. Některé z italských comicsů, vydávaných nakladatelstvím Sergio Bonelli Editore se dočkaly svého zveřejnění také v comicsovem ráji, USA. Pod svá ochrana křídla si je vzalo slavný Dark Horse a obálky třeba pravé Dylanu Dogovi na kreslil Mike Mignola. Dalším úspěchem právě této série je dnes již polozapomenutá, nicméně svého času úspěšná (a krvavá) počítačová hra.
Ti starší si určité pamatují: u nás sucho a troud, comicsy se vozily z Jugoslávie. Jedním z titulů, které jsme pak museli louskat v srbochorvatštině, byl Dylan Dog - černobílá comicsová krvárna, která zaujala snad každého milovníka klasických (především černobílých) horrorů. V Probuzení nemrtvých je především patrný vliv Romera a Fulciho (chtěl jsem napsat i Dobeše, ale buďme střízliví :-). Vlastně se dá říct, ze se ani od svých zfilmovaných bratříčků příliš neliší… Scény, které jste už stejně někde viděli, postupy, které použil už dávno Romero a spol. A přeci jenom Dylan Dog dokazuje svoji kvalitu, nadhled a především vtip. Z ostatních sérií Nového komiksu by se Dylan mohl nejvíce těšit přízni čtenářů - především díky své horrorové atraktivitě…
. . .
V Probuzení nemrtvých není nouze o zombie, krásné poloodhalené děvy, nůžky v obličeji, scény z pitevny. Dylan Dog je tak trochu zvláštní detektiv; drsný, ale samozřejmě velmi šarmantní. Když potřebuje popřemýšlet, skočí si do kina na nějaký zombie horror. Už jsem se zmínil, ze se zabývá připady, které ostatní považuji za výmysly? Jeho doménou jsou vlkodlaci, upíři či právě zombie. Za to je vláčen na novinových stránkách a označován za šarlatána a podvodníka. Jeho pomocníkem a asistentem je Groucho, zneuznaný komik (troufnu si říct, že právem), který je na každé stránce schopen vychrlit spoustu nehorázných vtipů, ať už je situace příznivá nebo ne. Některé jeho žerty jsou naprosto infantilní, ale presto vás dokáži dokonale uzemnit.
. K teto ústřední dvojici přidává krásná vdova, obviněná z vraždy. Společný výlet teto svérázné trojky do skotské vysočiny a do městecká Undead přinese pote spoustu problémů. Řešení se ale nabízí: "střel zombii do hlavy".
Scénář Tiziana Sclaviho (jinak také dvorního scénáristy teto série), sice není zrovna nejsilnější - spojuje různá horrorová klišé a již dávno nesčetněkrát vyzkoušené postupy, zároveň si ale udržuje nadhled a především šmrnc. Atmosféru doslova romerovskou doplňuje černobílá kresba Angela Stana - a syrová černobílost nemrtvým sešitým plazícím se tělům skvěle padne.
Nakladatelství A.F.F.L., které k nám Bonelliho comicsy přináší, vše podřídilo tomu, ze Dogovy příběhy se objeví na novinových stánkách každý měsíc. Příliš rychlokvasné chyby (v překladu a především v tisku) se objevuji jak na běžícím pásu. Chybná sazba, text mimo bubliny, posunutá políčka... nedůsledná práce sráží tento comics, kam rozhodne nepatří, do podprůměru.
. Milovníkům klasických horrorů musím Dylana Doga opravdu doporučit. Potěší, určitě rozhýbe v tomto směru poněkud stojaté domácí vody. Vždyť fantasy nebo sci-fi comicsu vychází poměrné slušné množství, tak proč se trochu nepobavit s nemrtvými?
