Do místa konání jsme po dvanácti hodinách strávených ve vlacích a autobusech dorazili v pátek v 17:30 a čirou náhodou jsme do socialisticky pompézního Lodžského domu kultury vstoupili právě v okamžiku, kdy začala vernisáž soutěžní i mimosoutěžní výstavy. „Konkursu“ se letos zúčastnilo kolem osmdesáti autorů, což proti loňsku znamená docela výrazný pokles. Díky tomu byla i kvalita zaslaných prací poněkud nižší, přesto bylo pořád z čeho vybírat a jako každý rok se našlo několik vyslovených skvostů. Podle mého soudu byl (tradičně) nejlepší Przemek Truściński s fragmentem příběhu Niebajki, na paty mu ale důrazně šlapal devatenáctiletý kreslíř Benedykt Szneider s temným komiksem Necronomicon. Mezinárodnost soutěže už podruhé (vedle jednoho Japonce) zachraňovali tři Češi. Jirka Grus se svým komiksem Going’ Down Slow (opět) patřil k absolutní špičce, určitě nezapadl ani Tomáš Jirků s ukázkami z Hobita a Žlutého tíře a trojici doplňoval můj kraťas z cyklu Klacek&Fracek. Po vernisáži se zdravé jádro účastníků přemístilo do klubu „Forum Fabricum“, ale my jsme po úmorné cestě začali záhy odpadat, a tak jsme s povděkem přijali možnost přenocovat u našeho kamaráda Cyryla Lechowicze.
V sobotu ráno jsme se nejprve ponořili do víru burzy, která rok co rok představuje největší magnet celé akce. Okamžitě mě přitáhla nabídka polského Egmontu, jenž začal chrlit kvalitní komiksy v opravdu záviděníhodném tempu. Egmontovské stolky se prohýbaly pod tíhou nových i reeditovaných Thorgalů, největší pozornost ale určitě poutal Rosińského nejčerstvější komiks Western a první dva sešity nově kolorovaného Šinkla. Jen o malý krůček pozadu zůstávalo první album s Mignolovým Pekelným hochem. Plno lákadel nabízel i stánek nakladatelství Sedmioróg, které na trh mimo jiné vrhlo už devátý díl série XIII. Potom jsem si šel koupit katalog a bez mučení se musím přiznat, že jsem byl nejvíc zvědavý na to, jestli se do něj probojoval i můj výtvor. Kupodivu ano a nechyběl v něm samozřejmě ani počin božského JG. Jinak pro mě katalog představoval určité zklamání – když pominu svůj subjektivní pocit, že ze zaslaných příspěvků šlo vybrat i lepší věci, stále ještě zbývá poněkud lajdácká grafická úprava, nepříliš dobrý tisk a nepochopitelné dvě bílé strany na konci sborníku. Při dalším bloumání burzou jsem dokoupil nová čísla některých zinů a celkem pobaveně sledoval, jak mezi tunami starých polských komiksů docela frčí i český pornografický magazín XXXcomix.
Ve 12:30 začala beseda s Grzegorzem Rosińským. Nejznámější polský výtvarník mluvil o práci na albu Western, o Thorgalovi i o plánech do budoucna. Sympatické bylo, že se nijak netajil tím, že už je vlastně takový tatík – baví ho sedět doma, kreslit a popíjet pivo, Thorgal pro něj představuje příjemnou jistotu, po žádných změnách netouží, experimenty ho nelákají a na festivaly vlastně jezdí nerad. Poté Rosińského obklopili mladí kreslíři, aby posoudil jejich práce. Mistrovy rady byly věcné, velmi praktické a trefné. Profesionál se prostě nezapře. Na konzultujících kreslířích mě zaujalo, že téměř polovinu tvořily slečny, jejichž práce byly tu více tu méně ovlivněny mangou (což Rosińskému právě moc nevonělo).
Poté jsme se s Tomem věnovali odchytávání autorů pro AARGH. Dennis Wojda a Krzysztof Gawronkiewicz, tvůrci populární série Mikropolis, se ukázali jako neobyčejně pohodoví lidé (jako ostatně téměř všichni kolem polského komiksu). Trochu legrační bylo pouze jednání s Benedyktem Szneiderem, který odmítl mluvit česko-polsky a anglické věty chrlil v neuvěřitelném tempu a s naprosto kamenným výrazem. Necronomicon ale slíbil. Konečně se objevil i Przemek Truściński, jako vždy překypoval optimismem, měl spoustu velkorysých plánů a slíbil poslat hromadu dalších komiksů. Minulá setkání mě naučila, že ne ve všem ho lze brát úplně vážně, ale jaksi jsem se smířil s tím, že tak mimořádný kreslíř má právo žít ve trochu jiném světě než obyčejní smrtelníci. Milé bylo i setkání s Tomkem Tomaszewským (v AARGHu 1 byl jeho komiks Burgerstory), který vydává skvělý časopis Arena komiks, podle mého soudu nejzajímavější titul na současné polské scéně.
