné rozhodnutí.
Mohlo by se zdát, že po generačním střetu Krev není voda ubrala kniha plný warp na nižší. Není to pravda. Jde o pouhé podřazení a opětovné zvýšení výkonu motorů kosmické lodi Enterprise na misi Čtvrtý rok. Jedná se spíše o návrat ke klasické TOS. Zde se setkáme se šroubovicí připomínající DNA, singularitou a také s virem šířícím se zvukem.
Mezi nejlepší epizody Čtvrtého roku patří návštěva planety Viden, která se dá charakterizovat jako jedna velká reality show. Při její četbě mě mrazilo v zádech, když jsem si uvědomil nabídku našich televizí a ulice plné kamer. Orwell se jistě smíchy otáčí v hrobě. Je to návrat k původní sérii se vším všudy. Někdy máte pocit, že na vás vystrkuje ze stránek uši pan Spock, jako vystřižený ze seriálu. Není to na škodu, spíš naopak. Na stránkách komiksu se vystřídalo pět výtvarníků a pozorný čtenář si změny všimne. Scénáristicky se podepsal David Tischman.
Následují Vulkánci pod taktovkou scénáristy Jamese Patricka a s kresbou Josepha Maria Beroye. Zde nám je představen vulkánec Spock a jeho problémy kolem nástupu na Enterprise pod velením kapitána Pikea. Jeho neúprosná logika a chování bez emocí se stává na palubě lodi časovanou bombou. Malá epizodka patří Gornům, které namaloval David Mesina, jenž je i ilustrátorem příběhu Krev není voda. Scénáristická dvojice Scott a David Tiptonovi se moc nepředvedla. Příběh je slabší a zápletka plytká. Stejní autoři stojí i za další, příběhem Orionci. Zde si vzali k vizuálnímu zpracování Elen Casagrande. Potkáme zde starého známého kapitána Pikea. Působí poněkud znuděně, neboť jako vysloužilec skončil za „odměnu“ na Babylónu. Už má dost diplomatických tanečků a přísně formálních recepcí. Když se naskytne nové dobrodružství, jde do toho.
Poslední v řazení dle ras jsou Romulané. Scénárista a kreslíř John Byrne zde mistrně ztvárnil prétora. Je to klasický záporák se vším, co k němu patří. Lest a úskok mu není cizí, intrikami proplouvá jako ryba v rybníce. Chvilku má masku Napoleona Bonaparte, hned jako Caligula a vzápětí se rozkřepčí ve šklebu Jokera. Možná má v sobě i něco z Adolfa a stejně tak i jejich dobyvatelské ambice.
Omnibus se uzavírá Čtvrtým rokem a story s názvem Pokus na Enterprise. Jde o jakousi tajnou misi s kosmickou lodí fragmentovanou do třech menších souborů.
Tolik k příběhové části knihy. Na obsahu se podílel tým spousty lidí, kromě scénáristů nebo kreslířů třeba také designéři mimozemských technologií. Připomíná to konec filmu, kdy plují po obrazovce závěrečné titulky, které téměř nikdo nečte. Za českou lokalizaci vděčíme M. D. Antonínovi, jež dopadla na výbornou.
Kniha i přes velké množství autorů působí jako jeden kompaktní celek. Jako jeden živoucí organismus. Propletenec množství kreslířů a scénáristů je jako černá a bílá, jin a jang.
Jsou zde slabší scénáře, ale to jenom proto, že hned vedle ční silnější příběh. S kresbou je to stejné, není zde špatného malíře. Každý z výtvarníků pojal Star Trek po svém a při tom s odkazem k TOS. Kresby jsou vyvedeny s nesmírným citem pro detail. Stejně tak coloring.
Jeden z mráčků na jinak bezmračné obloze spatřuji v řazení příběhů podle ras. Nezasvěcený čtenář může být dezorientován v časové posloupnosti ságy Star Trek. Což může být mírně matoucí a deprimující.
Čekal jsem, že kniha bude dobrá, ale nepočítal jsem s tím, jak moc. Mimo narušené chronologie jsem nenalezl skutečně žádný zápor a tudíž důvod pro palec dolů. Jelikož jsem puntičkář, přepočítal jsem listy v knize: 464 stran sedí. Vazba pevná, i to souhlasí. Četl jsem text po zpátku a nenalezl žádné zakódované poselství. Synek v nestřeženém okamžiku napadl knihu a provedl crash test, který dopadl znamenitě. Mám lehké podezření, že s vydáním této knihy nakladelství BB/art vsadilo na jistotu. Nechť mi trekkies prominou 90%, oni si s klidným srdcem mohou přičíst 10%.
