Název celé trilogie je odvozen od jména hlavního hrdiny - Alkidise Nikopola. Příběh začíná v březnu roku 2023 v Paříži, která po dvou nukleárních válkách zůstala jako jedno z mála obyvatelných míst na Zemi. Autor vychází z atmosféry konce sedmdesátých let, období jadernou hrozbou naplněné „studené války“. V době, kdy se příběh odehrává, je svět rozdělen na fašistickou Paříž a komunistickou Bratislavu, která je hlavním městem Čechosovětského režimu.
Samotná Paříž je pak rozdělena na dvě kasty lidí, z nichž ta „nadřazená“, fašistická, obývá historické centrum Paříže a odlišuje se svým zvláštním zdobením obličeje. Druhá pak žije na předměstí a skládá se většinou z žebráků a mutantů.
Samotná Paříž je pak rozdělena na dvě kasty lidí, z nichž ta „nadřazená“, fašistická, obývá historické centrum Paříže a odlišuje se svým zvláštním zdobením obličeje. Druhá pak žije na předměstí a skládá se většinou z žebráků a mutantů.
.
Nikopol se vrací na Zemi z třicet let dlouhého hibernačního letu, na který . byl vyslán pro dezerci v roce 1993. Po tvrdém přistání, při kterém mu upadne kus zmražené nohy, se stává loutkou v rukou jednoho z bohů, který se chce pomstít svým božským kolegům. Ti se (po své předchozí návštěvě v době starověkého Egypta) vrátili na Zem a potřebují od lidí získat palivo pro svou kosmickou loď ve tvaru pyramidy. Po neúspěšném pokusu domluvit se se stávajícím guvernérem Paříže Ferdinandem Kapustierem, se obě znepřátelené „božské“ strany snaží dosadit do vedení Pařížské vlády loajálního vůdce. Mezi kandidáty se díky božskému vtělení dostává na jedné straně Nikopol, a na druhé XB2, robot, který Nikopola doprovázel na jeho dlouhém letu (trochu připomíná zmutovaného C3PO z Hvězdných válek).
.
Bilal vypráví celý příběh s humorným nadhledem a vytváří postmoderní směs mytologie, sci-fi, . utopie, politické kritiky, to celé okořeněné Baudelairovou poezií. Kniha je proložena stranami s fiktivními výstřižky z novin, které hodnotí události, které právě proběhly v ději.
Kresba je specifická kontrastem šedého pozadí a z něho bizardně vystupujících křiklavě barevných detailů, především krve a zvláštního make-upu pařížské elity. Z některých obrázků přímo trčí odfláknutý lettering různých nápisů, které jsou součástí obrázku. Některé z nich navíc přeloženy jsou, některé ne. Také volba typu písma u výstřižků z novin mi připadá ne příliš šťastná.
Kresba je specifická kontrastem šedého pozadí a z něho bizardně vystupujících křiklavě barevných detailů, především krve a zvláštního make-upu pařížské elity. Z některých obrázků přímo trčí odfláknutý lettering různých nápisů, které jsou součástí obrázku. Některé z nich navíc přeloženy jsou, některé ne. Také volba typu písma u výstřižků z novin mi připadá ne příliš šťastná.
Zprvu . jsem si nemohl na ne úplně čistou kresbu zvyknout, ale pomalu, jak jsem byl vtahován do děje, jsem se smířil i s „postnukleární“ šedí Bilalova světa. Jarmark nesmrtelných, především originálním dějem, určitě patří k tomu lepšímu, co u nás v letošním roce vyšlo, a snad napraví i představu o opravdu kvalitním francouzském komiksu (ačkoliv je Bilal původem Srb – viz jeho profil v druhém čísle Aargh!u), kterého jsme se bohužel nedočkali od BB Artu.
Odkazy na stránky věnované Enki Bilalovi:
www.bilal.com/
www.geo.fmi.fi/~tmakinen/cartoons/books/bilal.shtml
www.bilal.com/
www.geo.fmi.fi/~tmakinen/cartoons/books/bilal.shtml
