Koncem dvacátých a začátkem třicátých let probíhaly v sociální a politické sféře Spojených států podstatné změny: bylo to období velké hospodářské krize, příchodu Franklina Roosevelta do Bílého domu a postupné přípravy na Druhou světovou válku, období známé pod názvem New Deal. Podobné radikální, i když ne tak veřejně medializované změny, probíhaly i v oblasti komiksů: v této době se zrodily první dobrodružné série, jako byl například Tarzan, po němž se brzy objevil Buck Rogers, Dick Tracy a další.
. Agentura King Features Syndicate měla v tomto ohledu proti svým konkurentům určité zpoždění, v roce 1933 se však rozhodla, že prorazí i v tomto žánru. Mezi novými komiksy, které byly dány do výroby, byl jeden, do něhož KFS vkládala nejvíce nadějí: šlo o dobrodružství G-mana, která psal Dashiell Hammett, slavný autor Maltézského sokola a Rudé žatvy. Na kresbu komiksu, který byl pojmenován Tajný agent X-9, byl vypsán konkurs, v němž zvítězil mladý neznámý kreslíř, který tak porazil řadu mnohem zkušenějších soupeřů. Tento kreslíř, jehož jméno se mělo brzy stát slavné po celých Spojených státech, se jmenoval Alexander Raymond.
Agentova historie
Tajný agent X-9 se poprvé objevil 22. ledna 1934 ve večerníku Evening Journal. Navíc se vedle komiksu každé pondělí objevovala detektivní hádanka, kterou prezentoval osobně agent X-9 a jejíž řešitelé dostávali ceny. Díky spojenému úsilí Dashiella Hammetta a kreslíře Alexe Raymonda a také díky masivní reklamě, si komiks v krátké době vydobyl obrovský úspěch. Značka X-9 si ve veřejnosti získala stejnou oblibu jako jména tehdejších filmových hvězd.
V únoru 1935 přestal Dashiell Hammett spolupracovat na sérii X-9 a Raymond si musel psát scénáře sám. Dělal to až do konce roku, kdy také on přestal kreslit tento seriál. (Již od května 1935 se občas objevovala některá pokračování, na nichž Raymondův podpis chyběl. V případech, kdy Alex Raymond nedokázal odvést práci včas, vypomáhal svému příteli Allen Dean, tvůrce komiksu Král Jízdní policie.)
. Od 1. ledna 1936 kreslil sérii Charles Flanders a jeho scénáristou nebyl nikdo jiný než slavný Leslie Charteris, autor dobrodružných knih, jejichž hrdinou byl Svatý (Tajný agent X-9 se tak stal doslova hvězdným komiksem!). Charteris se však sérii věnoval jen několik měsíců a Flanders pak musel pokračovat sám. Flanders, který byl vynikajícím kreslířem, se nejprve pokoušel pokračovat obdobným způsobem jako jeho předchůdci, neměl však takové tvůrčí schopnosti, a série začala upadat.
Tento úpadek se ještě prohloubil, když 11. dubna 1938 agentura nahradila Flanderse Martinem Afonskim (scénáře mu psal Robert Storm); za jejich působení se postava agenta X-9 změnila ve vlastní karikaturu. Afonski naštěstí nekreslil sérii dlouho; dne 7. listopadu 1938 jej nahradil Austin Briggs. Ze všech kreslířů, kteří se vystřídali na komiksu X-9, je Briggs jediný, který je srovnatelný s Raymondem. Jeho výrazná a dynamická kresba, jeho smysl pro rytmus a pohyb a jeho umělecké řetězení záběrů z něj udělaly ideálního autora pro tuto sérii, který místy dokonce převyšuje i samotného Raymonda. Robert Storm, který zůstal scénáristou Agenta X-9, měl v tomto období také skvělé nápady, takže epizody Popelčin střevíček a Zloději hélia můžeme směle zařadit mezi nejlepší. Velká epocha Tajného agenta X-9 skončila 10. května 1940, kdy Briggs přestal na komiksu pracovat. Trvala něco přes šest let.
