Miloš Novák se narodil 16. ledna 1909 v Praze. V době studia na reálném gymnáziu ve Smetance ho učil malíř a sochař prof. Klen, později studoval na výtvarné škole SVU Mánes u Vladimíra Sychry. Jeho malířské začátky nebyly lehké. Sám o tom v jednom rozhovoru říká: "Třicátá léta znamenala hospodářskou krizi, nebylo snadné se někde uchytit. Obcházel jsem redakce, a když jsem si nápadně dlouho prohlížel výkladní skříně knihkupectví – lákalo mě ilustrování knížek – zpozoroval mě policajt, který měl na to mé prohlížení jiný názor. Sice mě nezavřel, ale nemohl pochopit, proč mě ten výklad tak přitahuje."
Ale i mladý Miloš Novák se dočkal. V humoristických . časopisech (Trn, Humoristické listy, Ilustrovaný zpravodaj) mu otiskli kreslené vtipy, začal ilustrovat pohádkové knížky u nakladatele J. R. Vilímka. Zde také, ve druhé polovině třicátých let, začal vytvářet velké množství kreseb pro časopis Malý čtenář. Byly to barevné obálky, ilustrace i obrázky k povídkám či románům na pokračování. Listujeme-li dnes těmito stránkami, překvapí nás virtuozita a dokonalost těchto kreseb, které se dají lehce zaměnit s ilustracemi Zdeňka Buriana - zvláště Novákovy kvaše jsou výborné. Všem vydavatelům muselo být jasné, že na malířském nebi se objevila další hvězda a pro Miloše Nováka tak začala ilustrátorská dráha, která trvala, byť s určitými přestávkami, až do jeho smrti 19. září 1988.
Novák ilustrátor
Za svůj život ilustroval na 270 knih. Vybíral si hlavně příběhy z exotického prostředí, ale nevyhýbal se ani dalším námětům. Tak se dostal k románům pro mládež, ve kterých hrdinové svou vlastní pílí a prací spěli k šťastným zítřkům s pomocí moderní techniky (Vláďa Zíka – Ocelová cesta, G. Voleský 1943) nebo pomocí různých strojů a zařízení překonávali přírodní překážky (Jiří Medula – Boj o třináctý poledník, TaM 1938). A protože zde důležitou roli hrála technika, dovolím si pojmenovat tyto příběhy jako "technické romány", byť byly právě po technické stránce silně naivní.
K těmto technickým románům lze řadit i další román s prvky SF V. Zíky Letec nad propastí (G. Voleský 1944), ve kterém je svět ohrožen neznámým plynem, jenž způsobuje okamžitou smrt všeho živého.
Ilustrování technických románů vyžaduje od kreslíře nejen schopnost . zobrazit věrohodně různé stroje a přístroje, interiéry laboratoří či rozličné dopravní prostředky, ale i patřičnou špetku fantazie, aby namíchaný koktej vzbuzoval dojem reality. To všechno Miloš Novák splňoval a využíval ve svých sci-fi ilustracích. Ke knižní sci-fi ilustraci se dostal hlavně prostřednictvím jména J. M. Troska, ale spolupracoval také s autorem leteckých a fantastických románů T. A. Pánkem.
Poprvé s Troskou spolupracoval v roce 1941 u nakladatele V. Šeby, který v té době vydával Troskovy romány Vládce mořských hlubin a Záhadný ostrov. Ilustrace pro oba romány vytvořil Miloš Novák technikou tužky, kterou lavíroval a doplňoval bělobou. Vznikly tak působivé scény, jež jsou charakteristické různou hloubkou ostrosti a stínování.
V roce 1947 vychází třetí vydání prvního dílu (Nemova říše) z trilogie Kapitán Nemo (nakl. K. Červenka). Knihu ilustroval Jiří Wowk, ale barevná obálka je od Miloše Nováka. Zobrazil zde kapitána Nema s nezbytnými bílými vlasy a . vousy, okolo něhož se to hemží tehdejší moderní technikou – letadlem, vrtulníkem, supervlakem, robotem, ovládacím pultem. Novák namaloval také obálku k druhému dílu, Rozkazy z éteru, který vyšel o rok později. Poté nastává více než dvacetiletá přestávka.
