Sborník CZekomiks měl původně vyjít počátkem loňského roku, kdy se očekával dramatický, synchronní trojnástup společně s plnobarevným Inseminátorem a zombíckým almanachem O (ne)mrtvých jen dobré. Zatímco Inseminátor se vědomě omezuje pouze na smetánku a obsahuje scénáristicky ambiciózní příběhy, a almanach O (ne)mrtvých jen dobré předvádí autorskou originalitu na ryze formální rovině (stejném scénáři pro všechny kreslíře), CZekomiks zvolil kratší příběhy a volně pojaté ústřední téma: Češi a jejich vztah ke komiksu. Iniciátorem sborníku je Michal Opitz, sám komiksových kreslíř a scénárista z okruhu ústeckého fanzinu Sorrel; po roční pauze a selektivním zeštíhlení nakonec sborník vyšel pod hlavičkou brněnského Zkratu a Dlouhých prstů.

Velmi interních souvislostí je ostatně ve sborníku plno – obálku zdobí malba Adolfa Lachmana, na níž s českým lvem zápasí hrdina, jehož variace zdobila obálku jednadvacátého, komiksového čísla Živlu; Kamil Tatar krom vlastní tvorby letteruje některé části Aargh!u, pod přezdívkou Kipko se skrývá Luděk Janda, donedávna podílník Analphabet Books; Fin Jiřího Husáka explicitně vypočítává nedávno vydané komiksové knihy; poněkud skeptickými stripy doplnil sborník i Jakub Němeček, druhdy jedna ze srdečních komor nakladatelství Mot. Řadou narážek na komiksy zejména z dílny Crwe – ať už to jsou siluety hrdinů nebo zahrnuté výtvarné techniky – je prosycen komiks Mravenci nesou smrt dvojice Jiří Pavlovský-David Hanzl. Svým způsobem je to přitakání práci, kterou za ta léta Crew na poli komiksového povědomí svým představováním autorů a hrdinů odvedla; ostatně David Hanzl je autorem řady vynikajících fotokolážových plakátů a inzerátů na crwácké knihy.
Celý projekt je tak destilátem mnohého, co se u nás za poslední dobu událo – podle osobního vkusu autorů se v něm mísí pohledy do historie, konfrontace s kulturní klasikou (zejména duely komiks vs. literatura), komentáře stávající situace, osobní vyznání i žánrové parafráze. Je pravda, že v kresebné i tématické pestrosti zahrnutých příběhů se těžko hledá měřítko; a vypočítávat na prstech jeden příběh za druhým je zbytečné. Málokterý komiks – zejména kvůli omezenému počtu stránek – překoná hranici jednoho přečtení. Milou atmosférou osloví objev sborníku Youri, příjemně naladí i tradičně nostalgický Pavel Čech, řadu nápadů dokázal na stránky vtěsnat Jan Turnovec, ironii s poezií smísil Matěj Němeček. Tématicky poněkud vybočuje epizoda Oskara Eda od Branka Jelinka, z finálního výběru vypadl například teatrální Monolog Miloše Mazala.

Ve výsledku je příjemné, že si po všech bolestínských stížnostech dokáže komiksová scéna udržet nad vlastní situací nadhled. Ze sborníku je přesto cítit, že stále zůstává poněkud introspektivní – čtenáři, který nezná historii a personální obsazení domácího komiksového rybníčku, skýtá potěšení sotva poloviční. V období, kdy jednotliví nakladatelé s větším či menším zpožděním halasně proklamují odklon od komiksového ghetta a snahu po zatažení co nejširšího publika, zůstává CZekomiks nenaplněnou ambicí výmluvného domácího reprezentanta. Při tom by stačilo „málo“ – podpořit kresebnou nadsázku doplňujícím textem, který by stávající situaci osvětlil, uvedl do historických kontextů a představil konkrétní autory; ostatně potřebná kapacita by se v autorském okruhu sborníku jistě našla. Sborník by se pak mohl snadno stát orientační příručkou pro novináře či nakladatele – a ne jen kamarádským poplácáváním po zádech.