Superman bojuje s mimozemskou robotickou příšerou. Přerostlý zmutovaný ještěr dostane nakládačku a
Superman se rozhlíží po lidech, které zachránil před jistou smrtí. Někteří mu prokazují obdiv, jiní se
diví, proč se "objevuje jenom tehdy, když bohatejm hrozej škody na majetku?" Následuje záběr na vůdce
zmutovaných příšer, na Helsponta, který plánuje zotročení Supermana pro své účely. A pak už nahlížíme do
obyčejného života společnosti Daily Planet, kde na novináře Clarka Kenta současně mluví jeho kolegové,
Jimmy má problém se štěnicemi v bytě a Lois chce pomoct s vyzvednutím své sestry na nádraží. Kromě toho
Clark dostává od svého šéfa napomenutí za odfláknutý článek o Supermanovi.
Celá scéna je vlastně vtipná souhra nedorozumění, kdy Clark krátce odpovídá jednomu člověku, ale slyší ho druhý, který si souhlasnou odpověď vyloží jako souhlas pro sebe. A tak aniž by to Clark chtěl, slíbí Jimmymu, že ten u něj může přespat, že vyzvedne Loisinu sestru z nádraží a také, že článek přepíše.
V komiksu jsou Supermanovými nepřáteli Démonité, Rusové, Wonderwoman a pár dalších. Dílo je přístupné všem věkovým kategoriím bez rozdílu. Krev nestříká z žádných otvorů, protože Superman je nezničitelný a jeho zbraně nejsou sečné. Navíc, nepřáteli jsou vesměs jiní superlidé, takže se mohou navzájem jen pošťuchovat a strkat. Nebo házet na zem a do zdí. A fackovat. A ozářit nějakou energií nebo laserem. A házet na sebe ohnivé koule. A tlachat o blízkém konci soupeře.
Příběh na straně 132 zdánlivě končí, aby pak pokračoval v nepojmenované poslední epizodě, kde má Superman hezčí účes. Odlišný způsob kresby a možná i coloring naznačuje změnu kreslířů. To se se stranou 153 opět změní a vracíme se zpátky do původní, řekl bych méně líbivého způsobu zpracování. Aspoň podle mého osobního vkusu. Je to zvláštní, ale jako kdyby se uprostřed další části komiksu líbivější kreslíř zničehonic na poslední čtyři strany vrátil (strany 170-174). Od strany 153 se celý děj trošku zamotává, přibývá mnoho postav, které se jen mihnou.
Kromě vtipně laděného úvodu se jinak komiks nijak nesnaží rozesmát, nechává nás zahltit akcí a sem tam se děj přeruší jiným dějem, aby se vše zase spojilo dohromady.
Vždycky se divím, jak se někdy v článcích píše, že příběh byl očekávatelný. Děj přece může skončit dobře, špatně, remízou nebo se jedná o případ, kdy se výsledek dozvíme v příštím pokračování. Povídačky o tom, jak se recenzent nudil, protože konec příběhu skončil podle očekávání, mě dokážou rozesmát. Připomíná to frajeření generálů po bitvě. Komiks o Supermanovi má několik míst, kdy má hlavní superhrdina na kahánku a soupeř navrch. Frajer recenzent přece není jasnovidec, aby předpověděl smrt superhrdiny. A že scénáristé jsou schopni zabít hlavního protagonistu, to se už několikrát stalo. Aby se recenzent "všechnoznávšudebyl" nudil, když komiks/film/román skončí happy endem, to docela vypovídá o jeho aroganci.
Rád bych se ještě zmínil o letteringu. Již poněkolikáté v odlišných komiksech se tu opět setkávám s nepříjemným fontem, kde písmeno U vypadá stejně jako písmena LI. Nejlépší (nebo snad nejhorší) slovo, na kterém je to nejvíce patrné, je slovo PUBLICITA, které se tu na nás usmívá vyskloňované ve formě PLIBLICITLI (strana 13 ve druhém řádku). Frustrace dosáhla maximální úrovně.
Pokud bych mohl poprosit lettererku Nikolu Žoglíkovou, prosím upalte toto písmo na hranici společně s jeho tvůrcem, protože se nedá číst, aniž by obtěžovalo. Problém je i ztvárnění tečky, která vypadá spíš jako tečkočárka, a také středník, který zas připomíná něco mezi malým písmenem I a velkým písmenem T. Že existují krásné čitelné fonty, o tom se můžeme přesvědčit v bublinách, kterými mluví Helspont. Výtku bych měl také na krátké intermezzo na straně 14, kde člověk stráví více času luštěním písmenek než aby si uvědomoval, co se má dozvědět.
I když se jedná o druhý díl, není třeba znát ten první. Zcela jistě se to dá přičíst k dobru jako perfektně zvládnutý marketingový tah. Ten navíc vygraduje na závěr knihy, která čtenáře nažhaví natolik, že zatouží po pokračování.