Koncem šedesátých let přijímá nabídku k ilustrování dalších Troskových knih od ostravského nakladatelství Profil. A tak postupně vychází trilogie Kapitán Nemo (Nemova říše 1969, Rozkazy z éteru 1969 a Neviditelná armáda 1970) a na ni volně navazující další trilogie Zápas s nebem (1970) v jednom svazku. K jednotlivým knihám vytvořil i barevné obálky. Vnitřní ilustrace jsou černobílé celostránkové pérovky, působící skutečně moderním, futuristickým dojmem. Bohužel, některé ilustrace z důvodu špatného papíru a hlavně tisku nevyzněly dobře. Je také škoda, že se již nevrátil ke své propracované technice kvaše.
Z dalších knih sci-fi žánru jmenujme ještě jeho obálku a ilustrace knihy K. E. Ciolkovského Do vesmíru (1960); při nedostatku jiných příležitostí se živil jako propagační grafik, ilustroval také řadu učebnic ruštiny a angličtiny.
Novák seriálový
Druhá půle šedesátých let znamenala pro Miloše Nováka začátek nového období jeho tvorby; a to tvorby kreslených seriálů, které v té době slavily u . nás rozkvět. Novák tehdy spolupracoval se dvěma periodiky: se sobotní přílohou novin Svobodné slovo a s dětským časopisem Pionýr (v letech 1968-70 se krátce přejmenoval na Větrník). O několik let později vytvořil ještě několik kreslených seriálů pro další dětský časopis ABC z oblasti letectví, palných zbraní apod.
Vůbec jeho prvním seriálem s tématikou sci-fi je Vzpoura androidů (Svobodné slovo 1969-70, scénář Emil Škaloup), kde obyvatelé měsíce Libelly z oblasti Saturnu unesou ze Země profesora Lammariona. Zachránit se ho vydá jeho syn Claudius s četou androidů. Tento Novákův seriál je asi jedinou ukázkou comicsové "space opery" ve své době, čímž ukazuje určitou spřízněnost s Troskovými romány.
Následovaly kreslené seriály Po 7 tisíciletích (Sv. slovo 1970) o návštěvě mimozemšťanů ve starém indiánském městě ukrytém v džungli; Host z vesmíru (Sv. slovo 1970), Iíčící následky mimozemské návštěvy na Zemi; Silonova zkáza (Sv. slovo 1970). K charakteristice posledně uvedeného stačí citovat text první části: "V roce 2500 se motorismus natolik rozvine, že na Zemi nebude nic než hustá síť jednosměrných silnic a na nich nepřetržitý proud aut a vznášedel, řízených servomechanismy, které sice dostávají informace od živých bytostí, ale jinak reagují na vnější podněty a samy se opravují. Veškerý život se odehrává v autech. Lidé v nich bydlí, v autech jsou obchody, úřady..."
V seriálu Boj o Larryho kótu (Sv. slovo 1970) dochází ke střetu lidské . civilizace s civilizací marťanskou, která si u nás na mořském dně udělala základnu. Strach z vesmíru (Sv. slovo 1971-72) zobrazuje psychický tlak, jemuž je vystavena posádka kosmonautů na cestě k Marsu. Scénář k tomuto příběhu napsal známý popularizátor kosmonautiky Pavel Toufar.
Miloš Novák nakreslil pro Svobodné slovo ještě tři comicsy s krimi zápletkou, kde hlavním hrdinou je inspektor Dorges. Třetí příběh Přízrak chce tmu můžeme směle zařadit do ranku sci-fi. Létající nestvůry, žena s leopardími tlapami místo rukou a s elektronkami v mozkových závitech, muž bez tváře – to jsou mutanti a homonkulové, stojící pochopitelně na straně Zla.
Pro časopis Větrník vytvořil Miloš Novák seriál Kapitán Nemo (1969-70), v němž se vrací ke svému starému známému J. M. Troskovi. Protože knižní předloha je velmi rozsáhlá, obrázky s bublinami doplňuje klasický text, který děj žene dopředu. Provedení seriálu je černobílé, vždy s různou tónovou barvou. V ročníku 1973-74 (č. 1 – 6) znovu přejmenovaného časopisu Pionýr se objevuje poslední Novákův sci-fi seriál Gorgony. Scénárista M. Tichý si vzal inspiraci z řecké mytologie – Achájové s pomocí s lidí z budoucnosti zlikvidují invazi zlých mimozemšťanů.
