První divadelní představení Snu noci svatojanské se uskutečnilo v rámci Letních Shakespearovských slavnosti na Pražském hradě. Tuto pohádku pro dospělé bych stručně charakterizoval konstatováním, že elfové očarovávají lidi láskou a rozhodují tak o jejich osudech nezávisle na tom, že existuje jeden přísný zákon. Podle něho otec rozhoduje, koho si jeho dcera vezme. Zákon je tak přísný, že pokud dcera neuposlechne, musí odejít do kláštera anebo rovnou na smrt. To je případ jedné z ženských postav, která se vzpříčí otcovu nařízení a přichystá útěk se svojí skutečnou láskou.
Z divadelní hry jsem si odnesl poznatek, že pokud jeden člověk miluje, v druhém to může způsobovat růst nenávisti. A naopak, pokud člověk druhého nenávidí, o to víc druhý tuto osobu miluje.
Nutno dodat, že v tomto případě se jedná o lásku vtíravou a obtěžující, lásku, která o sobě dává vědět silou. Ono vlastně stačí, když nějaká osoba vyžaduje po své lásce, aby ji milovala. Druhá část myšlenky naráží na fakt, že čím více se nám něco vzdaluje, tím více to chceme. Předpokládá se tu také stav, kdy žena se zamilovala do muže, který ji po nějaké době začne nenávidět.
Pohádka má šťastný konec, více se o ní rozepíšu u komiksové mangy.
Hodnocení divadla: 40 %
Druhá divadelní návštěva proběhla v divadle Pod Palmovkou, hra se jmenovala Sex noci svatojanské podle stejnojmenného filmu Woodyho Allena, ze kterého vychází
V představení se objevily nepříjemné lekací scény, způsobené přítomností střelné zbraně. Musím však ocenit způsob provedení vynálezu, který umožňuje vidění do minulosti.
V tomto zpracování jsem zaznamenal obměnu na myšlenku o lásce a nenávisti. Woody Allen tento bonmot rozvedl a v jeho podání (stejně jako ve filmu) láska způsobuje vášeň, avšak sex tuto vášeň naopak snižuje.
Hra obsahuje jedno další téma, které hodlám hlouběji rozvést u filmu, ze kterého toto divadlo vzniklo.
Hodnocení divadla: 0 %
Filmové zpracování Shakespearovy hry Úsměvy letní noci od Ingmara Bergmana je její volnou adaptací. Jsme ve Švédsku, a tak se tu cituje jeden Lutherův výrok, že pokušení není hřích, stejně jako nemůžeme zabránit přeletu ptáčků nad našimi hlavami. Ale můžeme zabránit tomu, aby si nám ptáčci postavili své hnízdo na naší hlavě.
Film z padesátých let pojednává o velmi komplikovaném milostném víceúhelníku, kdy jedna žena má dva milence, z nichž jeden je ženat s mladou dívkou, která tajně miluje syna svého manžela. Syn také miluje svoji macechu, ta ho ale navenek odmítá a tak se jí mstí pletkama se služebnou. A druhý milenec prvně zmíněné ženy má rovněž svoji zákonnou manželku. Tato manželka naštěstí už žádné jiné milence mezi svými známými nemá, jinak bych spletitý milostný graf asi ani nedokázal nakreslit a orientovat se v něm. Vztahy jsou tedy nastaveny a od této chvíle by měl divák vstřebávat vývoj v těchto vztazích. Telenovela hadr.
Ve filmu se setkáme se vskutku zajímavým případem, kdyjedna žena randí se dvěma ženatými protějšky najednou. Celkem se tu vyskytuje osm osob (čtyřmi muži a čtyřmi ženami), kteří mezi sebou mají celkem sedm vztahů (oproti přirozeně normálnímu stavu se čtyřmi vazbami).
Musím v této souvislosti složit poklonu Woody Allenovi, protože v jeho filmu je o jednoho člověka méně, ale zároveň o jeden milostný vztah více. Divák se však v příběhu dokáže orientovat bez rýsování vztahových grafů.
