. Komiks X-Men pochází z hlavy Stana Leeho, člověka, jenž pro nakladatelství Marvel vymyslel v šedesátých letech spoustu nových hrdinů. První číslo X-Men vyšlo roku 1963. Oproti klasickým superhrdinským komiksům se liší tím, že zde není věnována pozornost jednomu hrdinovi, ale celému týmu. V případě X-Men je to skupina mladých mutantů soustředěných kolem doktora Xaviera, kteří brání svět před zlými mutanty a nebezpečím vůbec. X-men se zároveň musí bránit nenávisti lidí, kteří se jich bojí. Také často řeší různé osobní vztahy ve vlastních řadách. (viz Sanderson, P.: Marvel Universe. Henry N. Abrams, Inc., New York 1996, s. 209 – 212)
V současné době patří X-Men mezi nejprodávanější komiksy, a tak se s jejich ekranizací poměrně dlouho otálelo, než všechny kompetentní osoby odsouhlasily projekt, který byl uveden do kin v roce 2000.
. V blízké budoucnosti postaví profesor Charles Xavier (Patrick Stewart) školu pro mutanty – jedince mající v genetickém kódu tzv. x-faktor, který jim poskytuje úchvatné schopnosti jako například ovládat počasí nebo zmrazovat pohledem. Přáním profesora a jeho svěřenců je mít svět, ve kterém by mohli žít mutanti i lidé v míru. X-Meny čeká složitý úkol: utkat se s choromyslným Magnetem (Ian McKellen) a jeho skupinou mutantů, kteří hodlají eliminovat lidskou rasu, aby na Zemi mohli žít tzv. „homo superior“.
X-Men velmi příjemně překvapili. Režisér Bryan Singer v žánru akčního sci-fi obstál a navíc film obohatil o civilní pohled na superhrdiny. „Ubral na barevnosti kostýmů (místo křiklavě modré a žluté nastoupila decentní černá), snížil hladinu patetických prohlášení, lavinu akce nahradil psychologickým vykreslením postav, klišé dobro kontra čiré zlo zaměnil za souboj dvou skupin, kde každý má svou pravdu – nevsadil na obvyklý schumacherovský barevný kýč, ale co nejvíc přisadil comics realitě.“ (Pavlovský, J.: X-Men. Premiere, 2001, č. 4, s. 168.)
Jako je vychvalovaný režisérův přístup k předloze, tak bývá oceňována jeho šťastná ruka při výběru herců, kdy vsadil na poměrně neznámé tváře, aby se mu to vyplatilo podobně, jako v případě Richarda Donnera a jeho Supermana. Přičemž jako záměrně nejvýraznější postavu zvolil Singer Wolverina (Hugh Jackman), jehož prostřednictvím se seznamujeme s životem v Xavierově škole, a který je také jedním z nejoblíbenějších komiksových hrdinů, jenž má i svou vlastní sešitovou řadu.
. U příležitosti uvedení filmu u nás vyšel jeho komiksový přepis (Macchio, R. – Williams, A. – Lanning, A.: X-Men. Calibre, Praha 2000) a v edici Comicsové legendy (číslo 6) existuje několik svázaných sešitů ze šedesátých let v českém překladu. (X-Men. Crew a Netopejr, Praha 2003) Také souborné vydání několika Wolverinových sešitů vyšlo jak v Comicsových legendách (Comicsové legendy č. 3: Wolverine. Crew a Netopejr, Praha 2002), tak v knize Wolverine: Ještě žiju!)(Ellis, W. – Yu, Leinil F.: Wolverine: Ještě žiju! Crew, Praha 2004).
. Druhý film roku 2000 se nezabývá životem žádných superhrdinů nebo jejich týmu, jeho předlohou se stal komiks o dospívajících dívkách Ghost World Daniela Clowese, jenž vyšel v roce 1997 u Fantagraphic Books. Hrdinkami jsou Enid a Rebecca, které s ironií a nadhledem hodnotí svět kolem sebe a své vrstevníky. Po maturitě vstupuje jejich přátelství do dalšího období, kdy je třeba postavit se tváří v tvář dospělosti.
. Snímek Přízračný svět v mnoha ohledech vychází ze své předlohy. Jde o jeden z mála případů, kdy k natočení komiksové adaptace není potřeba nákladných vizuálních triků, protože původní příběh zobrazuje realistický svět teenagerů. S režisérem Zwigoffem spolupracoval na scénáři autor Ghost World, a tak je většina scén z komiksu také ve filmu (garážový výprodej, „satanisté“, divný Al a podobně).
. „Jeho (filmu) světovým názorem je mírné škarohlídství a do centra dění staví outsidery. Ano, Enid (T. Birchová) a její kamarádka Rebecca (S. Johanssonová) jsou přesně tím typem dívek, které by se v seriálu Beverly Hills 90210 nebo v kterémkoli svazáckém filmu totalitní éry staly centrem zájmu adaptabilnějších členů kolektivu a jejich dobře míněné, leč poněkud přihlouplé snahy „pomáhat“.“(Šťastná, B.: Na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích. Film a doba, 2001, č. 4, s. 236)
. Cesty obou dívek se začnou postupně rozcházet. Zatímco Rebecca tíhne ke konformnějšímu způsobu života, Enid nechce opustit své postoje, nechce se stát jedním z těch, kteří byli terčem jejího kritického zraku. To je zřejmé v případě Seymoura, ze kterého si dívky chtějí nejprve udělat legraci a ozvou se na jeho seznamovací inzerát. Rebecce není vůbec sympatický a nechápe, jak se s ním může Enid dál scházet. Ta naopak zjistí, že toho mají se Seymourem mnoho společného a že on vlastně představuje opak věcí, které ona nemá ráda.
. „Zwigoffův vizuálně elegantní styl dodává čistotu a jas materiálu, jenž by mohl upadnout do jednotvárnosti. Ale snímek ztrácí svůj chlad. Zaměřuje se na Enidinu pochmurnost a ona začíná vypadat jako typický teenager, který potřebuje dospět a vtipkuje, aby zakryl bolest. Sledujte nepřátelský pohled Birchové a devastující monotónnost Johanssonové.“(Denby, D.: Ghost World. New Yorker, 20. 11. 2004)
Většina reakcí hodnotila snímek kladně. Oproti záplavě superhrdinských titulů jde o osvěžující změnu, jež těží zejména z velice kvalitního scénáře a skvělých hereckých výkonů. Scénář získal nominaci na Oscara, avšak ocenění neobdržel.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
