Ibicus vyvrací hned několik klišé rozmnožených u nás jako potkani v pražském podzemí o komiksech pocházejících ze země galského kohouta. Předně užitý formát (ten je vidět na první pohled): mluvme opravdu spíše o knize, vždyť rozsah je hodně přes sto stran na jedno album. Samozřejmostí je mimořádně kvalitní papír velké gramáže (srovnej také s Panem Ovocňákem. Taktéž rozměry neodpovídají zažité tradici 21 x 28 cm, zde je to 23 x 30 cm. Konečně obálka: desky nejsou tvrdé, nýbrž středně měkké, pružné, ohýbatelné – avšak kvalitní.
. . . .
Tolstoj a la komiks
Nebyla zima. Bylo léto. Byl červenec 1993. Pascal Rabaté na bleším trhu výhodně koupil (za tři franky!) Tolstého knihu Ibicus ilustrovanou dřevorytbou. Ta popisuje osud Simeona Ivanoviče Nevzorova od revolučního roku 1917. Přežívá jako ubohý šváb, ale smí věřit v lepší budoucnost: potkává cikánku, předpovídající mu neuvěřitelná dobrodružství a bohatství – vždyť se narodil ve znamení lebky Ibicuse…
Ruský spisovatel Alexej Nikolajevič Tolstoj (1883 – 1945) – pozor, neplést se slavnějším Lvem Nikolajevičem – je autor povídek a novel ze života venkovské šlechty, satirických a historických románů, autobiografických próz i knížek pro děti a mládež. Zobrazoval přeměny v ruské inteligenci během říjnové revoluce, po které na pár let emigroval do zahraničí. Ve dvacátých letech se v několika románech pokusil rovněž o fantasticko-utopický žánr a o realistické zobrazení tehdejší sovětské skutečnosti. V letech druhé světové války promlouval významně jako publicista.
Rabaté se rozhodl román, který poprvé vyšel v roce 1925 a u nás byl přeložen pod názvem Dobrodružství Něvzorova aneb Mluvící lebka Ibikus (Něvzorovova dobrodružství), převést do komiksové podoby. Obyčejně před sebou mívá autor v takovém případě dvě perspektivy: buď klasika totálně zmršit a uvalit tak na sebe kletbu věčného zatracení, nebo vstoupit na piedestal zasloužilých legend vytvořením nezapomenutelného díla. Rabatému se povedlo to druhé, důkazem čehož je nejen jeho zvýšená popularita a ztučnění konta nárůstem prodejů jeho dalších děl, ale i udělení mnoha ocenění, z nichž uveďme např. Nejlepší komiks roku 2000 na prestižním mezinárodním festivalu v Angouleme, Cena sítě prodejen Canal BD 1999, Mezinárodní cena města Ženevy 1999 (v čele poroty tenkrát seděl Enki Bilal) nebo Grand Prix festivalu v Sierre.
Nebyla zima. Bylo léto. Byl červenec 1993. Pascal Rabaté na bleším trhu výhodně koupil (za tři franky!) Tolstého knihu Ibicus ilustrovanou dřevorytbou. Ta popisuje osud Simeona Ivanoviče Nevzorova od revolučního roku 1917. Přežívá jako ubohý šváb, ale smí věřit v lepší budoucnost: potkává cikánku, předpovídající mu neuvěřitelná dobrodružství a bohatství – vždyť se narodil ve znamení lebky Ibicuse…
Ruský spisovatel Alexej Nikolajevič Tolstoj (1883 – 1945) – pozor, neplést se slavnějším Lvem Nikolajevičem – je autor povídek a novel ze života venkovské šlechty, satirických a historických románů, autobiografických próz i knížek pro děti a mládež. Zobrazoval přeměny v ruské inteligenci během říjnové revoluce, po které na pár let emigroval do zahraničí. Ve dvacátých letech se v několika románech pokusil rovněž o fantasticko-utopický žánr a o realistické zobrazení tehdejší sovětské skutečnosti. V letech druhé světové války promlouval významně jako publicista.