Po Briggsovi převzal sérii Mel Graff, nejprve jen jako kreslíř, později i jako scénárista, protože Robert Storm v roce 1942 skončil. Za jeho působení série postupně sklouzla do průměru a odtud do zapomnění. Graff – zcela v rozporu s původní koncepcí – prozradil pravé jméno agenta X-9 (ukázalo se, že se jmenuje Phil Corrigan), opatřil mu rodinný život, a dokonce i snoubenku, takže se z osamělého hrdiny stal řadový ochránce zákona. Z této „demontáže“ se tajný agent X-9 již nikdy nevzpamatoval. Série X-9, kterou ještě v 60. letech kreslil Bob Lewis (pseudonym Boba Lubberse, bývalého kreslíře Tarzana), pak vycházela ve Spojených státech jen v několika provinčních plátcích.
. „Temný“ hrdina
Série X-9 měla podle představ agentury KFS konkurovat komiksu Dick Tracy a čtenáře jistě na první pohled zarazí naprostý protiklad obou nejslavnějších komiksových detektivů. Dick Tracy je prototypem dobrého policisty (nenosí sice uniformu, ale i tak je to policista), který vede docela obyčejný život v docela obyčejném americkém městě, má vlastní rodinu i snoubenku. Při svém povolání se dostává do styku s podsvětím, se zločinci však bojuje jen legálními prostředky a podle práva.
Agent X-9 naproti tomu nemá ani přátele, ani snoubenku, ani rodinný život. Není to řadový ochránce práva a pořádku, ale G-man, příslušník FBI, „tajný agent“; vede tudíž nejednoznačný život kdesi na okraji společnosti. Nejenom, že bojuje se zločinci, ale proniká i mezi ně, osvojuje si jejich zvyky, jejich způsob vyjadřování i jejich metody. Nezapomínejme, že FBI vznikla právě ve třicátých letech a že její ne zcela přesně vymezené metody práce dodávaly příslušníkům federální policie punc tajemství a nejasných obav. Skutečnost, že agent X-9 nemá skutečné jméno, ale že vystupuje pod šifrou, ještě dále zvyšovala podmanivou nejistotu o jeho charakteru. Dick Tracy byl dobrácký a důvěryhodný strážce zákona; X-9 byl naproti tomu nelítostný a zneklidňující nepřítel zločinu. Při svém boji proti gangsterům, bankovním lupičům, špionům a únoscům neváhá agent X-9 používat krajně pochybných prostředků, jako například výslech třetího stupně, padělané bankovky, vloupání apod. X-9 je v podsvětí jako doma, vydává se s oblibou za psance a chová se často jako jeden z nich; od individuí, která pronásleduje, se liší jen tím, že sleduje poněkud odlišné cíle.
Bylo by vhodné se zmínit několika slovy i o vztahu agenta X-9 k ženám. Všechny ženy, ať už jsou to naivky nebo dobrodružky, agent X-9 bez výjimky fascinuje (například v první epizodě Powersova manželka umírá, protože se pokusila chránit našeho hrdinu), ten však na ně kašle a dál zůstává osamělým hrdinou. Kde se vzala tato jeho skálopevná cudnost? Je snad X-9 puritán? Má přehnaný smysl pro odpovědnost? Obává se cenzury? Kritik Gershon Legman ve svém díle Love And Death; A Study in Censorship tvrdí, že jde o homosexuála, který má tu čest sdílet tento pochybný atribut se soukromým detektivem Philipem Marlowem spisovatele Raymonda Chandlera! My bychom rádi naopak zdůraznili rozhodující úlohu, kterou při vytváření charakteru agenta X-9 měl Dashiell Hammett. Tajný agent X-9 je „oficiální“ bratr, ne-li dvojče Sama Spadea, hrdiny románů Skleněný klíč a Maltézský sokol, a jeho podlouhlý nehybný obličej předznamenává protáhlou a posmutnělou tvář Humphreyho Bogarta. Zrada, které se dopustil Mel Graff a jeho nástupci na původním pojetí postavy agenta X-9, jak je koncipovali Hammett s Raymondem, měla za následek nevratný úpadek tohoto „temného“ hrdiny.
.