V 18:00 byly vyhlášeny nejlepší práce zaslané do soutěže. Na minulých festivalech se ceny předávaly v neděli večer – tedy v době, kdy jsme se už kodrcali zpátky do Brna. Proto jsem byl na celý rituál docela zvědavý. Grand Prix dostal scénárista Dennis Wojda a kreslíř Krzysztow Ostrowski za první část příběhu Pantofel panny Hofmokl. První cenu (druhé nejvyšší ocenění) shrábl Jirka Grus, který po loňské ceně za nejlepší černobílý komiks pokračuje ve vítězném tažení lodžským kláním. Za zmínku určitě stojí i to, že ceny jsou doprovázeny opravdu zajímavými finančními odměnami, absolutní vítěz navíc letos poprvé dostal i měděnou sošku. Přítomní ocenění autoři se zúčastnili tradičního živého kreslení před publikem, jejich díla byla vydražena a získané peníze věnovány na dobročinné účely. Následně se všichni opět přesunuli do „Forum Fabricum“, kde vedle konzumace alkoholu probíhala soutěž o (nakreslenou) Miss festivalu a kolektivní zpracování krátkého scénáře Dennise Wojdy. Tomáš odchytil Andrzeje Janického, který už patří spíše mezi polské klasiky, a o moc víc se mi toho nevybavuje.
V neděli dopoledne jsme si v kavárně lodžského kulturáku vyhlédli poslední oběť - Tomasze Kołodziejczaka, známého SF autora, ředitele komiksové sekce polského Egmontu a šéfredaktora Świata komiksu, jediného plně profesionálního magazínu v Polsku. Páčili jsme z něj, jaké věci by byl ochoten ve svém časopise otisknout, a řeč přišla i na scifistický Eurocon, který se má letos konat u nás. Nedělní program byl věnován jednak manze (třebaže byla jaksi méně viditelná než minule) a pak také Zaklínačovi, protože se blíží premiéra jeho filmového zpracování a u této příležitosti bude znovu vydán Polchův nepříliš zdařilý komiks s tímto populárním hrdinou. My už jsme ale spíše jen bezcílně bloumali kulturním domem. Nakonec jsme se postavili do nekonečné fronty na podpis Grzegorze Rosińského, ale řada se ze záhadných důvodů vůbec nezmenšovala, a tak jsme ji nakonec museli předčasně opustit a uhánět na vlak domů.
V sobotu ráno jsme se nejprve ponořili do víru burzy, která rok co rok představuje největší magnet celé akce. Okamžitě mě přitáhla nabídka polského Egmontu, jenž začal chrlit kvalitní komiksy v opravdu záviděníhodném tempu. Egmontovské stolky se prohýbaly pod tíhou nových i reeditovaných Thorgalů, největší pozornost ale určitě poutal Rosińského nejčerstvější komiks Western a první dva sešity nově kolorovaného Šinkla. Jen o malý krůček pozadu zůstávalo první album s Mignolovým Pekelným hochem. Plno lákadel nabízel i stánek nakladatelství Sedmioróg, které na trh mimo jiné vrhlo už devátý díl série XIII. Potom jsem si šel koupit katalog a bez mučení se musím přiznat, že jsem byl nejvíc zvědavý na to, jestli se do něj probojoval i můj výtvor. Kupodivu ano a nechyběl v něm samozřejmě ani počin božského JG. Jinak pro mě katalog představoval určité zklamání – když pominu svůj subjektivní pocit, že ze zaslaných příspěvků šlo vybrat i lepší věci, stále ještě zbývá poněkud lajdácká grafická úprava, nepříliš dobrý tisk a nepochopitelné dvě bílé strany na konci sborníku. Při dalším bloumání burzou jsem dokoupil nová čísla některých zinů a celkem pobaveně sledoval, jak mezi tunami starých polských komiksů docela frčí i český pornografický magazín XXXcomix.