Novák znovu objevený
Některé Novákovy SF seriály vyšly po roce 1989 v reedicích. Například . ostravský Profil vydal v roce 1990 sešit se třemi příběhy (Vzpoura androidů, Po 7 tisíciletích, Boj o Larryho kótu). Zvláštností je, že tyto comicsy jsou proti prvnímu vydání dodatečně kolorovány, asi z popudu nakladatelství. Kapitán Nemo vyšel ve dvou sešitech románové edice Dálky (Magnet-Press 1991) a opět s předcházejícími seriály v časopise ABC v letech 1994-95 jako samostatné přílohy – déčka. Tamtéž se o několik let dříve (1991) objevil seriál Strach z vesmíru. Kapitán Nemo, Gorgony a chlapecké Ostrov Černého Petra a Tři kluci a Madona vyšly na v říjnu 2002 v souborné Velké knize časopisů Větrník a Pionýr nakladatelství BB art.
Miloš Novák při tvorbě SF kreslených seriálů využil svých bohatých zkušeností z ilustrování knih. Nečiní mu žádné potíže figurální kreslení, kresby zvířat ani technických artefaktů. Bravurně vládne linkou, stylem kresby, jenž od přísně realistického a detailního zobrazení přechází ke zkratkovitému způsobu . malování. Dovede využít různé druhy stínování, dodržuje a částečně i boří pravidelné rámečky, v nichž se odehrává děj. Na druhou stranu zůstal příliš poplatný ilustrátorskému stylu –nepoužíval onomatopoie (citoslovce k ozvučení zobrazovaného děje – bum, prásk, wham apod.) ani žádné výrazné zvětšení či ztučnění textu v bublinách, chybí mu i filmový střih při kompozici jednotlivých pokračování. Ale to mu nelze mít za zlé, Novák se do této výtvarné oblasti dostal až za zenitem své tvorby; nadto nebylo v českých i slovenských zemích v tomto oboru z čeho čerpat. Přesto patří jeho comicsová tvorba k tomu nadprůměrnému, co bylo u nás v oblasti science fiction vytvořeno, a výrazně přispěl do dějin českého kresleného seriálu.
Je škoda, že Novák zůstal pro současnou čtenářskou generaci tak trochu ve stínu svých ilustrátorských kolegů: Zdeňka Buriana, Bohumila Konečného a Gustava Kruma. Snad tento text napomůže k tomu, aby nebyl ani současnými milovníky sci-fi tento výtvarník zapomenut.
Komiksová tvorba:
Svobodné slovo
Magahonový hausbot (1968 – 1969)
Hotel Victoria (1968 – 1969)
Přízrak chce tmu (1968 – 1969)
Vzpoura androidů (1969 – 1970), scénář Emil Škaloup
Po 7 tisíciletích (1970), scénář Emil Škaloup
Host z vesmíru (1970), scénář Emil Škaloup
Silonova zkáza (1970), scénář Emil Škaloup
Boj o Larryho kótu (1970), scénář Emil Škaloup
Z Čech až na konec světa (1971), scénář L. Langpaul
Msta Neklanova (1971), scénář L. Langpaul
Mikulášovy prázdniny (1971), scénář L. Langpaul
Strach z vesmíru (1971-72), scénář Pavel Toufar
Rytíři sopky I. (1972), scénář M. Procházka
Rytíři sopky II. (1973), scénář M. Procházka
Větrník
Kapitán Nemo (1969 – 1970), scénář J. M. Troska a S. Hrnčíř
Pionýr
Ostrov Černého Petra (1970 – 1971), scénář S. Hrnčíř
Záhada mosazné spony (1970 – 1971), scénář J. Stegbauer
Tajemství staré cihelny (1973 – 1974), scénář J. Stegbauer
ABC
Velký sen Václava Kadeřávka (1976 – 1977), scénář Pavel Toufar
Smysl života Františka Běhounka (1977 – 1978), scénář Pavel Toufar
Petronely (1977 – 1978), scénář Vlastislav Toman
O kolečko víc (1977 – 1978), scénář Vlastislav Toman
Turecké varhany (1977 – 1978), scénář Vlastislav Toman
Zákeřný kord (1978 – 1979), scénář Vlastislav Toman
Tichý střelec (1978 – 1979), scénář Vlastislav Toman
La Aviadora (1982 – 1983), scénář Rudolf Baudys
