. Chlapi se prý dělí na HORŇÁKY a DOLŇÁKY, jak kdysi nás, "pány tvorstva", demaskoval pan Menšík. Toto rozdělení se samozřejmě týká prvního setkání s neznámou ženou - pravděpodobně tušíte, jak to bylo myšleno. Já osobně po mnoha kavalkádách s něžným pohlavím (….nejen pohlavím…) se však pořád nemohu zařadit ani do jedné z nich - jsem naivní a pořád dám na to, co má ženská v hlavě…. Abych to neprotahoval: ve vztahu ke kresleným příběhům je však u mě vše okamžitě jasné - jsem povrchní a dám na zevnějšek, teprve pak hledám kvalitu (jsem horňák, nebo dolňák?). V komiksu dám na lásku na první pohled, a teprve pak přijde trpké zklamání či extáze z chvil s novou láskou prožitých. Co na tom, že se tak často zklamu? Tady spolehlivě fungují mé soukromé a intimní chemické reakce a lehké mravenčení mé bio-elektřiny dráždí zbytky šedé kůry v lebeční dutině. Jsem fakt tolik divnej, jak se občas sám sobě zdám? Právě v případě Novely Grafické-Egmontové tohle proběhlo. Zahlédl jsem ji, jak se dost provokativně vystavuje a naše pohledy se setkaly (jen na mě mrkla jedním okem a mě bylo jedno, že za ní opruzoval ten holohlavej drsňák - vypadala docela bojovně a to mě vždycky dostane…). Udělal jsem vše pro to, abych ji už nepustil z očí. Co na tom, že to byla holka prodejná, já měl šrajtofli mimořádně plnou, tak co! Pohled na její zevnějšek mě naplnil mnoha představami, a když pak mé chechtáky změnily majitele, začal jsem se těšit, jak ji doma rozbalím, jak si to pěkně užiju… Dopadlo to všechno trošku jinak. Rozbalil jsem si ji hned venku na lavičce, vůbec jsem si nevšímal těch divných pohledů okolojdoucích… Prostě to zase na mě přišlo, a ona nebyla proti, exhibicionistka! Ani se jí nedivím, vážně se nemá za co stydět. A já si pozvolna uvědomil, že to nebude jen tak něco na pár okamžiků…
. Zanechám tedy svých duševních erekcí a řeknu Vám, drazí přátelé, že tahle už od pohledu krásná knížka mě dostala. Egmont mě opět na čas vykolejil, a stejně jako před nedávnem trilogií Nikopol, udeřil silou několika mega-tun přesně na moje nejcitlivější místo. Byl jsem připraven, mám prošmejděný meta-baronský web stránky docela slušně, Gimeneze miluji, ale Jodorowsky byl pro mě velkou neznámou. Některé (slovy 2) díly Incalu jsem toliko prolistoval, a tak Meta-baroni byli pro mě překvapením. (I když je inspirace Dunou víc než zřejmá; mimochodem - Jodorowsky se v letech sedmdesátých pokusil realizovat Herbertovu Dunu jako film. Jeho spolupracovníci? Pink Floyd se nabídli napsat hudbu. Jako herci měli být angažovaní Orson Wells a Salvador Dali. Speciální efekty měl realizovat Dan O'Bannon a ilustrátor Chris Foss měl vytvořit kosmické lodě. H. R. Giger měl na starosti design světů Giedi Prima a Harkonnenů, a nakonec to NEJ: Jean Giraud "Moebius" prý nakreslil pro tento projekt tisíce(?) kreseb. Nic proti Lynchovi, ale tohle mohl být film víc než kultovní... Projekt definitivně zanikl v roce 1977, v době vzrůstající slávy Star Wars - více na http://encyklopedie.dune.cz/Film/uvodfilm.htm)
.
