Tichý polský komiks zmate (1/2 - 30 %) a ponoukne k zamyšlení (2/2 - 70 %)
05.04.2019, autor: Joachym
Rewolucje (dwa dni/two days). Komiks z Polska a k tomu v žánru tichý komiks. Což znamená že mu tady v Česku máme šanci rozumět protože je beze slov. Autor Mateusz Skutnik ho vytvořil v roce 2010.
Upozornění: Byl jsem okraden o některé cennosti a k mému údivu zmizelo i pár rozpracovaných materiálů k recenzím. Proto zveřejňuji nedodělané články bez hlubších úprav. Některé články čekaly v šuplíku i dva roky a proto je patrná i jejich neaktuálnost.
1/2) První den
Ušatý maňásek nás vítá na straně s názvem první kapitoly.
Maňásek v plášti jako doktor nebo vědec nese papíry a nemá oči. Neforemná hlava drží na tenké tyčce na šedém plášti.
Nějaké zvolání z budovy zavede profesora maňáska dovnitř. Obličej obsahuje pár čar navíc a nelze hned rozeznat rysy tváře. Na straně 11 bych skoro řekl že ta postava se zároveň dívá doleva i doprava, dva pohyby hlavy zachycené na jediném těle.
Kolečko nosu je stejné jako kolečko úst. Vyloženě hnusná postava.
Milý trapas: Postava z budovy je teď venku a profesor uvnitř se dívá oknem ven.
Profesor cestou zpět zabloudí u porouchaného robopavouka.
Trapas: Přijde mi že strany 18 až 21 měly předcházet stranám 16 a 17. Jinak to dějově nedává smysl. Podobné prohození jsem viděl u předchozího tichého komiksu.
Akční scéna a pak překvapení: Postava venku se vrátila dovnitř a koukala se na souboj s robopavoukem.
Knihy u židle v pokoji se vynásobily a nedává to vůbec smysl. Není to vůbec jednoduché to prokouknout. Postscriptum nevysvětluje už vůbec nic, jen přidává další nesmysl do ohně.
Takhle si revoluci nepředstavuji. Vlastně došlo jenom k boji na život a na smrt vědce a robopavouka, profesor vyhrál ale nic podstatnějšího se nezměnilo. Což revoluce většinou něco mění. Napadá mě snad jen vzít to ještě z pohledu toho robopavouka že se jako chtěl nějak vzbouřit nebo tak něco.
2/2)
Den druhý
Maňásek profesor bez očí jde do centra vynálezů, což je v bezeslovném tichém komiksu vyvedeno španělským (nebo možná esperantským?) nápisem "Centro de invento municipal." Ale sám bych nevěděl jak tohle předat čtenáři.
Uvnitř budovy dojde k přepadení profesora dvěma výrostky a krádeži pouzdra s papíry. Asi nějaký nový vynález. Otazníky u neforemných obličejů těch zlořádů dávají na srozuměnou že s vynálezem asi nejsou spokojeni nebo mu nerozumějí. Nebo rozumějí až příliš dobře a diví se geniálnosti původního tvůrce? Závidí? Výklad je nejistý, každý si může dosadit vlastní variantu.
Profesor odchází zdráv z "Opital" neboli ze špitálu domů. Místo znovuvynalezení původní věci se pustí do stavby stroje času, což ale není příliš jasně podáno. Je to moje volná interpretace. Cestou do minulosti přichází k ceduli ukazující směr k "Centro de invento" a otáčí její šipku opačným směrem.
Neodpustím si úvahu, že straně 59 by slušelo umístění na úplném konci příběhu.
Tento druhý příběh zapadá do sebe a má to hezkou pointu. I když takovou zpátečnickou jednoduchou.
Stále mi ale vrtá hlavou to loupežné přepadení. Došlo k němu uvnitř centra, takže bych předpokládal že zloději přihlásí ten vynález třeba pod svým jménem. A ne že ho vyhodí z útesu.
Zmařený vynález a slovo revoluce jde spolu krásně ruku v ruce a dává to smysl. Vzkaz autora však končí výzvou, radši to nedělej a nechoď tam. Stroj času vznikne jakoby mimochodem a vlastně nedošlo k přihlášení vynálezu stroje do toho centra. Vynálezce tak vytvoří něco co poslouží jen k jeho účelu a pravděpodobně nedojde k masovému rozšíření. Autor říká "Buď radši sobec a o nápady se neděl s ostatními." Což není moc optimistické sdělení. Nicméně tuto myšlenku jako příspěvek do diskuse k tomuto problému uznávám.
Kresba pokulhává ve ztvárnění tváří, jinak nemám výraznější komentář. První příběh je laděn do světle modré, druhý do červené. Ok.
Oba komiksy spolu moc nesouvisí, i když v nich vystupuje jedna postava.Celému komiksu vytýkám čachrování s pořadím stránek.
|

|
Autor článku: Joachym
|