Vzrušení a vášeň
Živý a nervní Raymondův styl dokonale odpovídá charakteru hrdiny a jeho dobrodružství. Jeho linka je jistá a pevná, jeho šedé a rozostřené plochy váhavě oddělují zóny světla a stínu a přispívají k vytváření napětí a vzrušeného očekávání. V jeho kresbách je neustálý pohyb, jeho postavy nikdy neodpočívají, ale neustále, bez oddechu a neúprosně jednají. Tento nepřetržitý pohyb připomíná film a filmovou kameru a způsobuje, že se série Agent Secret X-9 stává svého druhu analogií tehdejších filmů Zjizvená tvář (Scarface), Malý Caesar (Little Caesar) a Veřejný nepřítel (The Public Enemy). Štěkání kulometů, divoké automobilové honičky, pancéřové pokladny otevřené pomocí nitroglycerinu, únosy a vyřizování účtů, to vše jsou přísady, které jsou společné komiksu Agent Secret X-9 a americkým filmům „noir“ série.
Nesmíme ovšem zapomínat, že této noir atmosféře násilí odpovídala realita všedních dnů Ameriky a že zobrazovaná fikce byla jen všedním odvarem skutečných událostí. V době, kdy se na stránkách deníku Evening Journal vydával agent X-9 po stopě tlupy únosců, referoval tento deník den za dnem velkými titulky o zoufalém úsilí skutečných agentů FBI zadržet Bruna Hauptmanna, únosce a vraha Lidnberghova dítěte. A způsob, jakým si X-9 obvykle vyřizuje účty, vypadá často jako dětská hra ve srovnání s krvavými epizodami „války gangů“ v Chicagu, New Yorku nebo Detroitu. Čtenáři románů Jamese Hadleyho Chasea, Raymonda Chandlera a dalších autorů „noiru“ svět Tajného agenta X-9 dobře znají: je to svět gangsterů a jejich náčelníků, pochybných milionářů, profesionálních dobrodružek, zkorumpovaných policistů a zkorumpovaných politiků, gigolů a dalších podobných existencí. Jedinou výjimečnou postavou tohoto komiksu je Sidney George Harper Carp, pokoutní a groteskní „soukromé očko“, který pochmurným zápletkám série dodává určité odlehčení.
Je ovšem nutné si přiznat, že po odchodu Hammetta nastoupily scénáře Agenta X-9 sestupnou tendenci, kterou charakterizovala monotonie a opakování. Často je obtížné odlišit jednu epizodu od druhé. Přes tyto nedostatky však série Agent Secret X-9 z období, kdy ji kreslil Raymond, zůstává platnou součástí „zlatého věku kreslených seriálů“.
Příště: Přehled příhod Agenta X-9.
. Agentura King Features Syndicate měla v tomto ohledu proti svým konkurentům určité zpoždění, v roce 1933 se však rozhodla, že prorazí i v tomto žánru. Mezi novými komiksy, které byly dány do výroby, byl jeden, do něhož KFS vkládala nejvíce nadějí: šlo o dobrodružství G-mana, která psal Dashiell Hammett, slavný autor Maltézského sokola a Rudé žatvy. Na kresbu komiksu, který byl pojmenován Tajný agent X-9, byl vypsán konkurs, v němž zvítězil mladý neznámý kreslíř, který tak porazil řadu mnohem zkušenějších soupeřů. Tento kreslíř, jehož jméno se mělo brzy stát slavné po celých Spojených státech, se jmenoval Alexander Raymond.
Agentova historie
Tajný agent X-9 se poprvé objevil 22. ledna 1934 ve večerníku Evening Journal. Navíc se vedle komiksu každé pondělí objevovala detektivní hádanka, kterou prezentoval osobně agent X-9 a jejíž řešitelé dostávali ceny. Díky spojenému úsilí Dashiella Hammetta a kreslíře Alexe Raymonda a také díky masivní reklamě, si komiks v krátké době vydobyl obrovský úspěch. Značka X-9 si ve veřejnosti získala stejnou oblibu jako jména tehdejších filmových hvězd.
V únoru 1935 přestal Dashiell Hammett spolupracovat na sérii X-9 a Raymond si musel psát scénáře sám. Dělal to až do konce roku, kdy také on přestal kreslit tento seriál. (Již od května 1935 se občas objevovala některá pokračování, na nichž Raymondův podpis chyběl. V případech, kdy Alex Raymond nedokázal odvést práci včas, vypomáhal svému příteli Allen Dean, tvůrce komiksu Král Jízdní policie.)