Ale i mladý Miloš Novák se dočkal. V humoristických . časopisech (Trn, Humoristické listy, Ilustrovaný zpravodaj) mu otiskli kreslené vtipy, začal ilustrovat pohádkové knížky u nakladatele J. R. Vilímka. Zde také, ve druhé polovině třicátých let, začal vytvářet velké množství kreseb pro časopis Malý čtenář. Byly to barevné obálky, ilustrace i obrázky k povídkám či románům na pokračování. Listujeme-li dnes těmito stránkami, překvapí nás virtuozita a dokonalost těchto kreseb, které se dají lehce zaměnit s ilustracemi Zdeňka Buriana - zvláště Novákovy kvaše jsou výborné. Všem vydavatelům muselo být jasné, že na malířském nebi se objevila další hvězda a pro Miloše Nováka tak začala ilustrátorská dráha, která trvala, byť s určitými přestávkami, až do jeho smrti 19. září 1988.
Novák ilustrátor
Za svůj život ilustroval na 270 knih. Vybíral si hlavně příběhy z exotického prostředí, ale nevyhýbal se ani dalším námětům. Tak se dostal k románům pro mládež, ve kterých hrdinové svou vlastní pílí a prací spěli k šťastným zítřkům s pomocí moderní techniky (Vláďa Zíka – Ocelová cesta, G. Voleský 1943) nebo pomocí různých strojů a zařízení překonávali přírodní překážky (Jiří Medula – Boj o třináctý poledník, TaM 1938). A protože zde důležitou roli hrála technika, dovolím si pojmenovat tyto příběhy jako "technické romány", byť byly právě po technické stránce silně naivní.
K těmto technickým románům lze řadit i další román s prvky SF V. Zíky Letec nad propastí (G. Voleský 1944), ve kterém je svět ohrožen neznámým plynem, jenž způsobuje okamžitou smrt všeho živého.
Ilustrování technických románů vyžaduje od kreslíře nejen schopnost . zobrazit věrohodně různé stroje a přístroje, interiéry laboratoří či rozličné dopravní prostředky, ale i patřičnou špetku fantazie, aby namíchaný koktej vzbuzoval dojem reality. To všechno Miloš Novák splňoval a využíval ve svých sci-fi ilustracích. Ke knižní sci-fi ilustraci se dostal hlavně prostřednictvím jména J. M. Troska, ale spolupracoval také s autorem leteckých a fantastických románů T. A. Pánkem.
Poprvé s Troskou spolupracoval v roce 1941 u nakladatele V. Šeby, který v té době vydával Troskovy romány Vládce mořských hlubin a Záhadný ostrov. Ilustrace pro oba romány vytvořil Miloš Novák technikou tužky, kterou lavíroval a doplňoval bělobou. Vznikly tak působivé scény, jež jsou charakteristické různou hloubkou ostrosti a stínování.
V roce 1947 vychází třetí vydání prvního dílu (Nemova říše) z trilogie Kapitán Nemo (nakl. K. Červenka). Knihu ilustroval Jiří Wowk, ale barevná obálka je od Miloše Nováka. Zobrazil zde kapitána Nema s nezbytnými bílými vlasy a . vousy, okolo něhož se to hemží tehdejší moderní technikou – letadlem, vrtulníkem, supervlakem, robotem, ovládacím pultem. Novák namaloval také obálku k druhému dílu, Rozkazy z éteru, který vyšel o rok později. Poté nastává více než dvacetiletá přestávka.
Koncem šedesátých let přijímá nabídku k ilustrování dalších Troskových knih od ostravského nakladatelství Profil. A tak postupně vychází trilogie Kapitán Nemo (Nemova říše 1969, Rozkazy z éteru 1969 a Neviditelná armáda 1970) a na ni volně navazující další trilogie Zápas s nebem (1970) v jednom svazku. K jednotlivým knihám vytvořil i barevné obálky. Vnitřní ilustrace jsou černobílé celostránkové pérovky, působící skutečně moderním, futuristickým dojmem. Bohužel, některé ilustrace z důvodu špatného papíru a hlavně tisku nevyzněly dobře. Je také škoda, že se již nevrátil ke své propracované technice kvaše.