Ve 12:30 začala beseda s Grzegorzem Rosińským. Nejznámější polský výtvarník mluvil o práci na albu Western, o Thorgalovi i o plánech do budoucna. Sympatické bylo, že se nijak netajil tím, že už je vlastně takový tatík – baví ho sedět doma, kreslit a popíjet pivo, Thorgal pro něj představuje příjemnou jistotu, po žádných změnách netouží, experimenty ho nelákají a na festivaly vlastně jezdí nerad. Poté Rosińského obklopili mladí kreslíři, aby posoudil jejich práce. Mistrovy rady byly věcné, velmi praktické a trefné. Profesionál se prostě nezapře. Na konzultujících kreslířích mě zaujalo, že téměř polovinu tvořily slečny, jejichž práce byly tu více tu méně ovlivněny mangou (což Rosińskému právě moc nevonělo).
Poté jsme se s Tomem věnovali odchytávání autorů pro AARGH. Dennis Wojda a Krzysztof Gawronkiewicz, tvůrci populární série Mikropolis, se ukázali jako neobyčejně pohodoví lidé (jako ostatně téměř všichni kolem polského komiksu). Trochu legrační bylo pouze jednání s Benedyktem Szneiderem, který odmítl mluvit česko-polsky a anglické věty chrlil v neuvěřitelném tempu a s naprosto kamenným výrazem. Necronomicon ale slíbil. Konečně se objevil i Przemek Truściński, jako vždy překypoval optimismem, měl spoustu velkorysých plánů a slíbil poslat hromadu dalších komiksů. Minulá setkání mě naučila, že ne ve všem ho lze brát úplně vážně, ale jaksi jsem se smířil s tím, že tak mimořádný kreslíř má právo žít ve trochu jiném světě než obyčejní smrtelníci. Milé bylo i setkání s Tomkem Tomaszewským (v AARGHu 1 byl jeho komiks Burgerstory), který vydává skvělý časopis Arena komiks, podle mého soudu nejzajímavější titul na současné polské scéně.
V 18:00 byly vyhlášeny nejlepší práce zaslané do soutěže. Na minulých festivalech se ceny předávaly v neděli večer – tedy v době, kdy jsme se už kodrcali zpátky do Brna. Proto jsem byl na celý rituál docela zvědavý. Grand Prix dostal scénárista Dennis Wojda a kreslíř Krzysztow Ostrowski za první část příběhu Pantofel panny Hofmokl. První cenu (druhé nejvyšší ocenění) shrábl Jirka Grus, který po loňské ceně za nejlepší černobílý komiks pokračuje ve vítězném tažení lodžským kláním. Za zmínku určitě stojí i to, že ceny jsou doprovázeny opravdu zajímavými finančními odměnami, absolutní vítěz navíc letos poprvé dostal i měděnou sošku. Přítomní ocenění autoři se zúčastnili tradičního živého kreslení před publikem, jejich díla byla vydražena a získané peníze věnovány na dobročinné účely. Následně se všichni opět přesunuli do „Forum Fabricum“, kde vedle konzumace alkoholu probíhala soutěž o (nakreslenou) Miss festivalu a kolektivní zpracování krátkého scénáře Dennise Wojdy. Tomáš odchytil Andrzeje Janického, který už patří spíše mezi polské klasiky, a o moc víc se mi toho nevybavuje.
V neděli dopoledne jsme si v kavárně lodžského kulturáku vyhlédli poslední oběť - Tomasze Kołodziejczaka, známého SF autora, ředitele komiksové sekce polského Egmontu a šéfredaktora Świata komiksu, jediného plně profesionálního magazínu v Polsku. Páčili jsme z něj, jaké věci by byl ochoten ve svém časopise otisknout, a řeč přišla i na scifistický Eurocon, který se má letos konat u nás. Nedělní program byl věnován jednak manze (třebaže byla jaksi méně viditelná než minule) a pak také Zaklínačovi, protože se blíží premiéra jeho filmového zpracování a u této příležitosti bude znovu vydán Polchův nepříliš zdařilý komiks s tímto populárním hrdinou. My už jsme ale spíše jen bezcílně bloumali kulturním domem. Nakonec jsme se postavili do nekonečné fronty na podpis Grzegorze Rosińského, ale řada se ze záhadných důvodů vůbec nezmenšovala, a tak jsme ji nakonec museli předčasně opustit a uhánět na vlak domů.