. Od 1. ledna 1936 kreslil sérii Charles Flanders a jeho scénáristou nebyl nikdo jiný než slavný Leslie Charteris, autor dobrodružných knih, jejichž hrdinou byl Svatý (Tajný agent X-9 se tak stal doslova hvězdným komiksem!). Charteris se však sérii věnoval jen několik měsíců a Flanders pak musel pokračovat sám. Flanders, který byl vynikajícím kreslířem, se nejprve pokoušel pokračovat obdobným způsobem jako jeho předchůdci, neměl však takové tvůrčí schopnosti, a série začala upadat.
Tento úpadek se ještě prohloubil, když 11. dubna 1938 agentura nahradila Flanderse Martinem Afonskim (scénáře mu psal Robert Storm); za jejich působení se postava agenta X-9 změnila ve vlastní karikaturu. Afonski naštěstí nekreslil sérii dlouho; dne 7. listopadu 1938 jej nahradil Austin Briggs. Ze všech kreslířů, kteří se vystřídali na komiksu X-9, je Briggs jediný, který je srovnatelný s Raymondem. Jeho výrazná a dynamická kresba, jeho smysl pro rytmus a pohyb a jeho umělecké řetězení záběrů z něj udělaly ideálního autora pro tuto sérii, který místy dokonce převyšuje i samotného Raymonda. Robert Storm, který zůstal scénáristou Agenta X-9, měl v tomto období také skvělé nápady, takže epizody Popelčin střevíček a Zloději hélia můžeme směle zařadit mezi nejlepší. Velká epocha Tajného agenta X-9 skončila 10. května 1940, kdy Briggs přestal na komiksu pracovat. Trvala něco přes šest let.
Po Briggsovi převzal sérii Mel Graff, nejprve jen jako kreslíř, později i jako scénárista, protože Robert Storm v roce 1942 skončil. Za jeho působení série postupně sklouzla do průměru a odtud do zapomnění. Graff – zcela v rozporu s původní koncepcí – prozradil pravé jméno agenta X-9 (ukázalo se, že se jmenuje Phil Corrigan), opatřil mu rodinný život, a dokonce i snoubenku, takže se z osamělého hrdiny stal řadový ochránce zákona. Z této „demontáže“ se tajný agent X-9 již nikdy nevzpamatoval. Série X-9, kterou ještě v 60. letech kreslil Bob Lewis (pseudonym Boba Lubberse, bývalého kreslíře Tarzana), pak vycházela ve Spojených státech jen v několika provinčních plátcích.
. „Temný“ hrdina
Série X-9 měla podle představ agentury KFS konkurovat komiksu Dick Tracy a čtenáře jistě na první pohled zarazí naprostý protiklad obou nejslavnějších komiksových detektivů. Dick Tracy je prototypem dobrého policisty (nenosí sice uniformu, ale i tak je to policista), který vede docela obyčejný život v docela obyčejném americkém městě, má vlastní rodinu i snoubenku. Při svém povolání se dostává do styku s podsvětím, se zločinci však bojuje jen legálními prostředky a podle práva.
Agent X-9 naproti tomu nemá ani přátele, ani snoubenku, ani rodinný život. Není to řadový ochránce práva a pořádku, ale G-man, příslušník FBI, „tajný agent“; vede tudíž nejednoznačný život kdesi na okraji společnosti. Nejenom, že bojuje se zločinci, ale proniká i mezi ně, osvojuje si jejich zvyky, jejich způsob vyjadřování i jejich metody. Nezapomínejme, že FBI vznikla právě ve třicátých letech a že její ne zcela přesně vymezené metody práce dodávaly příslušníkům federální policie punc tajemství a nejasných obav. Skutečnost, že agent X-9 nemá skutečné jméno, ale že vystupuje pod šifrou, ještě dále zvyšovala podmanivou nejistotu o jeho charakteru. Dick Tracy byl dobrácký a důvěryhodný strážce zákona; X-9 byl naproti tomu nelítostný a zneklidňující nepřítel zločinu. Při svém boji proti gangsterům, bankovním lupičům, špionům a únoscům neváhá agent X-9 používat krajně pochybných prostředků, jako například výslech třetího stupně, padělané bankovky, vloupání apod. X-9 je v podsvětí jako doma, vydává se s oblibou za psance a chová se často jako jeden z nich; od individuí, která pronásleduje, se liší jen tím, že sleduje poněkud odlišné cíle.