Z dalších knih sci-fi žánru jmenujme ještě jeho obálku a ilustrace knihy K. E. Ciolkovského Do vesmíru (1960); při nedostatku jiných příležitostí se živil jako propagační grafik, ilustroval také řadu učebnic ruštiny a angličtiny.
Novák seriálový
Druhá půle šedesátých let znamenala pro Miloše Nováka začátek nového období jeho tvorby; a to tvorby kreslených seriálů, které v té době slavily u . nás rozkvět. Novák tehdy spolupracoval se dvěma periodiky: se sobotní přílohou novin Svobodné slovo a s dětským časopisem Pionýr (v letech 1968-70 se krátce přejmenoval na Větrník). O několik let později vytvořil ještě několik kreslených seriálů pro další dětský časopis ABC z oblasti letectví, palných zbraní apod.
Vůbec jeho prvním seriálem s tématikou sci-fi je Vzpoura androidů (Svobodné slovo 1969-70, scénář Emil Škaloup), kde obyvatelé měsíce Libelly z oblasti Saturnu unesou ze Země profesora Lammariona. Zachránit se ho vydá jeho syn Claudius s četou androidů. Tento Novákův seriál je asi jedinou ukázkou comicsové "space opery" ve své době, čímž ukazuje určitou spřízněnost s Troskovými romány.
Následovaly kreslené seriály Po 7 tisíciletích (Sv. slovo 1970) o návštěvě mimozemšťanů ve starém indiánském městě ukrytém v džungli; Host z vesmíru (Sv. slovo 1970), Iíčící následky mimozemské návštěvy na Zemi; Silonova zkáza (Sv. slovo 1970). K charakteristice posledně uvedeného stačí citovat text první části: "V roce 2500 se motorismus natolik rozvine, že na Zemi nebude nic než hustá síť jednosměrných silnic a na nich nepřetržitý proud aut a vznášedel, řízených servomechanismy, které sice dostávají informace od živých bytostí, ale jinak reagují na vnější podněty a samy se opravují. Veškerý život se odehrává v autech. Lidé v nich bydlí, v autech jsou obchody, úřady..."
V seriálu Boj o Larryho kótu (Sv. slovo 1970) dochází ke střetu lidské . civilizace s civilizací marťanskou, která si u nás na mořském dně udělala základnu. Strach z vesmíru (Sv. slovo 1971-72) zobrazuje psychický tlak, jemuž je vystavena posádka kosmonautů na cestě k Marsu. Scénář k tomuto příběhu napsal známý popularizátor kosmonautiky Pavel Toufar.
Miloš Novák nakreslil pro Svobodné slovo ještě tři comicsy s krimi zápletkou, kde hlavním hrdinou je inspektor Dorges. Třetí příběh Přízrak chce tmu můžeme směle zařadit do ranku sci-fi. Létající nestvůry, žena s leopardími tlapami místo rukou a s elektronkami v mozkových závitech, muž bez tváře – to jsou mutanti a homonkulové, stojící pochopitelně na straně Zla.
Pro časopis Větrník vytvořil Miloš Novák seriál Kapitán Nemo (1969-70), v němž se vrací ke svému starému známému J. M. Troskovi. Protože knižní předloha je velmi rozsáhlá, obrázky s bublinami doplňuje klasický text, který děj žene dopředu. Provedení seriálu je černobílé, vždy s různou tónovou barvou. V ročníku 1973-74 (č. 1 – 6) znovu přejmenovaného časopisu Pionýr se objevuje poslední Novákův sci-fi seriál Gorgony. Scénárista M. Tichý si vzal inspiraci z řecké mytologie – Achájové s pomocí s lidí z budoucnosti zlikvidují invazi zlých mimozemšťanů.
