Postavu Pepka námořníka vytvořil kreslíř Elzie Segar, autor obrázkového seriálu Thimble Theatre, jenž vycházel od raných dvacátých let a původně v něm vystupovala Oliva Olejová, její příbuzenstvo a nápadník. Pepek se do tohoto komiksu dostal až v roce 1929 a postupně se z něj stala jedna z nejpopulárnějších kreslených postav. Segar se Pepkovi věnoval do roku 1938, od té doby se na postu výtvarníka vystřídalo několik tvůrců, z nichž nejznámější je Bud Sagendorf (viz Markstein, D. D.: Popeye the Sailor. Don Markstein´s Toonopedia, 7. 3. 2005). Ve třicátých letech začalo studio Maxe Fleischera točit ony známé kreslené grotesky, které Pepka proslavily ještě víc než původní strip (mimochodem, Fleischer natočil i kreslený seriál o Supermanovi, jenž před několika lety nenápadným způsobem uvedla televize Nova, a který je vychvalován pro svou dokonalou animaci).
Pepek je obdobou Asterixe na počátku dvacátého století. Nebojuje sice s Římany, ale v nouzi pojídá špenát, který mu dodává spoustu energie, stejně jako Asterix v nebezpečí pije Panoramixův posilující lektvar. Pepkovým častým protivníkem bývá námořník Bluto a většina příběhů se zabývá tím, jak oba soupeří o lásku své vyvolené Olivy Olejové.
Ve filmu připluje Pepek (Robin Williams) do přístavního města Sweet Haven, kde hodlá najít svého otce. Brzy se seznámí s rodinou Olejových, kteří jej ubytují ve volném pokoji. Zde také potká Olivu (Shelly Duvallová), která má být během několika dní provdána za místního banditu Bluta. Komplikace nastanou, když je Pepkovi a Olivě ponecháno miminko Swee Pea na hlídání. Bluto si vzniklou situaci špatně vyloží a Swee Peaho s Olivou unese, aby se námořníkovi pomstil. Pepkovi tak nezbývá nic jiného, než překonat odvěký odpor ke špenátu a pozřít ho, aby získal sílu, díky které může Bluta porazit.
Snímek kombinuje zdařilé vizuální efekty a kaskadérské kousky a vytváří tak hranou alternativu kreslené grotesky, ve které není nic nemožné. Robin Williams je jako Pepek téměř dokonalý, ostatní herci poměrně dobře vystihují typy původních postav. Vše je záměrně přehnané tak, aby byl vytvořen dojem remaku kreslené Fleischerovy grotesky: divoké pěstní souboje, bláznivé výrazy obličejů i hlasy. Fyzické výkony, které by v našem světě nebyly možné a působily by, mírně řečeno, zvláštně, jsou ve světě Pepka námořníka přirozenou součástí běžného života (viz Schoell, W.: Comic Book Heroes of the Screen. Citadel Press, New York 1991, s. 168). Proto i neoblíbené zpívané pasáže jsou nutnou součástí filmu, neboť byly i v kreslených groteskách, které tento snímek inspirovaly především.
Jenže efekty a zdatní herci nestačí. Podle Jiřího Pavlovského je Pepek námořník „...nelegrační film, kde Altmanovu těžkopádnou režii nezachránil ani Robin Williams s nafukovacími bicepsy. Pepek námořník byl tak hrozný, že ho od té doby překonal snad jen Zidiho Asterix a Obelix.(Pavlovský, J.: Comics ve filmu. Živel, č. 21)“
V hlasování návštěvníků Internet Movie Database získal film 4,8 bodů z deseti, což není příliš lichotivé, a to hlasovalo přes 4 600 lidí (Popeye (1980), Internet Movie Database, 7. 3. 2005). Nejčastěji mu bývá vytýkán nesouvislý tok děje, který je rozdělen na volně navazující epizody. Williams i Altman se k snímku vyjadřují jen velmi neradi, avšak uvedení Pepka námořníka na DVD v roce 2003 mu údajně vylepšuje nevalnou reputaci (Simon, B.: DVD Rewiev of Popeye (1980). DVDtoons!, 19. 6. 2004).
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
