. Dva póly < ledovec
Baker Street je typickou ukázkou takové tvorby, tvořící protipól obsáhlým bookům (tedy hlavně souborům úspěšných sérií; mnohasetstránkové originální knihy jako v USA se téměř neobjevují). Oba dva póly jsou pak pouze špičkou ledovce celé produkce, v níž naprostou většinu tvoří standardní alba.
Tady jsem asi neřekl nic objevného.
Jameson = ne whisky, ale opilec
Lord Jameson vyrazil si ve své jachtičce po ponuré Temži, když tu ho náhle něco udeřilo do zad a on přes zábradlí žbluňkl do vody. Naštěstí to odnesl pouze s nudlí u nosu, ale co vlastně bylo původem jeho nehody? Sherlock Holmes tahá z rukávu originální vysvětlení: meteorologické balóny létající pravidelně z Colchesteru musí překonat Temži a jeden z nich náhodou ztratil zátěž; pytel s pískem. Při nízké londýnské oblačnosti balóny nikdo nemohl vidět, takže pytel dopadl přímo na milostivý hřbet překvapeného lorda.
Jenže jeho manželka to vidí jinak: "Ty prase, zases byl vožralej tak, žes spadl do vody jako posledně?"
Tady se musím smát.
Trumpeta & vypečený buřt
. Z popisu jedné epizody je evidentní princip Baker Street, založený na posunu rolí světově známých hrdinů Sherlocka Holmese a dr. Watsona. Zatímco z geniálního detektiva se stává komický popleta s rošťáckým a tak trochu namyšleným výrazem v očích, jeho jinak přitroublý kolega se mění v silně závistivého a doruda rozžhaveného zuřivce. Námět, i když možná na první pohled poněkud levný, je to vynikající. A jelikož nezaostává ani vlastní provedení, dostává se čtenáři do rukou velmi slušné album.
Tady se cítím jako tvůrce nějaké reklamy.
Vtip + švih + Holmesův slip
Co se týče scénáře, už jsem naznačil, že budu spíše hladit po vlasech než plácat páskem přes určité části lidského těla. Pierre Veys (ve Francii známý ze série Space Mounties) si klade jednoduchý cíl - pobavit čtenáře. Dodržuje nesložitý vzorec: Sherlock vymyslí geniální a netradiční řešení určitého případu, jenže ono je to všechno úplně jinak a hlavně méně komplikované - primitivní, dalo by se říci stupidní. (Např. příběh Ofiofobie, v němž jsou indičtí hadi lezoucí z importovaného květináče dle detektiva příčinou šoku a smrti plukovníka Nortona. Ve skutečnosti udatného reka vyděsil umělým hadem jeho synovec.) Po Sherlockově triumfu tím více vyniká jeho tvrdý pád na zem, a Watson může spustit svůj vítězný posmívací rituál.
Tento plán scénárista plní lépe nežli stachanovci své socialistické závazky ve třicátých letech; každá epizoda je svižná a vtipná, postupy opravdu výjimečné a Sherlock? - ten sice zůstává anglickým gentlemanem, avšak zároveň pěkným troubou.
Tady jsem mu to nandal, co?
Dikobraz/Bakerbraz
. Co je fakt příjemný, je kresba. Žádné zběsilosti, slepě kopírující komerční vzorce (asi každý si užil lehčí či těžší noční můry z Alvina Norge nebo Vlada ani rozvíjení klasických tintinovsko-asterixovských schémat a postupů. Baker Street je prostě i v tomto směru svá, a na první pohled trochu připomínající staré anekdoty z Dikobrazu. Rozhodně to není trefa úplně vedle - výraz Nicolase Barrrala (práce také na Les ailes de plomb) je rozevlátý, možná ztřeštěný, určitě satirický. Charakterizuje ho jasná a tenká linka, střídmé a veselé barvy a jistá neuspořádanost v kompozici jednotlivých obrázků. Řekl bych, že nakreslit jednu stránku nedalo autorovi příliš práce, jenže to není vada na kráse - i v Dikobraze šlo v první řadě hlavně o to dohnat k záchvatu smíchu.
Tady už nevím, co dodat.
Tady už nevím, co dodat.
…? …!
Mně se album "Baker Street 1 - Sherlock Holmes nemá z ničeho strach" líbilo. Neotřelým nápadem, kvalitním zpracováním i odpovídající kresbou. V záplavě nejrůznějších (a nejroztodivnějších) thrillerů, akčních nářezů a sci-fi slátanin zapůsobilo jako nedotěrný balzám (potvrzený mj. cenou Groom 99 od Francouzské společnosti Sherlocka Holmese) a dokázalo pravdivost jednoho rčení: smích je kořením života. A čím je ho více, tím lépe.
Tady končím. Vážně.
