Tato portálovská edice způsobuje mezi recensenty přiměřené rozpaky – jen s obtížemi se dohadují, komu je vlastně určena. Znalci svých oborů jen těžko unesou povrchnost textů a nepopiratelně ironický . nádech; začátečníkům sice pomůže obrazová zkratka pojmout větší objem textu (mnohdy celoživotní dílo i biografická data v jediném útlém svazku!), ovšem splývající, zpětně neprovázaný a argumentačně nepříliš pevně stavěný tok informací neposkytne víc, než jen těžko zapamatovatelný (neřkuli reprodukovatelný) „rychlíkový“ vhled. A tak zřejmě zbývá jen čtenářstvo, které se spokojí s originalitou formální stránky – ať už komiksová intelektuální subkultura nebo fajnšmekři oborových kuriozit...
Vzdělanecká elita sice možná bude brblat nad takto „lacině“ popularizovanou, ne-li vulgarizovanou (ale proč ne? znamená-li vulgarizace přístupnost „masám“, které by původní hlubokomyslnost jen těžko zvládly?) formou myšlenkového bohatství světa, bublinožrouty ale bude zajímat jiná otázka: má cenu se o tyto knihy zajímat jako o komiks?
Odpověď je snadná: má. Obrázky a bubliny se totiž jako v každém pravověrném comicsu stávají integrální součástí textu – i když tentokrát litery spíše převažují, chytrá práce s „ilustracemi“ doplňuje, rozšiřuje či graficky traktuje . myšlenky uváděné v textu, ať už konkrétními citacemi, přímým navazováním textu či „pouhou“ jeho vizualizací. Pravda, některým ilustrátorům slouží grafika jen za hnízdo citátů, pro jiné ale znamená obrovský prostor pro hru symbolů, narážek, zkratek a ironií; mnohdy zdařilá koláž (protože právě ta je v této sérii obvyklým výrazovým prostředkem) dokáže předvést kontext autorových myšlenek lépe, než samotný prostorově omezený a kusý text. Zatímco třeba zpracování Friedricha Nietzscheho zůstává v přízemní rovině obyčejného cut’n’paste opakování portrétu v amatérsky nadrásaných kresbičkách, už třeba Michalea Mc Guinnese (Jung) jemná a dlouhodobá hra motivů umožní zredukovat postavu psychologa na pouhé hláškařící brýle, a starší Postmodernismus pro začátečníky přímo hýří vzájemně provázaným ping-pongem portrétů, karikatur, útržků z uměleckých děl, dřevorytů i popartních obrázků, svérázně pojatých diagramů i regulérních komiksových sekvencí.
S vydáváním této série z dílny britských Icon Books u nás začalo nakladatelství Ando už v roce 1995 – úvodem byl . Freud pro začátečníky, jehož v této řadě následoval Einstein, Postmodernimus (s obzvláště rozkošným obrýleným Michelangelovým Davidem na přebalu) a Astrologie. Po sedmileté pauze navázal Portál, už s proměněným názvem – zatímco v originále se změnilo „... for beginners“ na „Introducing ...“, Portál zůstává u lakonického Junga, Nietzsche a Sociologie.
Baže tak. I u nás už v komiksu skončila doba superhdinské hegemonie (nu ano, i Mirek Dušín je „jen“ civilnější formou Supermana) – Maus, Padoucnice i série z Icon Books jasně ukazují, že komiksová forma unese i závažnější témata; a nejenže unese – že jim dokáže dát specifickou dramatičnost a atmosféru, a že díky vlastní „gramatice“ dokáže být mnohdy kontaktnější a sdělnější...
K jednotlivým knihám této série se vrátíme v podrobnějším seriálu.
