. Státní tajemník za tímto účelem povolá Lucky Luka a svěří mu nelehký úkol: má ukázat velkovévodovi Leonidovi města, dobytek, prérie, bandity, indiány a všechno ostatní a současně se postarat o bezpečnost vzácného hosta. Úloha Lucky Luka je navíc ztížena – aniž to náš hrdina tuší – přítomností ruského anarchisty, který se snaží za každou cenu velkovévodu eliminovat a do jeho cesty mu vytrvale klade balíčky s časovanými bombami.
Něudáča
Zde se dostáváme k prvnímu zdroji frustrací, jimiž je naše album vrchovatě prostoupeno. Ať se totiž ďábelsky prohnaný anarchista snaží sebevíc, náhoda vždy (bez valného přičinění Lucky Luka) velkovévodu zachrání. Další frustraci pravděpodobně zažijí věrní čtenáři série, protože v zájmu bezpečnosti vysoce postaveného politika Lucky Luke všechna možná i nemožná nebezpečí odstraňuje z cesty. Leonid proto poznává jen krotký a značně vylepšený Divoký západ, ve kterém se toho až tak moc zase neděje. Vrcholem je závěrečná absurdní situace, ve které se stateční modrokabátníci převléknou za indiány a zahrají si na „nebezpečné“ přepadení. V našem albu se tak Divoký západ stává jen jakousi Potěmkinovou vesnicí.
. Feďa! Vodka!
Zato po zvukové stránce k nám album promlouvá často a mnohdy i velmi hlasitě. Velkovévodu do Ameriky totiž doprovází jeho pobočník, gardový plukovník Fjodor Michajlovič Bulenkov, tlumočník jeho výsosti, familiérně zvaný Feďa. Zatímco se plukovník Bulenkov vyjadřuje nanejvýš knižní, precizní a květnatou angličtinou (kterou Edda Němcová skvěle přetlumočila do knižní, precizní a květnaté češtiny), velkovévoda pronáší jen holé, maximálně úsporné a nanejvýš čtyřslabičné věty typu „Fredia! Visky!“ nebo „Poker nět!“ apod. Tyto stručné výroky obvykle velkovévoda zařve hromovým hlasem vždy v nejméně očekávanou chvíli, což má za následek, že vylekaní Američané v širém okolí bleskově tasí kolty a jiné ruční zbraně.
Navíc oba Rusové prohodí občas pár slov v mateřštině a jejich krátké dialogy jsou pochopitelně v bublinách zapsány azbukou. Kdo tedy ve škole propásl výuku ruštiny (v mé době byla ruština povinná a povinně se z ní maturovalo), bude mu četba příslušných bublin nejspíš činit potíže.
.
Flegmatický Lucky Luke
Nemalé množství gagů je v příběhu o velkovévodovi pochopitelně založeno na odlišnosti národních povah. Ale ani Lucky Luke nepřijde zkrátka. Na straně 5 sledujeme, jak si během rozhovoru se státním tajemníkem nedokáže – pod vlivem šokujících sdělení – zapálit svou věčnou cigaretu. Na řadě dalších stránek se naproti tomu nestihne ani pořádně vykoupat, neboť jej při této delikátní činnosti neustále někdo vyrušuje.
Fikce a realita
Scenáristu Goscinnyho při tvorbě příběhu (vycházel nejprve na pokračování v číslech 690 až 707 časopisu Pilote a v albu jej pod názvem Le Grand Duc poprvé vydalo nakladatelství Dargaud v dubnu roku 1973) pravděpodobně inspirovala skutečná historická událost, neb roku 1871 velkovévoda Alexis, syn cara Alexandra II., navštívil Divoký západ. Projížděl se po něm ve zvláštním vlaku společnosti Union Pacific a nechal se dokonce vyfotit s generálem Custerem. Komiksového velkovévodu však kreslíř Morris nakreslil podle amerického herce Sydneyho Greenstreeta (1879 - 1954), který hrál např. ve filmech Maltézský sokol a Casablanca.
Něudáča
Zde se dostáváme k prvnímu zdroji frustrací, jimiž je naše album vrchovatě prostoupeno. Ať se totiž ďábelsky prohnaný anarchista snaží sebevíc, náhoda vždy (bez valného přičinění Lucky Luka) velkovévodu zachrání. Další frustraci pravděpodobně zažijí věrní čtenáři série, protože v zájmu bezpečnosti vysoce postaveného politika Lucky Luke všechna možná i nemožná nebezpečí odstraňuje z cesty. Leonid proto poznává jen krotký a značně vylepšený Divoký západ, ve kterém se toho až tak moc zase neděje. Vrcholem je závěrečná absurdní situace, ve které se stateční modrokabátníci převléknou za indiány a zahrají si na „nebezpečné“ přepadení. V našem albu se tak Divoký západ stává jen jakousi Potěmkinovou vesnicí.
. Feďa! Vodka!
Zato po zvukové stránce k nám album promlouvá často a mnohdy i velmi hlasitě. Velkovévodu do Ameriky totiž doprovází jeho pobočník, gardový plukovník Fjodor Michajlovič Bulenkov, tlumočník jeho výsosti, familiérně zvaný Feďa. Zatímco se plukovník Bulenkov vyjadřuje nanejvýš knižní, precizní a květnatou angličtinou (kterou Edda Němcová skvěle přetlumočila do knižní, precizní a květnaté češtiny), velkovévoda pronáší jen holé, maximálně úsporné a nanejvýš čtyřslabičné věty typu „Fredia! Visky!“ nebo „Poker nět!“ apod. Tyto stručné výroky obvykle velkovévoda zařve hromovým hlasem vždy v nejméně očekávanou chvíli, což má za následek, že vylekaní Američané v širém okolí bleskově tasí kolty a jiné ruční zbraně.
Navíc oba Rusové prohodí občas pár slov v mateřštině a jejich krátké dialogy jsou pochopitelně v bublinách zapsány azbukou. Kdo tedy ve škole propásl výuku ruštiny (v mé době byla ruština povinná a povinně se z ní maturovalo), bude mu četba příslušných bublin nejspíš činit potíže.
.
Flegmatický Lucky Luke
Nemalé množství gagů je v příběhu o velkovévodovi pochopitelně založeno na odlišnosti národních povah. Ale ani Lucky Luke nepřijde zkrátka. Na straně 5 sledujeme, jak si během rozhovoru se státním tajemníkem nedokáže – pod vlivem šokujících sdělení – zapálit svou věčnou cigaretu. Na řadě dalších stránek se naproti tomu nestihne ani pořádně vykoupat, neboť jej při této delikátní činnosti neustále někdo vyrušuje.
Fikce a realita
Scenáristu Goscinnyho při tvorbě příběhu (vycházel nejprve na pokračování v číslech 690 až 707 časopisu Pilote a v albu jej pod názvem Le Grand Duc poprvé vydalo nakladatelství Dargaud v dubnu roku 1973) pravděpodobně inspirovala skutečná historická událost, neb roku 1871 velkovévoda Alexis, syn cara Alexandra II., navštívil Divoký západ. Projížděl se po něm ve zvláštním vlaku společnosti Union Pacific a nechal se dokonce vyfotit s generálem Custerem. Komiksového velkovévodu však kreslíř Morris nakreslil podle amerického herce Sydneyho Greenstreeta (1879 - 1954), který hrál např. ve filmech Maltézský sokol a Casablanca.