Novák znovu objevený
Některé Novákovy SF seriály vyšly po roce 1989 v reedicích. Například . ostravský Profil vydal v roce 1990 sešit se třemi příběhy (Vzpoura androidů, Po 7 tisíciletích, Boj o Larryho kótu). Zvláštností je, že tyto comicsy jsou proti prvnímu vydání dodatečně kolorovány, asi z popudu nakladatelství. Kapitán Nemo vyšel ve dvou sešitech románové edice Dálky (Magnet-Press 1991) a opět s předcházejícími seriály v časopise ABC v letech 1994-95 jako samostatné přílohy – déčka. Tamtéž se o několik let dříve (1991) objevil seriál Strach z vesmíru. Kapitán Nemo, Gorgony a chlapecké Ostrov Černého Petra a Tři kluci a Madona vyšly na v říjnu 2002 v souborné Velké knize časopisů Větrník a Pionýr nakladatelství BB art.
Miloš Novák při tvorbě SF kreslených seriálů využil svých bohatých zkušeností z ilustrování knih. Nečiní mu žádné potíže figurální kreslení, kresby zvířat ani technických artefaktů. Bravurně vládne linkou, stylem kresby, jenž od přísně realistického a detailního zobrazení přechází ke zkratkovitému způsobu . malování. Dovede využít různé druhy stínování, dodržuje a částečně i boří pravidelné rámečky, v nichž se odehrává děj. Na druhou stranu zůstal příliš poplatný ilustrátorskému stylu –nepoužíval onomatopoie (citoslovce k ozvučení zobrazovaného děje – bum, prásk, wham apod.) ani žádné výrazné zvětšení či ztučnění textu v bublinách, chybí mu i filmový střih při kompozici jednotlivých pokračování. Ale to mu nelze mít za zlé, Novák se do této výtvarné oblasti dostal až za zenitem své tvorby; nadto nebylo v českých i slovenských zemích v tomto oboru z čeho čerpat. Přesto patří jeho comicsová tvorba k tomu nadprůměrnému, co bylo u nás v oblasti science fiction vytvořeno, a výrazně přispěl do dějin českého kresleného seriálu.
Je škoda, že Novák zůstal pro současnou čtenářskou generaci tak trochu ve stínu svých ilustrátorských kolegů: Zdeňka Buriana, Bohumila Konečného a Gustava Kruma. Snad tento text napomůže k tomu, aby nebyl ani současnými milovníky sci-fi tento výtvarník zapomenut.
Komiksová tvorba:
Svobodné slovo
Magahonový hausbot (1968 – 1969)
Hotel Victoria (1968 – 1969)
Přízrak chce tmu (1968 – 1969)
Vzpoura androidů (1969 – 1970), scénář Emil Škaloup
Po 7 tisíciletích (1970), scénář Emil Škaloup
Host z vesmíru (1970), scénář Emil Škaloup
Silonova zkáza (1970), scénář Emil Škaloup
Boj o Larryho kótu (1970), scénář Emil Škaloup
Z Čech až na konec světa (1971), scénář L. Langpaul
Msta Neklanova (1971), scénář L. Langpaul
Mikulášovy prázdniny (1971), scénář L. Langpaul
Strach z vesmíru (1971-72), scénář Pavel Toufar
Rytíři sopky I. (1972), scénář M. Procházka
Rytíři sopky II. (1973), scénář M. Procházka
Větrník
Kapitán Nemo (1969 – 1970), scénář J. M. Troska a S. Hrnčíř
Pionýr
Ostrov Černého Petra (1970 – 1971), scénář S. Hrnčíř
Záhada mosazné spony (1970 – 1971), scénář J. Stegbauer
Tajemství staré cihelny (1973 – 1974), scénář J. Stegbauer
ABC
Velký sen Václava Kadeřávka (1976 – 1977), scénář Pavel Toufar
Smysl života Františka Běhounka (1977 – 1978), scénář Pavel Toufar
Petronely (1977 – 1978), scénář Vlastislav Toman
O kolečko víc (1977 – 1978), scénář Vlastislav Toman
Turecké varhany (1977 – 1978), scénář Vlastislav Toman
Zákeřný kord (1978 – 1979), scénář Vlastislav Toman
Tichý střelec (1978 – 1979), scénář Vlastislav Toman
La Aviadora (1982 – 1983), scénář Rudolf Baudys
