Mladí Francouzi si tehdy vydávali polopartyzánský časopis Vaillant (Hrdina), hojně . opatřený komiksy. Reziduem této zárodečné fáze je zmíněný Pihoun. Časopis začíná legálně vycházet pod názvem Vaillant - nejúchvatnější magazín v březnu 1945, a to nejprve čtrnáctidenně a později týdně. Je však zatím bez Pifa – toho si kreslí pod jménem Top rodák z Barcelony, Španěl José Cabrero Arnal (1909-82). Toho pak napadne emigrovat do Francie, kde zrovna hledá komunistický list lHumanité kreslíře komiksů, a tak se zrodí Pif, chytrý pes, zápolící s každodenními problémy. Na prvních kresbách je (černobílý) otec Pifíka ještě hodně psovitý. Od 29. března 1945 do prosince 1952, kdy Pif přejde na barvy a z lHumanité dezertuje do magazínu Vaillant, však postavička prodělá hotovou evoluci – stále více se napřimuje, až je z něj Pif Erectus neboli Pif vzpřímený, a navíc dostává „alter ego“ v podobě kocoura Herkula. Pifíka poté převezme a osamostatní Roger Mas–Masmontiel (78), své postavičce ostatně fenomenálně podobný. Arnal vymýšlí dál, např. medvídka Placida a lišáka Muza, a tvoří až do své smrti v roce 1982. Ta do jisté míry symbolizuje začátek sestupné fáze magazínu, ale to trochu předbíháme. (Na Vaillantu je mj. pozoruhodné, že má seriál na titulní straně, čímž se o 180 stupňů odlišuje od ábíčka a ostaních českých periodik pro dospívající, v nichž byl komiks jen jakýmsi dodatkem.)
. .. .
. .
Popularita psa Pifa ovšem stoupá a nakonec se on sám stává Hrdinou číslo jedna. Dne 4. dubna 1965 se časopis přejmenovává na Vaillant – Pifův časopis, i když podrží původní číslování, tzn. nulté vydání má číslo 1038.
.
Úplný puč se zdaří po 17 letech: 23. února 1969 vzniká z Vaillantu magazín Pif Gadget, nadlouho nejpopulárnější evropský dětský komiksový magazín, doplněný tradiční plastikovou hračkou, jenž se stala inspirací ábíčkovských „déček“. Číslování je stále smíšené (1239/1) a Pif Gadget vychází v závratném půlmiliónovém nákladu. Změnu doprovází také řada nových černobílých „vážných příběhů“, které mají akční povahu (na jedno číslo připadají dva až tři) a zahajují zlatou éru 1969 až 1982. Na titulní straně čísla z roku 1970 se objeví například i Černý vlk.
Finanční problémy na konci tohoto období však vedou k další změně jména časopisu na Nový Pif. Těžkosti jsou i tvůrčí, zapříčiněné tragicky předčasným úmrtím několika kreslířů, mimo jiné fenomenálního autora strašidýlka Arthura Jeana Cézarda (1924-77). Od roku 1986 je to už jen Pif, a všem je jasné, že bojuje o život. Smrt nastává v roce 1992; o rok později krachuje i pokus společnosti Scanéditions vydávat Pifa jako „noviny pro děti“ – a to už znamená definitivní zánik.
Kapitán nařídil rozpuštění konvoje a komiksy se probíjejí na vlastní pěst - až na několik málo výjimek (Rahan, v menší míře Doktor Justice) však většina „sérií“ vlnobití bez bezpečí vlajkové lodi nepřežila…
