. Čtveřici identických mutantů rozlišili autoři barevnými páskami přes oči, každá z želv navíc v boji používá jinou zbraň. V kanalizaci s nimi žije učitel bojových umění Tříska (člověk zmutovaný do krysí podoby). Později byl komiks překreslen a zbaven přílišného násilí a krve, aby jej mohlo číst také dětské publikum. Děti se staly cílovou skupinou kresleného televizního seriálu (jenž vysílala i naše televize) a později vznikla trilogie hraných filmů.
Opět se jedná o tradiční souboj dobra se zlem, kde na straně dobra stojí čtveřice želvích nindžů se jmény italských renesančních malířů, jejich učitel Tříska a reportérka April,
na straně nepřátel jsou hlavně bývalý Třískův žák Trhač a mimozemšťan Krang z Dimenze X, jenž vypadá jako mozek s robotickým tělem (viz The Official TMNT Website, 8. 3. 2004).
„Na rozdíl od jiných komiksových hrdinů nesledují želvy žádný vyšší cíl. Nebojují proti zlu z principu, ale jednoduše se s ním vyrovnávají, když jim zastoupí cestu. Nikdy jsem neměl rád postavy s nadlidskými schopnostmi. Právě proto se mi líbil Batman. Spojoval v sobě normální fyzické schopnosti s inteligentním úsudkem. Superman je sice sympatický, ale člověk se musí hodně snažit, aby se mu to zdálo alespoň trochu realistické.‘ (Eastman) Možná to platilo v kreslené verzi o želvách, která je stylizací sama o sobě, ale lidé navlečení do gumových želvích obleků se skutečnými lidskými postavami po boku a v realistickém prostředí na uvěřitelnosti hrané verzi nepřidají“ (Držiak, N.: Od štylizácie k realizmu. Komiks.cz, 9. 3. 2004).
Film režíroval Steve Barron, v hlavních rolích se neobjevil žádný známější herec (beztak jsou představitelé titulních postav celý film navlečení v animatronických loutkách). Trhač unese Třísku, želví bojovníci se jej poté snaží zachránit. Danny, syn Aprilina zaměstnavatele, uteče otci, jenž na něj nemá dostatek času, a přidá se k Trhačovi, který má bojovnou skupinu sestavenou z mladých lidí s podobným osudem. Později zjistí, že udělal chybu a snaží se ji napravit. Pomůže osvobodit Třísku a vrátí se zpět k otci.
Z původního poměrně krvavého komiksu vznikla dobrodružná akční komedie určená hlavně dětem v předpubertálním věku, které si želví bojovníky v době jejich největší slávy opravdu oblíbily. V případě hraného filmu nastal podobný problém jako u Kačera Howarda nebo Pepka námořníka. Týká se přenesení kreslených postav na plátno v případě, že nejde o realistickou kresbu, ale o karikaturu nebo zvířecího či jiného nehumanoidního hrdinu. Zmínka týkající se tohoto tématu je ve výše uvedené citaci z práce Noro Držiaka, pozornost mu věnuje také Mike Atkinson (Atkinson, M.: Delirious Inventions. Sight and Sound, 1995, č. 7, s. 12 – 16).
Ve svém článku píše o obecném problému převádění dvourozměrných kreseb do trojrozměrného filmového světa, přičemž ve filmech jako Casper nebo Maska vidí určité řešení: místo živých protagonistů, kteří ve filmu vypadají pouze jako herci navlečení v nepřirozených maskách a tudíž nepatřičně, je lepší využívat animační technologie trojrozměrných modelů jako ve dvou výše jmenovaných filmech. Tak se otevírá brána pro adaptace nejen realisticky kreslených, ale i silně karikaturních komiksů.
V nastalém období tzv. „želví mánie“ kuli filmoví tvůrci železo, dokud bylo žhavé a stihli v následujících letech natočit ještě dvě pokračování Želvích nindžů. Elán do natáčení jim rozhodně nechyběl, zvlášť po enormním úspěchu filmu. Vyrobený v nezávislé produkci vydělal jenom v USA rekordních 168 milionů dolarů (viz Johnson, B. D.: Cowabunga, dudes. Maclean´s, 1991, č. 12, s. 62). Ihned následující rok vtrhli do kin Želví nindžové II, a v roce 1993 vznikl snímek Želví nindžové III.
Druhý díl (v orig. Teenage Mutant Ninja Turtles II: The Secret of the Ooze, r. Michael Pressman) se snaží být ještě zábavnější než jeho předchůdce. Více prostoru dostala bojová umění, tvůrci dokonce přidali ekologický podtext. Jinak tento snímek ničím novým nepřekvapuje, diváci jsou svědky dalšího želvího dobrodružství.
David Lusted z časopisu Sight and Sound na konto filmu uvedl: „Sledovat první Želvy bylo jako žvýkat dobrou pizzu. Želví nindžové II jsou spíše jako přežvykování kartonového obalu od pizzy. Ten však taky nemusí chutnat nejhůře, jak už to tak u fast foodu bývá, jen ho musíte jíst po kouskách“ (Walker, J.: Halliwell´s Film, Video & DVD Guide. HarperCollins Entertainment, London 2004, s. 871).
Aby do třetice neopakovali podobné schéma, rozhodli se tvůrci zasadit film Želví nindžové III do exotického prostředí Japonska 17. století, kam se April s želvami dostanou díky kouzelnému žezlu. Aby se mohli vrátit zpět do New Yorku, musí žezlo získat zpět, navíc pomohou jedné vesnici v povstání proti zlému panovníkovi Norinagovi. Snímek režíroval Stuart Gillard a možná je to dané zmíněnou změnou prostředí, ale třetí díl působí přeci jen o něco lépe než jeho předchůdce.
Rok 1993 se nesl na vlně návratu oblíbených hrdinů z předchozích let, jsou to Želví nindžové III a Addamsova Rodina 2. O Želvích nindžech stačí říci, že jejich dobrodružství se přesunulo do Japonska v období samurajů, kde se z želv stanou místní hrdinové. Jinak film nepřinesl nic nového, stále je to akčně dobrodružná komedie určená hlavně odrostlejším dětem, která se snaží těžit z oblíbených postav, dokud jsou ještě populární. Želví nindžové III jsou zároveň posledním želvím celovečerním dobrodružstvím. Popularita jeho protagonistů mezi dnešními dětmi je v konkurenci japonských anime seriálů minimální, a tak se želví bojovníci pomalu navracejí ke svým kořenům a stávají se z nich opět hrdinové komiksu pro dospělé čtenáře s patřičnou dávkou násilí a sprostých slov.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