Bylo by vhodné se zmínit několika slovy i o vztahu agenta X-9 k ženám. Všechny ženy, ať už jsou to naivky nebo dobrodružky, agent X-9 bez výjimky fascinuje (například v první epizodě Powersova manželka umírá, protože se pokusila chránit našeho hrdinu), ten však na ně kašle a dál zůstává osamělým hrdinou. Kde se vzala tato jeho skálopevná cudnost? Je snad X-9 puritán? Má přehnaný smysl pro odpovědnost? Obává se cenzury? Kritik Gershon Legman ve svém díle Love And Death; A Study in Censorship tvrdí, že jde o homosexuála, který má tu čest sdílet tento pochybný atribut se soukromým detektivem Philipem Marlowem spisovatele Raymonda Chandlera! My bychom rádi naopak zdůraznili rozhodující úlohu, kterou při vytváření charakteru agenta X-9 měl Dashiell Hammett. Tajný agent X-9 je „oficiální“ bratr, ne-li dvojče Sama Spadea, hrdiny románů Skleněný klíč a Maltézský sokol, a jeho podlouhlý nehybný obličej předznamenává protáhlou a posmutnělou tvář Humphreyho Bogarta. Zrada, které se dopustil Mel Graff a jeho nástupci na původním pojetí postavy agenta X-9, jak je koncipovali Hammett s Raymondem, měla za následek nevratný úpadek tohoto „temného“ hrdiny.
.
Vzrušení a vášeň
Živý a nervní Raymondův styl dokonale odpovídá charakteru hrdiny a jeho dobrodružství. Jeho linka je jistá a pevná, jeho šedé a rozostřené plochy váhavě oddělují zóny světla a stínu a přispívají k vytváření napětí a vzrušeného očekávání. V jeho kresbách je neustálý pohyb, jeho postavy nikdy neodpočívají, ale neustále, bez oddechu a neúprosně jednají. Tento nepřetržitý pohyb připomíná film a filmovou kameru a způsobuje, že se série Agent Secret X-9 stává svého druhu analogií tehdejších filmů Zjizvená tvář (Scarface), Malý Caesar (Little Caesar) a Veřejný nepřítel (The Public Enemy). Štěkání kulometů, divoké automobilové honičky, pancéřové pokladny otevřené pomocí nitroglycerinu, únosy a vyřizování účtů, to vše jsou přísady, které jsou společné komiksu Agent Secret X-9 a americkým filmům „noir“ série.
Nesmíme ovšem zapomínat, že této noir atmosféře násilí odpovídala realita všedních dnů Ameriky a že zobrazovaná fikce byla jen všedním odvarem skutečných událostí. V době, kdy se na stránkách deníku Evening Journal vydával agent X-9 po stopě tlupy únosců, referoval tento deník den za dnem velkými titulky o zoufalém úsilí skutečných agentů FBI zadržet Bruna Hauptmanna, únosce a vraha Lidnberghova dítěte. A způsob, jakým si X-9 obvykle vyřizuje účty, vypadá často jako dětská hra ve srovnání s krvavými epizodami „války gangů“ v Chicagu, New Yorku nebo Detroitu. Čtenáři románů Jamese Hadleyho Chasea, Raymonda Chandlera a dalších autorů „noiru“ svět Tajného agenta X-9 dobře znají: je to svět gangsterů a jejich náčelníků, pochybných milionářů, profesionálních dobrodružek, zkorumpovaných policistů a zkorumpovaných politiků, gigolů a dalších podobných existencí. Jedinou výjimečnou postavou tohoto komiksu je Sidney George Harper Carp, pokoutní a groteskní „soukromé očko“, který pochmurným zápletkám série dodává určité odlehčení.
Je ovšem nutné si přiznat, že po odchodu Hammetta nastoupily scénáře Agenta X-9 sestupnou tendenci, kterou charakterizovala monotonie a opakování. Často je obtížné odlišit jednu epizodu od druhé. Přes tyto nedostatky však série Agent Secret X-9 z období, kdy ji kreslil Raymond, zůstává platnou součástí „zlatého věku kreslených seriálů“.
Příště: Přehled příhod Agenta X-9.