(spoiler!) Woody Allen dokonce obsadil do filmu borce, který má poměr se všemi ženskými postavami na plátně a tuto skutečnost se dozvídáme postupně v průběhu celého filmu bez ztráty srozumitelnosti vazeb mezi všemi aktéry.
Jaký to pokrok od původní středověké verze, kde sledujeme pouze čtyři osoby se čtyřmi milostnými vazbami, byť se bokem odehrává ještě jeden jednoduchý vztahový trojúhelník a ještě dále mimo scénu sledujeme přípravu na nikým nevyrušovanou svatbu dvou lidí.
Hodnocení filmu: 20 %
Sex noci svatojanské režiséra a herce Woodyho Allena má předlohu v díle anglického básníka a také ve zmíněném filmu Ingmara Bergmana, který svůj majstrštyk rovněž postavil na základě slavné původní středověké hry.
Ve filmu najdeme krásné protipóly: Andrew (hraje ho sám Woody Allen) jako vynálezce vyrobil jakousi spiritistickou kouli, naproti tomu profesor věří jen tomu, co je skutečné. A dále, Andrew je nesmělý a zamilovaný do Adriany, se kterou se nikdy nevyspal, zatímco Maxwell je sukničkář, který spí s každou ženou, lásky však není schopen. Maxwell také vyznává názor, že sňatek je smrt naděje.
Ve díle zazní stěžejní myšlenka, že není nic smutnějšího, než promarněná příležitost. Tento názor je do původní Shakespearovy hry přidán navíc. Ještě dříve, než tento názor rozcupuju na atomy, se vrátím do filmu.
Profesor má den před svatbou, ale chce se ještě vyspat se slečnou, která přijela s Maxwellem. Stařičký profesor byl celý život sexuálně zodpovědný a zdrženlivý, před svatbou si však chce jednou jedinkrát užít s dívkou, která ho velmi tělesně přitahuje. Říká, že by zmeškané příležitosti po sňatku velmi litoval, protože bude po celý zbytek života dodržovat slib věrnosti své manželce, což mu nemusíme nevěřit. (spoiler!) V duchu myšlenky o promarněné příležitosti se s hezkou slečnou vyspí a po vyvrcholení umírá na infarkt.
Podobně Andrew (Woody Allen) se kdysi dávno platonicky zamiloval do krásné Adriany, avšak po odloučení se oženil s jinou. A po celé manželství se užíral touhou po nenaplněné lásce. (spoiler!) Když se pak Adrian shodou náhod objeví u něj na návštěvě, už jako ženatý se s ní dodatečně vyspí. Jenže to už není ono, jak se nám po aktu svěřují oba dávní milenci. Z toho tedy má vyplývat, žeže tehdy to mohlo být lepší, a naši hrdinové se tedy i po splnění svého snu budou nadále trápit tím, že to kdysi nevykonali. Že to ovšem v minulosti také nemuselo být nic moc, o tom už se nikdo nezmiňuje.
V tomto tedy s Woodym Allenem nesouhlasím. Život nám nabízí mnoho příležitostí každý den a proto se nemá cenu trápit tím, co jsme mohli udělat kdysi. Nemá cenu si vyčítat ani to, co jsme třeba neudělali včera.Člověk má žít přítomností a nikoli minulostí. Proč strávit život naříkáním, když se můžeme radovat z toho, co máme? Z minulosti se musíme poučit, ale dále už se jí nemá smysl zaobírat.
Woody Allen se v tomto filmu asi snažil ulevit lidem v jejich bolesti. To je jistě v pořádku, hned se má ale dodat, že člověk má osud ve svých rukou, může se zvednout a jít něco udělat, napravit nebo zkusit znovu. Autor zvolil polovičatou cestu a dokonce ústy jedné postavy pronáší větu, že: "To nejlepší se nám nabízí jen jednou." To je velmi pesimistický přístup k životu. Je velmi snadné nechat se oplakávat jako oběť, že jsme měli smůlu a podobně. Je snazší nad sebou bědovat, než se snažit něco změnit. Má smysl se krátce zastavit a poučit se z chyb, pak by se ale člověk měl otřepat a obrátit se do budoucnosti. To ve filmu chybí.
