Současný stav je totiž značně neuspořádaný. O komiks jako takový tady zřejmě mít strach nemusíme. Především ten amerického původu vydává několik společností (Crew, Calibre, CAP). Samozřejmě, že se neomezují pouze na zaoceánskou tvorbu, ale zkouší také uspět s evropskou produkcí, čímž doplňují snahu takto výhradně orientovaných nakladatelů (Barlow, Mot). Vybraná knihkupectví a novinové stánky proto zabydleli hrdinové sérií jako Batman, Lobo, Xlll, nebo třeba Xena, nově přichází Gon a další. Avšak – co původní česká tvorba?
Podíváme-li se do historie, zjistíme, že obdobími tvůrčího rozkvětu a publikace byly éry svobody slova a projevu, éry inspirace západní kulturou: 1945 – 1948 (především Rychlé šípy), 1968 a těsně po roce 1989. Jestliže to první bylo striktně ukončeno únorovým vítězstvím, tak zbývající dvě měla mnohem zajímavější vyznění. Po příjezdu ruských tanků za srpnové invaze trvalo minimálně ještě čtyři další roky, než se na kreslené seriály začalo opět pohlížet jako na něco divného. V té době došlo k novému boomu Rychlých šípů, výrazně na sebe upozornil Kája Saudek, komiksy se začaly hromadně objevovat v časopisech (ABC, Ohníček, Větrník, Vlasta a mnoho dalších), narodil se Čtyřlístek. I když tvůrčí snahy pak byly politickou mocí dušeny, některé výhonky zůstaly naživu a následujících dvacet let těšily širokou čtenářskou obec (ABC, Čtyřlístek).
Pak přišel rok 1989. S nově nabytou svobodou se zdálo, že již nic nestojí v cestě nástupu bublinových příběhů. Opak byl pravdou. Tržní prostředí ukázalo, že lidé nemají o seriály zájem, případně dají peníze do něčeho jiného. A tak nejdéle plápolal plamen Komety (sluší se připomenout, že ten byl zažehnut už před listopadem) – do roku 1992, ostatní plamínky měly přes leckdy impozantní nástup opravdu jepičí život (Stopa, Aréna, Origami, různé snahy o invazi evropského komiksu - Thorgal). Nebo to byly nespočetné fanziny lokálních nadšenců (Puma) bez větších šancí na přežití a i v časopisech komiks buď zcela vymizel, nebo se dostal na úplně vedlejší kolej (ABC). Akceptovatelnými v tomto směru se tak staly pouze politické stripy a satiry (Zelený Raul, Dlouhý nos, Klep) v novinách a společenských magazínech.
Situace se nezměnila ani tento rok. Občas se objeví retro (Rychlé šípy, Modrá pětka), nové projekty skomírají (Gradus) nebo vychází v malonákladových sériích spíše jako specialitka nakladatelství (Ruddy/O Kutilce). Situace není lepší ani na internetu. Vydavatelství nabízí tu lepší tu horší prezentace, projekt Comics.cz skončil, ostatní stránky jsou spíše díly nejrůznějších nadšenců (Mozek, Elita) a tak jediným seriózním zpravodajem tu vedle nás zůstává comX.cz.
Jak vidno, komiks je dnes záležitostí především úzké skupinky fanoušků a dostává se do pozice podobné, v jaké je třeba sběratelství známek. A možná ještě horší. Většina národa se na komiks totiž dívá jako na něco dětinského, pokleslého, bez úrovně ...
Ptáme se tedy i my. Co nás čeká ve třetím tisíciletí?
Podíváme-li se do historie, zjistíme, že obdobími tvůrčího rozkvětu a publikace byly éry svobody slova a projevu, éry inspirace západní kulturou: 1945 – 1948 (především Rychlé šípy), 1968 a těsně po roce 1989. Jestliže to první bylo striktně ukončeno únorovým vítězstvím, tak zbývající dvě měla mnohem zajímavější vyznění. Po příjezdu ruských tanků za srpnové invaze trvalo minimálně ještě čtyři další roky, než se na kreslené seriály začalo opět pohlížet jako na něco divného. V té době došlo k novému boomu Rychlých šípů, výrazně na sebe upozornil Kája Saudek, komiksy se začaly hromadně objevovat v časopisech (ABC, Ohníček, Větrník, Vlasta a mnoho dalších), narodil se Čtyřlístek. I když tvůrčí snahy pak byly politickou mocí dušeny, některé výhonky zůstaly naživu a následujících dvacet let těšily širokou čtenářskou obec (ABC, Čtyřlístek).
Pak přišel rok 1989. S nově nabytou svobodou se zdálo, že již nic nestojí v cestě nástupu bublinových příběhů. Opak byl pravdou. Tržní prostředí ukázalo, že lidé nemají o seriály zájem, případně dají peníze do něčeho jiného. A tak nejdéle plápolal plamen Komety (sluší se připomenout, že ten byl zažehnut už před listopadem) – do roku 1992, ostatní plamínky měly přes leckdy impozantní nástup opravdu jepičí život (Stopa, Aréna, Origami, různé snahy o invazi evropského komiksu - Thorgal). Nebo to byly nespočetné fanziny lokálních nadšenců (Puma) bez větších šancí na přežití a i v časopisech komiks buď zcela vymizel, nebo se dostal na úplně vedlejší kolej (ABC). Akceptovatelnými v tomto směru se tak staly pouze politické stripy a satiry (Zelený Raul, Dlouhý nos, Klep) v novinách a společenských magazínech.
Situace se nezměnila ani tento rok. Občas se objeví retro (Rychlé šípy, Modrá pětka), nové projekty skomírají (Gradus) nebo vychází v malonákladových sériích spíše jako specialitka nakladatelství (Ruddy/O Kutilce). Situace není lepší ani na internetu. Vydavatelství nabízí tu lepší tu horší prezentace, projekt Comics.cz skončil, ostatní stránky jsou spíše díly nejrůznějších nadšenců (Mozek, Elita) a tak jediným seriózním zpravodajem tu vedle nás zůstává comX.cz.
Jak vidno, komiks je dnes záležitostí především úzké skupinky fanoušků a dostává se do pozice podobné, v jaké je třeba sběratelství známek. A možná ještě horší. Většina národa se na komiks totiž dívá jako na něco dětinského, pokleslého, bez úrovně ...
Ptáme se tedy i my. Co nás čeká ve třetím tisíciletí?
