Následující text je kromě drobných redakčních úprav dílem samotného autora.
. Narodil se o půl desáté ráno jednoho krásného dubnového dne roku 1981. (Tuším, že někdy kolem osmnáctého.) Svítilo slunce a podle očitých svědků nedělal malý Milošek problémy. Rychle se adaptoval, vesele přibíral na váze a nadšeně, ač trochu zamlkle, se seznamoval s taji okolního světa.
Comics jej zasáhl poměrně brzy prostřednictvím bratra Jiřího, který se (ve svých pěti šesti letech) pod vlivem italských comicsů z Jugoslávie, aktivně věnoval vlastní tvorbě. Milošek dodnes se slzou dojetí v oku vzpomíná na bratrovy příhody indiánského bojovníka Orlího pera, vedoucího nesmiřitelný boj proti zrádnému šerifovi. Byl to první comics, ze kterého Milošek nepokrytě obkresloval, a jenž ho silně inspiroval k tvorbě vlastního comicsu o indiánském bojovníku Orlím peru, vedoucím nesmiřitelný boj proti zrádnému šerifovi. (Tento historický comics vznikal ve školce, v bublinách byla vymyšlená písmenka a roztomile působily i Miloškovy pokusy vyrovnat se s perspektivou.)
. A léta utíkala, Milošek do školních sešitů propiskou smolil jeden comics za druhým, chodil do výtvarky a s bratrem pravidelně jezdil do Polska na comicsy s nejrůznějšími superhrdiny, aby se skrz ně seznámil s tvorbou Simona Bisleye, Todda McFarlanea, Johna Romity Jr., Mika Mignoly aj. Asi v té době (7.-8. třída) začal své propiskové comicsy o Firemanovi, Mr. Dangerouslym a jiných hrdinech neuměle stínovat, pročež začal kreslit podle skutečnosti a roku 1994 nastoupil na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor volná a užitá grafika. Na této škole si Milošek prošel krátkým, leč intenzivním "intelektuálským" obdobím, přečetl několik knížek (ze kterých čerpá dodnes), psychologicky si rozebral své komplexy méněcennosti (v marné naději, že se jich zbaví) a všechny tyto zbrkle nabyté poznatky se rozhodl nějak uplatnit ve své comicsové tvorbě. Za vzdáleného dunění zvonů v rudém rozbřesku odložil propisku a místo ní se chopil pera a tuše s jasnou touhou věnovati se kvalitnímu autorskému comicsu. Obklopen obrázky Mika Mignoly stvořil svůj první "profesionální" comics (dosud bohužel bez názvu) a přeplněn nezdravým sebevědomím (Míla si myslel, že je nejlepší český kreslíř neb ještě neznal kresby páně Grusovy) jej poslal do CREWácké Mučírny. Povzbuzen pozitivní kritikou se Milošek navždy zřekl propisky a udělal za tímto obdobím tlustou čáru (tuší).
. Během studia na Ostravské univerzitě (katedra výtvarné tvorby, ateliér grafiky u prof. Eduarda Ovčáčka) jej kontaktoval jistý T. Prokůpek a Milošek mohl poprvé ukázat svůj comics na veřejnosti (Mesiáš). Pak proběhla náhodná cena za černobílý comics v Polsku, cena za scénář (Mesiáš) na ComiczConu v Praze a tak. V Čechách vyšel Miloškův comics (V Pajzlu u Looa) naposledy ve Zkratu č. 3, za což Martinu Přibylovi velice děkuje.
Jako kreslíř jiných než vlastních scénářů je Milošek velice líný a nespolehlivý, což mohou jistě ochotně potvrdit všichni nešťastníci, kterým kdy něco slíbil. Touto cestou se jim poníženě omlouvám a prosím o trpělivost. Co se týče vlastních scénářů a jejich kresebného ztvárnění, je situace v podstatě totožná; autora aspoň netrápí špatné svědomí, že někomu kazí a prodlužuje práci.
. . .
Ale nechme promluvit samotného Mazala: "Pro mě je velice důležitá určitá uzavřenost příběhu. Čtenář musí sám od sebe poznat, že příběh skončil, což mnohým českým scénářům tak nějak chybí. Z tohoto důvodu je důležitá nejen pointa, ale celá stavba a harmonické rozvrstvení příběhu a je jedno, jestli jde o srandu, horor, ártko či underground. Dobrý příběh nakonec vždycky působí harmonicky, i kdyby byly všechny vypravěčské postupy obráceny na hlavu. Pointa je samozřejmě taky důležitá, ale nestojí na ní celý svět, protože i naprostá banalita se dá ztvárnit strhujícím způsobem. Na konci každého příběhu by si měl čtenář projít takovou malou, sotva postřehnutelnou katarzí." . Tolik autor o tom, o čem myslí, že je důležité ve stavbě příběhu. Důležití jsou ovšem i hrdinové, a hrdinové Miloškových příběhů jsou poněkud monotónní. Jsou to lidé určitým způsobem semletí světem kolem nich. Vykořenění, na okraji společnosti, alkoholici, náboženští fanatici nebo alespoň zbabělci, lidé s pochybnými morálními vlastnostmi, slaboši, oběšenci a vůbec trosky všeho druhu neschopné vlastního úsudku a pružného rozhodování. Jako by se v nich viděl…
Momentálně Míla studuje Vyšší odbornou školu hereckou v Praze (on má vůbec zajímavé a výdělečné koníčky), žije skromně a docela šťastně.
