Přesto si troufnu tvrdit, že tato postava není u našince stejně známá jako dva jmenovaní. Postavu vytvořili Mort Weisinger a George Papp, nechali se inspirovat již zmíněným Temným rytířem, s kterým má Green Arrow několik shodných prvků. Oliver Queen je bohatý majitel společnosti Queen Industries a také přišel v dětství o rodiče, podobně jako Bruce Wayne. Společné mají i to, že nevlastní žádné nadpřirozené schopnosti.
Bruce Wayne měl od mala víceméně jasno, že svůj život zasvětí pomstě. Oliver Queen naopak nemá zcela jasno v ničem. Je to rozmazlený arogantní floutek, který si neváží sám sebe, svého života, natož pak někoho jiného. Jeho život podle toho také vypadá, oddává se alkoholu a adrenalinovým sportům, při kterých je zcela patrné, že je mu jedno, zda přežije či nikoliv. Ocituji stranu 13:
„Během posledního půlroku jsi prováděl výkruty ve stealth stíhačce, podnikl jsi base jump do Grand Canyonu, potopil se k Titanicu a vyspal se s více supermodelkama, než Helmut Newton... Něco ti chybí, Ollie, a dokud nezjistíš, co to je... nic z toho tu díru ve tvé duši nezacelí...“
Z tohoto dialogu, který jsem o něco pokrátil a udělal z něj monolog, je patrné, že Oliver Queen je lehkovážný, nezodpovědný playboy. Pokud by nežil ve fiktivním městě Star City, jistě by se stal vděčným tématem bulvárních novinářů a určitě by předčil i Paris Hilton a jí podobné celebrity, či prominenty. Nebo je i možné, že by s Paris účinkoval v jejím soukromém erotickém videu, které proletělo internetem. Ne, že by ve smyšleném světě neplnil úlohu tutového sólokapra, jen jsem chtěl poukázat, jaký je salónní kalibr.
Život Olivera Queena je jedna velká pařba na druhou a on jím letí, jako neřízená střela. Jedinec jako on, který na sebe poutá negativní pozornost, nemá moc skutečných přátel, vlastně žádné. Jediný jeho kamarád Hackett, jak si naivně Ollie myslel, ho zrazuje právě pro jeho prokleté peníze a hodí ho přes palubu, doslova a do písmene. Oliver má více pověstného štěstí než rozumu a vlny oceánu ho vyplaví na zdánlivě „opuštěném“ ostrově. Zde dochází k téměř nemožné proměně rozmazleného playboye s nezdravou fixací na Robina Hooda, v někoho, kdo bude nazýván Green Arrow.
Green Arrow: Rok jedna je komiksovým příběhem odhalujícím zrození Smaragdového střelce. Postava z panteonu amerických superhrdinů není tuzemskému publiku až tak známá. Sice se občas mihne v týmovkách (JLA), ale povětšinou jde o podružné děje a odkazy. Vydání restartovaného projektu nahrává i vhodné načasování, neboť mu cestičku pomáhá umést TV seriál Arrow z roku 2012, který běží i v českém jazyce.
Pod scénářem kresleného příběhu je podepsán zkušený Andy Diggle, který dosáhl uznání díky uzavřené sérii Losers (Parchanti), na které pracoval s kreslířem Jockem, který je mimochodem i kreslířem komiksu Green Arrow: Rok jedna.
Diggle je schopný vypravěč a Rok jedna, který obsahuje celkem šest sešitů, mě uhranul. Komiks jsem zhltnul na jeden zátah, což je pro mě u superhrdinského komiksu v poslední době menší zázrak. Jednak je to dáno jeho stylizací a také tím, že každý ze sešitů končí oním pověstným „a jak to bude dál?“. Kreslený příběh má díky dobře vystavěnému scénáři přímo zběsilý spád. Dialogy jsou kvalitní, stejně jako hrdinovy myšlenkové pochody.