Hodnocení filmu: 40 %
Manga Sen noci svatojanské je v podstatě příběh dvou párů mladistvých, kteří mezi sebou mají milostný čtyřúhelník, který se do sebe zamotá a zase zpátky rozplete. Ke štěstí všech zúčastněných všechno skončí v lepším stavu, než jak to začalo. Dodatkem je podpříběh jakýchsi řemeslníků, kteří si zahrají amatérské divadlo hry, hodně připomínající příběh o Romeovi a Julii. V tomto minipříběhu se ještě uskuteční jedno krátkodobé bláznivé milostné poblouznění v rámci jednoho lstivého plánu zlého elfa.
Shakespearovu myšlenku o lásce a nenávisti zde najdeme v této veršované podobě:
"Čím míň ho chci, tím víc se na mě lepí. Čím víc ho chci, tím víc je ke mně slepý."
Děj je umístěn do Atén budoucnosti, avšak jediným technologickým moderním prvkem je pouze jeden videotelefonní hovor. Většina děje se navíc odehrává v lese, kde působí čarovná magie elfů. Umístěním příběhu do budoucnosti bych očekával nějaké nápady, jak bude vypadat příroda v této době. Bohužel (nebo bohudík?) se podle kreslířky nedočkáme žádných změn oproti dnešnímu stavu.
Ke kresbě bych měl další připomínku. Kdybych si nepřečetl, že se mi do ruky dostala manga, z obrázků bych to nepoznal. Provedení a forma mě však příliš nezaujala, pomocník elfa Puk například vypadá jako mimozemský mutant. Mám trošku odpor k vyloženě hnusným postavičkám, přitom tato postava není zlá nebo jinak zvrácená, což by mohlo její ošklivě vzezření ospravedlnit. Ze začátku byl také problém rozeznat jednotlivé postavy mezi sebou, je nutné se při čtení více zaměřovat na malé detaily v oblečení, aby se čtenář dokázal orientovat.
Forma komiksových bublin je naplněna verši překladu originální Shakespearovy hry od Martina Hilského.
Hodnocení komiksu: 0 %
Slavná Shakespearova hra Sen noci svatojanské je pohádka pro dospělé o zamotané lásce několika snoubenců. Ve svých pozdějších adaptacích se téma rozroste i o lásku mimo manželství. Bergman klubko vztahů zamotal do nepřehledného guláše, Allen zas do své polívky zamíchal svoji ingredienci, která však potřebuje vyvážit.
Do kompletní gigarecenze chybí srovnat původní verzi v divadle ve Spojeném království, mnoho filmových děl, mezi kterými je i jedno Oscarové a také jedno české loutkové od Jiřího Trnky, a konečně i několik muzikálů a baletů. V tomto ohledu nám Shakespeare zanechal opravdu nesmrtelné dílo, které si stále nachází nové vypravěče se svými osobitými interpretacemi.
Upozornění: Recenze byla mírně zkrácena
Upozornění 21/1/2022: Hodnocení divadla na Hradě bylo upraveno z 70 na 40 %. Hodnocení divadla pod Palmovkou bylo upraveno z 40 na 0 %.Hodnocení filmu od Bergmana bylo upraveno z 50 na 20 %. Hodnocení filmu od Woodyho bylo upraveno z 60 na 40 %.Hodnocení mangy bylo upraveno z 60 na 0 %.
Aktualizace 16/10/2022: Dodatek: Zdroje: Sen noci svatojanské (divadelní hra, Shakespearovské slavnosti na Pražském hradě), Sex noci svatojanské (divadlo Pod Palmovkou), Úsměvy letní noci (film z roku 1955, Youtube.com), Wikipedie.cz, Sex noci svatojanské (film 1982, ČT2), ČSFD.cz
