Proč ta změna, proč ta obrátka o 180 stupňů, ptáte se? Inu, objevil jsem totiž komiks-nekomiks ještě daleko bídnější a odpudivější. Ano, ano, již vidím a slyším, jak nevěřícně koulíte očima a brumláte „to není možné“, ovšem pravda je krutá….
Michala Wimmera dílo 96 hodin (atd.) vypráví příběh… pana Hulíka, . zvláštního stvoření na bázi ozubeného jo-ja, který… se svými kamarády… uf. Dál už vážně nevím. Tak to zkusím vyjádřit jinak. Dadaistická hříčka kreslíře M. Wimmera nás zavádí do snového světa plného roztodivných kreaturek, pidižvíků a pokřivených zvířátek…. do světa, kde nahoře je dole a vpravo zároveň i vlevo… do světa, jehož jediným zákonem je totální chaos… ne, také mi dochází slova. Což tedy třeba takhle? Pokus mladého a nadějného autora surrealistických grafických románů Michala Wimmera o umělecký komiks se poměrně vydařil… . umělec se v něm pokouší nalézt hranice žánru, jako dravá štika se prohání širokým řečištěm, nacházeje po celé jeho délce nejrozpodivnější zátočiny, přítoky ale i slepá ramena… tu si libuje v neuspořádané stránce plné záhadných symbolů, tu se nechá sevřít pevným krunýřem rámečků a bublin, jako věčný pokušitel… otevírá okenice nepoznaného a odvážně se brodí neprozkoumanou černotou… uuf. Jestli teď přestáváte číst, tak jste na tom asi jako já na straně šest, kdy jsem znavený a zpocený sešit zavřel a šáhl po nejnovějším Čtyřlístku.
Nakladatelství Divus tak přivedlo v prvním svazku sešitové edice Dobrodružství (!) na světlo podivný, černobílý výtvor, který snad ani nejde zařadit do škatulky komiks. Se svým popisem je ale pro něj vhodná asi nejvíce. I když – je tu řešení. Vytvořme novou přihrádku: nekomiksový experiment! Spokojeni budeme všichni. Pravověrní komiksoví fanatici i podivní experimentátoři typu Wimmera či Kakalíka, jejichž kusy v takové přihrádce po zásluze zaujmou čelní místo.
