… kdyby ovšem nebyl prakticky zapomenutý. On, jeho hrdinové - Pirát, Šilhavý Lee, rorýs Emil, později psopták se schopností zvětšování - ale, světě div se, také sám autor. Pokud byl veřejnosti vůbec kdy znám.
. Námět totiž tehdy 37leté kreslířce Věře Faltové nenosil žádný Růžek či Kapr, jak se autor libreta signoval, nýbrž teprve 24letý budoucí český spisovatel povídek pro děti a mládež i detektivních a jiných románů pro dospělé Vojtěch Steklač.
V Ohníčku tento veskrze nekomiksový tvůrce redaktoroval už jako student posledního ročníku filozofie a sociologie na Karlově univerzitě (promoce 1970), a protože jeho dva roky v redakci byly nesmírně plodné, nadělil mu šéfredaktor pseudonym, aby neplnil až příliš mnoho stránek časopisu. Není divu, že svého Žlutého Roberta v knihovničce Ohníčku souběžně zaštiťoval jiným pseudonymem, tentokrát jako Martin Mach. Záliba v mystifikacích i detektivních zápletkách ostatně pružně přeskakuje spisovateli z života do knih a zase zpátky.
Steklač totiž v devětašedesátém pobyl na studijní stáži ve Francii, kde jej oslnil magazín Harakiri - gejzír černého humoru a bizarních nápadů, který nemohl zůstat bez odezvy. Díky tomu se na začátku školního roku 1969 čtenáři Ohníčku dozvěděli, že to prý byli oni sami, kdo si vybral v čtenářské soutěži postavičky Piráta a Šilhouna jako hrdiny příštího komiksu. "Šlo o recesi i způsob, jak co nejrychleji navázat kontakt s dětmi," vzpomíná Vojtěch Steklač, jemuž sedl na lep ještě o 17 let později Vladimír Veverka v recenzi z Ikarie XB II.
.
Trik ovšem zafungoval znamenitě a mladí čtenáři nestačili příští čtyři roky klusat s sebou - v příbězích Mořští vlci a ďábelský doktor QQ (1. 11. 1969 - říjen 1970), Mořští vlci ve vesmíru (listopad 1970 - 16.8. 1971), Mořští vlci a sedm trpaslíků (září 1971 - 15.8. 1972) a Mořští vlci a poklad Velkého Trpa (září 1972 - srpen 1973) se jejich hrdinové stále znovu a znovu střetávali s démonickým vynálezcem v cylindru a fraku.
. V první sérii, vycházející jen na jediné stránce a tudíž oproti dalším dílům poloviční, mění doktor QQ pomocí paprsků lidi i zvířata v poslušné a masožravé kyborgy. Za oběť mu na nějaký čas padne i černovlasý, méně bystrý a dobrácký "magnet na průsery" Šilhoun, avšak zrzavý Pirát s pomocí rorýse Emila kamaráda nakonec zachrání. Neobejde se to bez explozívního finále, při němž je QQ rejnokem elektrickým vystřelen povšechným směrem k Marsu.
. Tam se odehraje druhý díl - Mořští vlci po krátké návštěvě Prahy vyzkouší paprsky na propíchnutém balónu, a vyrobí si tím raketu, která je dopraví až na Rudou planetu. Marťani jsou milí, modří, mrňaví, a dávají písmeno "M" na začátek každého slova ("mrychle mza mnima"). Rorýse Emila na jeho vlastní žádost promění v "rorýsopsa pneumatického", tedy mluvícího psa se zobákem, schopného měnit velikost těla vrtěním ocasu. Následuje exkurze na Mléčnou dráhu, sortimentem připomínající olbřímí Pragolaktos; tam ale idyla skončí - QQ udeří z neznámé planetky zeleným paprskem a naše hrdiny unese. Uprostřed sopečné krajiny, létajících talířů, mluvících mamutů i doktorových vysílačů příběh vyvrcholí. Důmysl Piráta a Šilhouna i Emilovy schopnosti jen tak tak zabrání meziplanetárnímu konfliktu, QQ ale opět uniká a cestuje zpět na Zemi s Mořskými vlky v jejich trysce rakety.
. Leč ouha - i doma se přistání nezdaří. Raketa proletí jícnem do podzemí, obývaného znesvářenými nárůdky trpaslíků. Jednomu vládne dobromyslný Kleofáš I., druhému militaristický Maděra I., v občanském životě oba trojhlaví draci. Netřeba zdůrazňovat, na čí straně se octnou Vlci a na čí QQ. Z jeho popudu následuje invaze "pěti armád" do kraje hravých trpaslíků. Útočí se bez pardonu, ze vzduchu, po vodě i pod vodou. V této fázi se vytáhne zejména zvětšovací Emil, který technicko-taktickou převahu eliminuje a odvážným průnikem do srdce nepřítelova hradu boj rozhodne. Draci jsou donuceni k příměří a QQ zase prchá.
Dojde na něj až v posledním dílu, který vyplňuje poněkud zdlouhavé pátrání po receptech obsažených v kouzelnické knize mýtického trpasličího krále. Není ale zabit, nýbrž oženěn, čímž je jeho ničivý potenciál stejně jako náboj zápletky spolehlivě vyčerpán.
Těžko uvěřit, že než gejzír akce, parodie i svěží kresby vyhasl, stačil do běla rozžhavit soudruhy z Hlavní správy tiskového dozoru. O důvod víc, abychom "spis QQ" ještě nezavírali.
Příště: Doktor QQ aneb velmi česká odpověď na agenta 007