Rabaté se rozhodl román, který poprvé vyšel v roce 1925 a u nás byl přeložen pod názvem Dobrodružství Něvzorova aneb Mluvící lebka Ibikus (Něvzorovova dobrodružství), převést do komiksové podoby. Obyčejně před sebou mívá autor v takovém případě dvě perspektivy: buď klasika totálně zmršit a uvalit tak na sebe kletbu věčného zatracení, nebo vstoupit na piedestal zasloužilých legend vytvořením nezapomenutelného díla. Rabatému se povedlo to druhé, důkazem čehož je nejen jeho zvýšená popularita a ztučnění konta nárůstem prodejů jeho dalších děl, ale i udělení mnoha ocenění, z nichž uveďme např. Nejlepší komiks roku 2000 na prestižním mezinárodním festivalu v Angouleme, Cena sítě prodejen Canal BD 1999, Mezinárodní cena města Ženevy 1999 (v čele poroty tenkrát seděl Enki Bilal) nebo Grand Prix festivalu v Sierre.
. . .
Žádná nuda
Svoji zásluhu na tom má určitě scénář. Rabaté se totiž ve své životním díle dokázal vyhnout některým zdlouhavým pasážím z originálu a zachytit to nejdůležitější. Citlivým převodem do komiksové podoby s důrazem na typické komiksové . přednosti – dynamický střih, svižné tempo a nepříliš komplikované dialogy – srozumitelně nabídl čtenáři podstatu románu: vzestup cynického dobrodruha bez skrupulí ve stínu sovětského Ruska.
Obvinění hrůz, pokroucenost mravních principů, úpadek lidství a vrtkavost a záludnost osudu se mu podařilo zachytit pomocí velkých, jasných obrazů, zkratkovité vypravěčské linky a důrazem na základní scény, které sunou děj rychle dopředu. Zkrátka, ani takový „velký“ námět nenudí a kniha se dá číst bez odpočinku od začátku do konce. Jak sám autor říká: „Moje adaptace je volná, ale zároveň se snažím respektovat duch předlohy. V každém případě, čtenáři mohou kdykoliv srovnávat s románem.“ Ovládá stín a světlo, má cit pro kompozici, poutá suché . dialogy plné černého humoru, rytmem vyprávění skvěle konstruuje postavy a stvrzuje tak svůj talent, naznačený již v předcházejících dílech Un ver dans le fruit (Červ v ovoci) a Les pieds dedans (Nohama uvnitř).
Svoji zásluhu na tom má určitě scénář. Rabaté se totiž ve své životním díle dokázal vyhnout některým zdlouhavým pasážím z originálu a zachytit to nejdůležitější. Citlivým převodem do komiksové podoby s důrazem na typické komiksové . přednosti – dynamický střih, svižné tempo a nepříliš komplikované dialogy – srozumitelně nabídl čtenáři podstatu románu: vzestup cynického dobrodruha bez skrupulí ve stínu sovětského Ruska.
Obvinění hrůz, pokroucenost mravních principů, úpadek lidství a vrtkavost a záludnost osudu se mu podařilo zachytit pomocí velkých, jasných obrazů, zkratkovité vypravěčské linky a důrazem na základní scény, které sunou děj rychle dopředu. Zkrátka, ani takový „velký“ námět nenudí a kniha se dá číst bez odpočinku od začátku do konce. Jak sám autor říká: „Moje adaptace je volná, ale zároveň se snažím respektovat duch předlohy. V každém případě, čtenáři mohou kdykoliv srovnávat s románem.“ Ovládá stín a světlo, má cit pro kompozici, poutá suché . dialogy plné černého humoru, rytmem vyprávění skvěle konstruuje postavy a stvrzuje tak svůj talent, naznačený již v předcházejících dílech Un ver dans le fruit (Červ v ovoci) a Les pieds dedans (Nohama uvnitř).