Další z možných důvodů mého nadšení je ten, že ačkoliv postava Smaragdového střelce patří do světa superhrdinů, tak se nejedná o klasickou frašku v elasťácích, ale spíše o dobrodružný příběh. I proto, že se děj odehrává na tropickém ostrově, mohu přirovnat komiks k výbornému koktejlu, který kombinuje Robinsona Crusoe, Robina Hooda, a namísto brčka s paraplátkem je umíchán šípem vystřeleným z luku. Když jsem u toho luku, na straně 45 popisuje Oliver Queen, jak si vyrobil luk a to tak, že použil listové pero z tlumiče. Tuším, že ačkoliv se jedná o součásti podvozku, tak jde o dvě samostatné části.
Z vypravěčského umu Andyho Diggle jsem nadšen, to stejné nemohu říci o kresbě Marka Simpsona-Jocka. V závěrečném medailonku v knize je napsáno, že se Jock spolu s dalšími kreslíři účastnil akce s cílem stvořit komiks v tom nejkratším čase. Dosáhli světového rekordu: od napsání po nakreslení to trvalo jedenáct hodin, devatenáct minut a třicet osm vteřin. Tak nějak na mě komiks vizuálně působí. Místy a někdy často vypadá jako rychlokvaška. Kreslířův rukopis, jenž mi v sérii Losers (Parchanti) sedl a neměl jsem s ním problém, mi v případě ztvárnění tropického ráje nestačí. Jeho podání je ležérní, odfláknuté a ledabylé i když nutno podotknout, že tak nějak sedí k povaze hlavního hrdiny, alespoň z počátku.
Možná, kdyby kreslíře vystřídal, nebo na některých listech prostřídal, ilustrátor perfekcionista, bylo by vyznění dokonalé. Přeci jen jsem zhýčkán televizním seriálem Lost (Ztraceni), hodiny jsem proseděl u malebných videoher Far-Cry, Crysis a pokud otevřu knihu Robinson Crusoe od Daniela Defoe s geniální ilustrací Zdeňka Buriana, má pro mě podání Jocka hořkou pachuť. Za barvy bojuje David Baron a ten už toho nemůže moc zachránit. Vlastně mi jeho koloring připomíná usilovnou práci malého děcka, které s vystrčeným jazýčkem vyplňuje černě předtištěné kontury omalovánek.
Green Arrow: Rok jedna je pro mě osobně příjemné překvapení. Nálepka superhrdinů je již natolik zprofanována, že člověka při vyslovení zaklínací formule v podobě tohoto slova polévá studený pot. Nicméně je skvělé, že jsou pořád kvalitní scénáristé, kteří mají koule a dokáží napsat parádní story, která mě usadí. Omlouvám se věčným feministkám, opravdu nejsem mužský šovinista, ale neznám mnoho spisovatelek, které píší scénáře pro superhrdinský komiks, vlastně neznám žádné. Rok jedna mě natolik vykolejil, že jsem ochoten přehlédnout i Jockovu rozevlátou kresbu, která nakonec nechává mnoho prostoru pro snění a fantazii. Já osobně jsem slyšel z komiksu vřískot džungle, na kůži cítil spalující paprsky, pod vodní hladinou jsem spatřil úžasný podmořský svět a na malou chvilku jsem uvěřil, že tam také jsem. Nu a když jsem zmínil videohry, každý kdo hrál Turoka, nebo Crysis 3, mi dá jistě za pravdu, že luk, jako nástroj destrukce, má něco do sebe.
Jsem napjatý jako tětiva luku, jak bude komiks pokračovat a doufám, že se bude dobře prodávat, abychom se dočkali pokračování. Pozor, teď přijde spoiler, na posledním celostránkovém panelu sedí Green Arrow v klasické superhrdinské póze nad „svým městem“. Je oděn do zelené kápě a v rukou třímá luk. To už je klišovité ztvárnění a já pevně doufám, že ho Smaragdový střelec prostřelí svým nádobíčkem, které čítá pouze luk, toulec a Rychlé šípy.
