Vezměte na to nehlavičkovaný mramor a uděláte jen jednu kopii pro můj osobní archiv. Sdělení bude anonymní a důvěrné: Dvojice Galů pátrá během náčelníkova léčení po slavném štítě, který byl nucen složit poražený náčelník Veringatorix Gaiu Juliovi Caesarovi k nohám. Pátrání samozřejmě není snadné – štít jako zajímavý suvenýr prošel vším možným zabavováním, hazardem, výměnami, prodejem… Nejenže při jeho stopování sjezdí křídlatec s balounem půlku Galie, ale Obelix dokonce – považte! – musí projít dietou! Protože přeci Pan Asterix ví přece všechno nejlíp! Pan Asterix je neomylný! (Ale kdyby nebyl pan Asterix tak chytrý, mohli jsme pátrat a při tom si dávat divočáka na víně!). Ano ano, ba i na tak příkrou roztržku mezi svornou dvojicí dojde – inu, to je tak, když nejdůležitější ze všeho je teřich pana Obelixe! Prát do sebe divočáky a prát se s Římany, víc pan Obelix nepotřebuje! Chléb a hry! To je dnes Galie!...
.
Čtrnácté album legendárního galského sterea, tradičně namíchané z ozvěn původních reálií, celé galerie svérázných postaviček (všelijakých těch –ixů a –usů), „už-staří-latiníci“ špíčků, svižného scénáře (s možná příliš zašlajfovaným koncem) a lehkoruké kresby, do dna vyčerpaných žertů na téma „uhlí, černě a bledě“, a pochopitelně pořádné série pranic a naporcovaných legionářů, nějakého toho dmychu na otylost, kance a víno, nezatížené grafiky, ručního letteringu a… Ale to už jistě znáte sami. Prostě další menhir do Goscinnyho a Uderzova „posvátného háje“ jednoho z doposud stále nejživějších komiksových tandemů.
.
Ale, jak se říká, čas jsou sestercie. Budu stručný. Carpe diem.
