. Pro umístění na začátku programu se představení Advertartu (fanzin Bedeman, Komiksový kalendář 2005, Gorstian) setkalo se zájmem spíše vlažnějším. Mezi zhruba dvaceti dorazivšími jedinci vládla lehce ospalá atmosféra, neboť s desátou hodinou dopolední ještě nikomu pořádně neproudila krev v žilách. Nicméně majitel Advertartu Sakyk podal stručně a jasně historii i budoucnost svých vydavatelských aktivit: jak se vyvíjelo vydávání Bedemana, jaké jsou plány do budoucna (především masivní zvětšení obsahu: v dalším, březnovém čísle nás čeká 80 stran a formát A4). Ke konci vymezené doby se dokonce i diváci vzmužili (nebrat jako sexistickou poznámku!) a padlo i několik dotazů. Asi nejdůležitější zjištění tak bylo, že fantasy mlátička Gorstian se prodává, a dost možná bude i další díl. Sakyk se též důrazně vymezil vůči tomuto projektu s tím, že vůbec není určen skalním komiksovým fandům, ale pro dětský dorost, který se s komiksem teprve víceméně náhodně seznamuje. Vydání Gorstiana si dokonce zaplatil sám jeho autor - jehož jméno nepadlo - a Advertart ho pouze takříkajíc logisticky "kryje".
. Jedna z nejhutnějších částí letošního conu se jmenovala Octobriana - neznámý kult. V takto nazvaném bloku se povídalo o české komiksové postavě, která v zahraničí udělala velkou kariéru, přestože u nás je prakticky neznámá. Na samém konci minulého roku vyšla kniha Octobriana a ruský underground a o jejím kultu přišli říci pár slov právě tři pachatelé publikace - autor Tomáš Pospiszyl, Tomáš Prokůpek (ten se v knize postaral o zařazení Octobriany do širšího komiksového kontextu a při diskusi měl tričko s vyobrazením probírané hrdinky, čímž trumfnul supermanský model Tomáše Pospiszyla) a šéf nakladatelství Labyrint Joachim Dvořák (na rozdíl od předešlých pánů byl oblečen zcela normálně). Těžké úlohy moderátora se ujal Richard Klíčník (též oděn zcela civilně). Kdo na octobrianologické setkání přišel, ten určitě nelitoval. Nešlo o žádné prvoplánové reklamní výkřiky, nýbrž o popsání fenoménu, který přesahuje hranice komiksu a dotýká se širších kulturních i politických souvislostí z dob studené války…
. Jak se dělají fanziny na Moravě? Na tuto otázku za moderování Martina Foreta odpovídali Tomášové Prokůpek a Kučerosvký a Martin Přibyl. Aarghonauté především potvrdili narůstající podíl zahraničních komiksů - stále je prý co představovat a navíc pro české tvůrce je teď mnohem víc příležitostí. Pokračovat by mělo i mapování slovanských komiksových teritorií (nejbližší by měla být Ukrajina), ale pohled redakce nebude jednostranný: měl by se ubírat i směrem západním... Nejbližším číslem, které by mohlo vyjít na jaře, bude Aargh! speciál s číslem 5.5 - bude obsahovat delší komiksy a žádnou publicistiku. Řádné, šesté číslo by mohlo vyjít opět na podzim a bude v něm nejspíše hodně čertů a andělů... Martin Přibyl by i letos rád "udělal" tři čísla svého Zkratu - měl by přinášet komiksy, které se mu líbí. Materiálu má prý dost na několik čísel dopředu; číslo nejbližší, únorové, už má i hotovou obálku, která byla představena. Krom autorů domácích by se i ve Zkratu měla objevovat zahraniční jména, ale spíše germánského původy (Skandinávie, Švýcarsko apod.). Multimediálním závěrem bloku byla projekce amatérského filmu "V pajzlu u Looa", který je adaptací stejnojmenného komiksu Miloše Mazala (vyšel ve Zkartu č. 3, a za jeho scénář získal Miloš Mazal letošní Mozek).
. Z původních velkolepých plánů na trojí křest domácích sborníků zbylo jediné - pohřeb. Inseminátor k nemalému překvapení stihl vyjít před Vánoci, Czekomix si na své zkompletování naopak ještě chvíli počká. Po krátkém představení jediného "pozůstalého" - sborníku O (ne)mrtvých jen dobré, vycházejícím z loňského workshopu - editorem Tomášem Hibim Matějíčkem následoval samotný pohřeb. Třináct ze šestnácti zainteresovaných kreslířů symbolicky hodilo na sborník hrst hlíny, a celý sál pak věnoval sborníku minutu ticha…
Předávání letošních comiCZawards proběhlo za přihlížení plného sálu, za což lze poděkovat ještě vcelku časné odpolední 15. hodině. Většina oceněných naštěstí dorazila osobně, takže jim předávajícím organizátorem mohlo být položeno i pár dotazů, dotýkajících se nějakým způsobem přebíraného ocenění. Diváci se tak mohli například dozvědět, jakou technikou je stvořena kresba Vzletů a pádů (Inseminátor), či jak se letteruje Aargh!. Snad nás též čeká další komiksová výstava pod patronací Polského institutu v Praze a z chování majitele BB/artu Jiří Buchala vyzařovalo, že na vydávání komiksu stále ještě nezanevřel… Odměnou oceněným byly originální diplomy; kresbu pro většinu z nich stvořil Jiří Zimčík, texty do nich nalil Tomáš Kučerovský a jména vítězů ručně dopsal Karel Jerie. Diplomy k Mozku, Drápu a Síni Slávy jsou pak přímo originální kresby, respektive tisky, stvořené Filipem Zachem, Karlem Jeriem a strýčkem Bobem. (Vítěze, nominace i samotné diplomy můžete najít v samostatném článku.) Největším problémem tak nakonec zůstává, komu předat Síň slávy. Jaroslav Foglar si pro ni už nepřijde a dědicové jeho práv jsou stále ještě v soudní při. Než konečně vznikne Folgarovo muzeum, bude se s tímto diplomem možno setkat jen na foglarovských výstavách…
. Program v hlavním sále pak uzavřela okloboukovaná dvojice Danů z fanzinu Sorrel. Za asistence Michala Opitze proběhla ironicko-rozpačitá debatka, z níž nakonec jasně vyplynulo, že osmé číslo bude mít obálku od Jiřího Gruse, bude se věnovat erotice a bude mít obálku od Jiřího Gruse (!), ale zdaleka už tak jasné nebylo, jestli celý fanzin - kromě toho, že osmé číslo, považte, bude mít obálku od samotného Jiřího Gruse! - vzniká spíš ze spolupráce, nebo z nenávisti. Bublinotvorné aktivity sorrelmasterů, kteří jsou podle vlastních slov spíše amatérskými filmaři, než tvůrci komiksů, doplnila i dvojí projekce - hrané Pelishurry a animovaných Dotěrů, které do podoby prvního českého filmu pro mobilní telefony Danové přetavili z původního komiksu Šnek vs. komár z Bedemana č. 3.
Panely a stěny v hlavním sále tradičně obalily ukázky z aktuální tvorby domácích kreslířů, předsálí pak obsadily stánky - burza, polský import, BB/art, Čáslavská -, horní setmělou místnost oživilo promítání anime. Kdo nechtěl poslouchat v sále, užil si sdostatek před ním, nejen vybíráním komiksů a povídáním se spřátelenými dušemi, ale na nejširší doposud kreslířské autogramiádě. I když programu i návštěvníků bylo oproti loňsku znatelně méně, silný náboj a pocit "teď jsme v tom" akce neztratila. A to ji přejme i nadále…
