Jde tedy o novou variantu na téma staré známé hry „Na strážníky a na zloděje“ – pardon – „Na Galy a na Římany“. Asterix se v této epizodě nevydává s přítelem Obélixem na cestu, ale musí ve své rodné vesničce a okolí řešit prekérní situaci, o které jsme se zmínili v úvodu. Pikantní na celé záležitosti je skutečnost, že ji zavinil Obélix osobně, když při jednom neuváženém hodu menhirem zasáhl Panoramixe, který sice nezemřel (v tomto druhu komiksů se neumírá), ale ztratil paměť. Druida Amnézixe, který přijde Panoramixe léčit, zasáhne Obélixův menhir také, a tak tu máme dva pochechtávající se starce a termín souboje se blíží a všechno je na draka. Nebudeme čtenářům prozrazovat, jakým způsobem se podaří v poslední chvíli vyrobit zázračný nápoj, znemožnit Aplusbejestixe a porazit Římany, uvedeme jen pro zajímavost, že Majestatix, aby získal čas, zápasnický ring čile obíhá, a daří se mu tak unikat smrtelným ranám o hlavu většího soupeře.
Jinak zde čtenář najde obvyklé gagy i obvyklé zarámování celé historie, bez kterého by příběh o Astérixovi nebyl příběhem o Astérixovi: na začátku se hlavní hrdinové vracejí z lovu na divočáky, během děje se Trubadix několikrát pokouší uplatnit své hudební nadání, Obélix si neodpustí párkrát prohlásit, že Římané jsou blázni a nakonec vše dobře končí závěrečným banketem.
Jinak zde čtenář najde obvyklé gagy i obvyklé zarámování celé historie, bez kterého by příběh o Astérixovi nebyl příběhem o Astérixovi: na začátku se hlavní hrdinové vracejí z lovu na divočáky, během děje se Trubadix několikrát pokouší uplatnit své hudební nadání, Obélix si neodpustí párkrát prohlásit, že Římané jsou blázni a nakonec vše dobře končí závěrečným banketem.
.
Ručně provedená letráž je dobře čitelná (objevil jsem pouze jedno přepsání) a s překladem slovních hříček si překladatelka Kateřina Vinšová poradila se ctí. Barvy se však tiskárně Polygrafia Liberec příliš nevyvedly, stačí se jen podívat na to, jak náhle zbledly strany 24 a 37. Rovněž nechápu, proč v prvém dolním rohu každé stránky zůstal trčet malý prázdný čtyřúhelník (v originální verzi zde jsou čísla stránek).
.
Autoři příběhu se nám snaží ukázat, jak zhoubně působí na galského ducha přejímání zvyků, řeči a mravů římských okupantů. Co naplat, ve skutečné (nikoliv komiksové) historii k tomu skutečně došlo; proto se také dodnes ve Francii mluví francouzsky, a ne keltsky.
