. Chladnokrevný jatka, přísně utajený zvěrstva z trezoru, no jen pojďte, pojďte…
„Východoněmecký Werich“ Fred Brunold, to zosobněné kalné ráno po prohýřené noci světa, otevírá svou laskavou náruč dalším ztraceným duším; v druhé knize přibývají postavy, které známe z představení v Divadle Nablízko (Krpatec, Klíště a Chiméra), a kromě toho řada dalších, jejichž osobní příběhy nás zřejmě čekají v dalších knihách. Mimo jiné poznáváme členy Tichého syndikátu i postranní vazby jistých osob, vedoucí až k samotnému Báťuškovi Stalinovi; dozvídáme se nelehké odpovědi na spletité otázky, jako například kam se poděl skladatel Stroganov a proč jisté melancholické kuře skládá tak dobrou hudbu.
„Východoněmecký Werich“ Fred Brunold, to zosobněné kalné ráno po prohýřené noci světa, otevírá svou laskavou náruč dalším ztraceným duším; v druhé knize přibývají postavy, které známe z představení v Divadle Nablízko (Krpatec, Klíště a Chiméra), a kromě toho řada dalších, jejichž osobní příběhy nás zřejmě čekají v dalších knihách. Mimo jiné poznáváme členy Tichého syndikátu i postranní vazby jistých osob, vedoucí až k samotnému Báťuškovi Stalinovi; dozvídáme se nelehké odpovědi na spletité otázky, jako například kam se poděl skladatel Stroganov a proč jisté melancholické kuře skládá tak dobrou hudbu.
… zato tapíři vypovídali celkem bez větších průtahů…
Nakolik se první kniha zdála být trochu liknavým úvodem, druhá s peripetiemi vpravdě nešetří: kočovný Monstrkabaret nacházíme na slovensko-ukrajinské hranici, kde se principál podrobuje výslechu kapitána Štulce, a celá kniha je tak prokládaným sledem dějů, útržků, vyprávění a prostřihů; celé to panoptikum tu více, tu méně pochybných individuí se do sebe zapouzdřuje a zavíjí, a přestává být zřejmé, kdo je čí loutka a kdo je čí výmysl. Doktor Žena má tisíce tváří a tisíce úmyslů; snadnost, s jakou se byť i sebelepší úmysly postav zvrhávají do absurdních konců, dostává až charmsovský nádech. Obrázky jako by se jen ztěžka draly na povrch černého podkladu; útržky reality – známé fotografie, obrázky z filmů, městská panoramata – se pod rukama výtvarníka mění ve vřící, znepokojivé koláže, stejně jako se poklidná, ba samozřejmá každodennost mění Brunoldovým vyprávěním v paranoidní skluzavku do noční můry. Na příkladě Damiána Chobota vidíme, jak snadno se může poklidný úřednický život změnit v chobotizované vyhnanství… Nebo je to naopak? – není to právě ona spokojená, láskyplná a finančně zajištěná existence, co je oním přeludem?
Nakolik se první kniha zdála být trochu liknavým úvodem, druhá s peripetiemi vpravdě nešetří: kočovný Monstrkabaret nacházíme na slovensko-ukrajinské hranici, kde se principál podrobuje výslechu kapitána Štulce, a celá kniha je tak prokládaným sledem dějů, útržků, vyprávění a prostřihů; celé to panoptikum tu více, tu méně pochybných individuí se do sebe zapouzdřuje a zavíjí, a přestává být zřejmé, kdo je čí loutka a kdo je čí výmysl. Doktor Žena má tisíce tváří a tisíce úmyslů; snadnost, s jakou se byť i sebelepší úmysly postav zvrhávají do absurdních konců, dostává až charmsovský nádech. Obrázky jako by se jen ztěžka draly na povrch černého podkladu; útržky reality – známé fotografie, obrázky z filmů, městská panoramata – se pod rukama výtvarníka mění ve vřící, znepokojivé koláže, stejně jako se poklidná, ba samozřejmá každodennost mění Brunoldovým vyprávěním v paranoidní skluzavku do noční můry. Na příkladě Damiána Chobota vidíme, jak snadno se může poklidný úřednický život změnit v chobotizované vyhnanství… Nebo je to naopak? – není to právě ona spokojená, láskyplná a finančně zajištěná existence, co je oním přeludem?
. Co ste vlastně zač? Promovanej liliput?
Za vším hledej doktora Ženu navazuje a dále rozvíjí témata ze Slonů v Marienbadu; ochuzen by ale byl, kdo by se soustředil jen na tyto dvě knihy. Divadlo Nablízko uvedlo v sezóně 2004/2005 Monstrkabaret na svých prknech, a dodnes hostí neposedný seriál poloinscenovaných čtení Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát. Ta mapují – podobně jako kreslené stripy Hovory z rezidence Schlechtfreund z týdeníku A2 – vrtkavá, leč výživná setkání existenciálně rozechvělého poety a žurnalisty Jožky Lipnika s nakladatelským veteránem a autorem legendární Poetiky nesmyslu Herrmanem Schlechtfreundem. (Ten je ostatně autorem předmluvy k druhé knize, i když jisté indicie naznačují, že zase Lipnik by mohl být autorem celé knihy.) A nejnověji můžeme nahlédnout do Brunoldova moderátorského mládí v krátkém filmu Rádio Kebrle; dlužno říci, že scénáristicky jsou pod všemi výše uvedenými projekty uvedeni pánové Džian Baban a Vojtěch Mašek, zde.
Za vším hledej doktora Ženu navazuje a dále rozvíjí témata ze Slonů v Marienbadu; ochuzen by ale byl, kdo by se soustředil jen na tyto dvě knihy. Divadlo Nablízko uvedlo v sezóně 2004/2005 Monstrkabaret na svých prknech, a dodnes hostí neposedný seriál poloinscenovaných čtení Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát. Ta mapují – podobně jako kreslené stripy Hovory z rezidence Schlechtfreund z týdeníku A2 – vrtkavá, leč výživná setkání existenciálně rozechvělého poety a žurnalisty Jožky Lipnika s nakladatelským veteránem a autorem legendární Poetiky nesmyslu Herrmanem Schlechtfreundem. (Ten je ostatně autorem předmluvy k druhé knize, i když jisté indicie naznačují, že zase Lipnik by mohl být autorem celé knihy.) A nejnověji můžeme nahlédnout do Brunoldova moderátorského mládí v krátkém filmu Rádio Kebrle; dlužno říci, že scénáristicky jsou pod všemi výše uvedenými projekty uvedeni pánové Džian Baban a Vojtěch Mašek, zde.
Brunold, ty si vo mně myslíš, že jsem asi úplnej idiot, co? Tendle blábol ti mám věřit?
Pocit po dočtení poslední stránky připomíná dobře mířenou existenciální kocovinu; nutkavou touhu zakopnout knihu do rohu, stejně jako se nedočkavostí chvět na roz(h)řešení v dalších dílech. Padnout do osidel Monstrkabaretu je stejně snadné, jako je obtížné je z hlavy vypudit. Na mysl se jen vtírá otázka, kdy do brunoldovské paranoie zapadnou sami autoři…
Pocit po dočtení poslední stránky připomíná dobře mířenou existenciální kocovinu; nutkavou touhu zakopnout knihu do rohu, stejně jako se nedočkavostí chvět na roz(h)řešení v dalších dílech. Padnout do osidel Monstrkabaretu je stejně snadné, jako je obtížné je z hlavy vypudit. Na mysl se jen vtírá otázka, kdy do brunoldovské paranoie zapadnou sami autoři…
