| Komerce |
Začínám – a hnedle první příspěvek s názvem Tiger G-1 od Fernanda Rubia (kresba + text) je vcelku podařený. Tento, mnou oblíbený autor, se prezentoval už v Crwi 4 s „Lidskou chybou“ anebo v čísle 7 s titulem „Ukradený bůh.“; kdo má rád post-katastrofické sci-fi, tak ten si u něj celkem „zachrochtá“. A navíc umí pěkně vykreslovat pajduláky.
Pokračujeme — Red Meat. V jedné pohádce se píše, že kdo neviděl ať tam běží, ale vy nikam neutíkejte a přečtěte si raději RM: pak poznáte sami, jak je vlastně lidský život ve své krátkosti zvrácený, ironický a krutý, a zároveň tak nějak podivně logicky pravdivý.
Mám dojem, že bych jaksi nechtěl studovat chorobopis Maxe Cannona, autora výše zmíněného RM. Na nejlehčí nemoc z celého dlouhého seznamu by patrně figurovala paranoidní schizofrenie, říznutá lehkou dětskou demencí... (Jinak, že pozdravuji mlékaře Dana. A jestli mě nerozumíte, tak se buď zastřelte, a nebo jděte na http://www.kompost.cz/redmeat - tam je česká verze v překladu Františka Fuky.)
Stále vpřed, pionýři komiksu! Tank Girl! Viděli jste film „Tanková baba“? Já ano, ale za moc teda, povím Vám, nestál; prý to autory kreslené předlohy pěkně nasralo. Ani se nedivím, že Jamie Hewlett (kresba) a Alan Martin (příběh) chtěli vypálit bezbožný Hollywood s pomocí velkého tanku a jeho bezproblémové řidičky. (Chtěl jsem se k nim nekompromisně přidat, ale na americké ambasádě mě nedali vstupní vízum, a tak jsem alespoň poslal ty dvě letadla na New York.) Tanková dívka vznikla roku 1988, a může tu býti klidně i sto roků; kdo si zvyknul na její zoofilní povahu, tak si jí oblíbil. Kdo ne, tak ….už jste měli hlaveň obrněného kolosu u zadní části vaší neforemné postavy? Že nééé? Takže: Máte ji rádi?!
Zástavka u WC: příběh s názvem Sinister & Dexter - Gramatyka je slabý, mdlý, a zcela zbytečný. Je tak nezáživný, že i reklama na vložky by patrně zaujala mojí právě menstruující ženu více... Hnedle na druhém obrázku uvidíte monitor a na něm nápis „Vítá vás interaktivní vyučovací kanál CityNet“ s návodem, ať stisknete ihned „Start“. Doporučuji zmáčknout jej tvrdou dělnickou pěstí, a nemusíte více namáhat čtecí zařízení ve vaší hlavě.
Chtěl bych jíti dále, jenomže se musím zdržet a dát odpuštění autorům tohoto paskvilu: budiž Vám země lehká, Davide Millgate, kreslíři, a Dane Abnette, pisálku. AMEN!
On the road again... Už jste někdy spojili dvě věci dohromady? (Nemyslím Vás a Vašeho spolužáka z internátu). Já jo, a to právě v tomto okamžiku, kdy si dovoluji psáti recenzi dokonce na dva (!) komiksové příběhy ruku v ruce (s prápory revoluce...). Na Misionáře s podtitulem Nenastavíš (kresba Frank Quitely, scénář Gordon Rennie) a Loba v oddílu Sedm jatečních (kreslíř Frank Gomez, scénárista Alant Grant). Ptáte se proč? Protože vypadají oba dva jako hybridní westerny. Osobně mám raději Loba, avšak tentokrát by vyhrál o pažbu jednoho koltu zvláštní Misionář. Má lepší příběh, snad i lepší kresbu, a navíc není tak stupidně zakončen...
Předčasné finále: nenávidíte soudce, protože chtějí pořád přidat na platech a přitom odsuzují i normální lidi k několika 
letům pobytu v tmavých nevytopených věznicích? (Hanbáááá!) Já je přímo proklínám, ale našel bych jednu bílou vránu mezi nima, a tou je Judge Dredd, který momentálně působí v povídce Piloruký Edward. Moje duše mě říká, že toto je nejlepší „věc“ z celé Crewe číslo 5, a budiž tomu navěky věků. Jen se podívejte, kdo maloval! Jasně, Dermont Power, borec největší, který kromě Dreddíka má na svědomí také (někdy) Sláineho a spoustu dalších hrdinů. Děj vytvořil k obrazu svému bohem zapomenutý Garth Ennis, sám bůh se smyslem pro citlivou ironickou nadsázku a s vědomím, že opilí lékaři jsou ještě větší hovada než lidé pocházející ze sociálně chudých vrstev...
Konec dobrý, všechno dobré... Houby s octem! Kolikrát jsem přemýšlel, jestli nejsem strašlivě zaujatý, kolikrát mě moje žena v noci utírala studený pot z čela z pocitu falešné křivdy, ale na svojí chlapskou čest prohlašuji, že poslední příspěvek je nejhorší ze všech zde uvedených, a to i přesto, že se jedná o takového giganta jakým bezesporu Batman a jeho „Kameňák“ je. Když vyšla v Crewi číslo 3 první jeho část, tak jsem si myslel, že se radostí zblázním. Ale nakonec jsem nezcvoknul. Nebylo proč. Sám nevím, co mě na tomto „Buzmenovi“(rozuměj Batmanovi), rozděleném na tři části, tak šíleně štvalo. Asi samotný zmatený příběh Alana Mooreho. Snad ten. Možná i kresba Briana Bollanda, tak profesionálně odvedená, až vám leze na nervy. A také fakt, že jsem nepochopil závěrečný smích k dosti stupidnímu vtipu. Kdo ví ať odpoví na adresu obr@wo.cz .
Časopis dočtený. Kamarád nedorazil.Co s volným časem? Alespoň Vám povím, kdo že jsou ty dva odporné ksichty na přední straně Crwe číslo 5. No to jsem přece já, osobně, Sinister a ten druhý, na kterého čekám, je kámoš Dexter.
A víte kam máme namířeno za prací.?
Řeknu vám vše!
S radostí pojedeme sejmou ty dva umělce co nám špatně napsali a špatně vykreslili ten blbý díl s názvem „Gramatyka“...
P.S. Máte-li rádi i publicistiku (já moc ne), tak na straně 27 je pěkný článek o té holce, co ráda jezdí na tanku, a na straně 48-49 je rozhovor se Zeleným Raoulem...
Tiger G-1, scénář a kresba Fernando Rubio, 8 stran
Red Meat, scénář a kresba Max Cannon, 3 strany
Tank Girl, scénář Alan Martin, kresba Jamie Hewlett, 10 stran
Sinister & Dexter – Gramatika, scénář Dan Abnett, kresba David Millgate, 6 stran
Misionář – Nenastavíš, scénář Gordon Rennie, kresba Frank Quitely, 7 stran
Lobo – Sedm jatečních, scénář Alan Grant, kresba Frank Gomez, 6 stran
Soudce Dredd – Piloruký Edward, scénář Garth Ennis, kresba Dermot Power, 7 stran
Batman – Kameňák (3/3), scénář Alan Moore, kresba Brian Bolland, 21 stran