Co stránka, to umělecké dílo
Předcházejícími řádky jsem se pomalu ale jistě dostal ke kresbě, která – logicky – z Ibicuse komiksového dělá právě ono veliké dílo. Ohromnou zásluhu na tom má skutečnost, kterou jsem dosud nezmínil – černobílé provedení. Sledujeme tu inspiraci expresionismem a velkými malíři minulosti jako Goya či Greco. Rabaté používá nepříliš často viděnou kresbu tuší (stínování a pak kresba vodovkami) na bílém, šedém a černém pokladě, tedy nikoliv klasičtější techniku obrysů . tuší a pak teprve vyplňování vodovkami. Umělec k tomu říká: „Postupně používám víc a víc akryl pro zvýšení světelného efektu, abych se vyhnul líbivému stylu a la pouliční malíř od Loiry. Snažím se být méně okouzlujícím, zato více brutálním.“ Panely jsou veliké, malíř (zde vskutku raději malíř než kreslíř) rád využívá prostor, který mu veliká stránka dává (nacházíme mnohokrát i celostránkové panely) a vůbec samotné obrazy (ano, opět raději obrazy než obrázky) jsou spíše jednoduché. Při vší této jednoduchosti však stále dává čtenáři jasně najevo o charakteru postav, . atmosféře, napětí. Vtahuje ho do nereálné atmosféry, mezi světlo a stín, sen a realitu.
Předcházejícími řádky jsem se pomalu ale jistě dostal ke kresbě, která – logicky – z Ibicuse komiksového dělá právě ono veliké dílo. Ohromnou zásluhu na tom má skutečnost, kterou jsem dosud nezmínil – černobílé provedení. Sledujeme tu inspiraci expresionismem a velkými malíři minulosti jako Goya či Greco. Rabaté používá nepříliš často viděnou kresbu tuší (stínování a pak kresba vodovkami) na bílém, šedém a černém pokladě, tedy nikoliv klasičtější techniku obrysů . tuší a pak teprve vyplňování vodovkami. Umělec k tomu říká: „Postupně používám víc a víc akryl pro zvýšení světelného efektu, abych se vyhnul líbivému stylu a la pouliční malíř od Loiry. Snažím se být méně okouzlujícím, zato více brutálním.“ Panely jsou veliké, malíř (zde vskutku raději malíř než kreslíř) rád využívá prostor, který mu veliká stránka dává (nacházíme mnohokrát i celostránkové panely) a vůbec samotné obrazy (ano, opět raději obrazy než obrázky) jsou spíše jednoduché. Při vší této jednoduchosti však stále dává čtenáři jasně najevo o charakteru postav, . atmosféře, napětí. Vtahuje ho do nereálné atmosféry, mezi světlo a stín, sen a realitu.
Asi zavolám do Motu a budu jeho šéfy dennodenně otravovat, dokud u nás Ibicuse nevydají. Také toto dílo může být totiž jedním z důkazů, že komiksy patří do knihoven a nejen do dětských šuplíků. A zároveň by mohlo být i novým impulsem pro rozvoj komiksu u nás…
Příště: 14 dní si dáme Vánoční a Novoroční pauzu, abychom se v pátek 10. ledna 2003 znovu setkali, tentokráte u klasické francouzské fantasy série La quete de l´oiseau du temps s úžasnou kresbou Régise Loisela.
Základní údaje
Scénář: Pascal Rabaté
Kresba: Pascal Rabaté
Vydavatel: Vents d´ouest
Rok vydání: 1998 - 2001
Formát: 23 x 30 cm
Počet stran: 528
Scénář: Pascal Rabaté
Kresba: Pascal Rabaté
Vydavatel: Vents d´ouest
Rok vydání: 1998 - 2001
Formát: 23 x 30 cm
Počet stran: 528