V prvním příběhu ze světa Meta-baronů se objevuje meta-robo-technika naroubovaná výraznými prvky fantasy, samurajských kodexů cti i jejich evropskou obdobou - otevírá se vesmír rytířské cti, snových krajin i mrtvolami pokrytých válečných polí, magie i neskutečně nepravděpodobných tvarů kosmických lodí; vesmír silných citů, života i smrti… Mladý muž v rituálním souboji na život a smrt se svým otcem. Záchrana milované bytosti i za cenu vyzrazení svatého tajemství a galaktické války. Válečné scény jakoby vystřižené z filmů Sedm samurajů, Ran nebo Kagemuša od Kurosawy. Císařská Černá Vnitro-Garda ne nepodobná imperiální gardě z Duny. "Odevzdání" dolu na epyfit na Marmole do rukou císařského páru výměnou za rajskou planetu a podíl z obchodu…
Melanž z Arrakisu je cítit z celého příběhu. … protřepat, nemíchat… Jodorowsky nepracoval s Herbertovým námětem poprvé, ale kupodivu to, že se nesnaží být za každou cenu originální, vůbec nevadí. Naopak. Ten příběh se mně zdá příjemně známý, a než si uvědomím odkud, přeskočí na jiné téma, zvýší prudce spád a pak už je to jedno - nechám se klidně vláčet dějem.
.
A to nemluvím o Gimenezově překrásné kresbě! Mezi stranami 9-20 je ale kvalita poněkud "jinde", až ve mně budí pocit, že je na zakázku maloval někdo jiný - zvlášť str. 9 a 10 jsou opravdu hodně odlišné od zbytku alba. Možná ale jen neměl Gimenez své dny, nebo pro tuhle sérii hledal styl - to můžu jen hádat. Kdo se někdy pokusil pomalovat jen pár stránek stejným motivem v průběhu několika dnů, zjistí většinou (pokud mu samozřejmě všemohoucí nadělil aspoň trochu talentu), že list po listu bude také lepší a lepší. Faktem tedy zůstává, že zbytek knihy je skutečně záležitostí pro labužníky… Jeho síla není jen v zobrazení detailů zbraní, strojů a zařízení, doslova vymazlených zbrojí a brnění Vnitro gardy i obránců Marmoly, v techno-architektuře, a později i ve výrazech tváře (zloději koně, umírající Bari, neštěstím zlomený Oton)… Je to i v náladě, barvách, kompozicích jednotlivých listů. Opravdu pak stojí za to vzít lupu (…můj oblíbený zlozvyk, nejčastěji aplikován u Drunny, Volavky a veškerých XXX komiksů :-), a jen obdivovat tu krásu stvořenou rukou (a taky hlavou!) skutečných mistrů…
Na závěr - nebudu se rozepisovat o už klasicky (?) kvalitním přebalu a vazbě, výborném tisku, a dobrém překladu (neb neznám originál, měl bych tedy spíš napsat "smysluplném překladu"). Co se letteringu týká, ten se také hodně zlepšil, oproti Nikopolu je to znatelné (o "vlajkové" lodi Egmontu - Asterixovi - raději nemluvme). Myslím, že většině škarohlídů a rýpalů zatnul Egmont tipec - a doufám, že nejen pro tentokrát. Už teď se těším na další alba - docela bych uvítal tempo, nasazené u Bilalovy trilogie (to abych ale začal krást).
. Já vím, jsem nekritický, moc to žeru, nechal jsem se zaslepit…. Neberte mě prosím mé nadšení, mé nejdražší hračky! Já beru komiks jako zábavu, nepotřebuju něco, co miluji, shazovat ani Vám cpát do hlavy své subjektivní názory a házet po Vás termíny, které ve slovníku slov cizích jen těžko hledati budete. Pro mě je kreslený seriál LÁSKA na celý zbytek života, vztah k němu je a asi už i byl součástí mé genetické výbavy, kterou jsem, jak se zdá předal své dospívající dceři, nad kterou jsem ještě nedávno lámal hůl (díky, J-Net!). No, a jestli Vy ty obrázky s bublinami rádi nemáte, tak nechápu, jak jste se dostali až sem. Nuda, net-turismus, zvědavost? Ať je to cokoliv, díky. No a pokud se opravdu nudíte, a čirou shodou okolností se do Vašich spárů tohle album také dostalo (ať už cestou jakoukoliv) a máte jakýkoliv (nejlépe jiný) názor, připojte pod tuto ne-recenzi svůj, a můžeme si hezky poklábosit (…nebo ještě lépe poštěkat…)!
… už jsou konečně všichni pryč…??? … Že bych si konečně vyměnil tu spálenou diodu, no a pak si skočím na skleničku superlubrifiantu… Jen jednu, slibuji, Pane!!!
