Crew s Netopejrem pokračují v šíření slávy Marvelského impéria; po týmovce X-men dostal zaslouženou pozornost právě ten ze smečky profesora Xaviera nejoblíbenější. Se scénáristou Peterem Davidem (mimo jiné píše knihy z prostředí Star Treku) se vrátíme do roku 1988. Wolverine vycházel v samostatné sérii; nevystupoval jako Wolverine, ale jako chlápek slyšící na jméno Patch. Trhnul se od X-men a žil v indonéském království Madripooru. Právě do této doby zavítáme, zrovna ve chvíli, kdy Patch bude muset odložit tajnou identitu a opět ukázat, že Wolverine stále žije…

 

   Ale nejdříve trocha dějepisu. Wolverine se objevil poprvé v sérii Incredible Hulk v roce 1975. Záhy sice opustil stránky plné "čtverečků a bulinek", ale objevil se posléze v sérii o X-men, to když Chris Claremont dostal od vedení Marvelu za úkol oživit pozvolna uvadající sérii. A Claremont se rozhodl se vsadit na nějaké ty nové tváře: řekněme poněkud "nestandartní" comicsové hrdiny. Wolverine se stal jedním z nich. Ba co víc, Wolverine se stal nejpopulárnějším z nich. Nejenže zabíjel svoje nepřátele (což superklaďáci přece nedělaj'), ale opovrhoval i svými parťáky. Jeho popularita rostla úměrně s kopci mrtvol a tunami brilantních hlášek. Rostla tak, že v roce 1988 dostal samostatnou sérii. A právě šest sešitů z této série máme před sebou v souborném vydání.

 

   Největším nebezpečím pro současného čtenáře je právě doba vzniku, která se na tomto comicsu podepsala spolu s černobílým vydáním. Nečekejte úchvatné kresebné manévry Marka Silvestriho, ani dokonalou stínohru Franka Millera. Tohle je ten pravý mainstream. A nečekejte nějaké hnusné vraždící padouchy ani hlavního hrdinu psychopatického zabijáka (i když Wolvie někdy hodně mimo opravdu je), jak je zvykem u Gartha Ennise. Nečekejte ani skládání střepin děje do znamenité mozaiky Neila Gaimana. Žádný sex, žádné kopce sprostých slov, krví se zde nehýří. Asi jsem podstatnou část čtenářstva teď zklamal, ale ta pravda musela ven.

 

   A co tedy můžeme očekávat? Kromě sarkastických Wolvieho průpovídek a hlášek nás čeká osm příběhů. První, Sliby se mají plnit, je jen takové nasáknutí atmosféry. Zarazila mě slabší kresba oproti zbývajícím sešitům, o kterou se postaral Gene Colan. V další kapitole, která se honosí názvem 24 hodin (nezaměňovat se sandmanovskými 24 hodinami z Preludií a nokturn), konečně přichází Sabretooth, Wolverinův osobní protivník numero uno. Od tohoto příběhu se stará o kresbu zajímavá dvojka: osvědčený John Buscema (původní kresba tužkou) a slavný Bill Sienkiewicz (kresba tuší). A je to poznat. Buscema je starý mazák a Sienkiewicz patří vůbec k nejslavnějším kreslířům. Všimnete si precizní obrysové linky, prokreslené mimiky obličejů a především dynamiky Wolverinova těla. Johna Buscemu známe například z barlowáckého Conana a Comicsových legend 3 - Wolverine. Bill Sienkewitz spískal s Frankem Millerem kultovní album Electra Assassin a dále třeba autorské comicsy Stray Toasters nebo A River in Egypt.

   Po 24 hodinách následuje šestidílná série nazvaná Případ kamene z Gehenny. Wolverine se vydává spolu s kámošem Archiem a ex-SpiderWoman, Jill, do San Franciska. Vydávají se postarat se o Archieho bratra, který si rád hraje na Indiana Jonese a nesmyslně blábolí o upírech. Bohužel se ukáže, že jeho blábolení se zakládá na pravdě. Tuhý souboj s prastarým démonem o jeden mocný artefakt bude ve Friscu zuřit čtyři díly, aby vyvrcholil v posledních dvou kapitolách v Madripooru. Tento příběh má opravdu spád, napětí a vůbec spoustu atraktivity (automobilová honička mezi tramvajemi či vzdušný souboj s letadlem plným upírů).

 

   Jméno scénáristy jsem již zmínil, Peter David. Ani jeho jméno není u nás neznámé, široká comicsová desetimilónová obec u nás si jistě pamatuje (celá tato věta je vtip), že napsal scénář k Semic slovarťáckýmu Spider-manovi, číslo 32. Jinak ale dlouhých třináct let "dělal" Hulka, než mu ho sebrali, pak "šel" do Captaina Marvela. O tom, že píše scénáře k seriálu Star-Trek jsem se zmínil (píše i knihy), snad ještě doplním že přepisuje filmy do knižních podob (Spider-man, Hulk). Peter David určitě není výjimečný scénárista, přirovnal bych ho k takové pilné včeličce. Jeho scénáře jsou v daném žánru dobré, splňující všechny hodnoty mainstreamového comicsu, využívající atraktivních prvků. Ale na druhou stranu nepřináší nic světoborného, nic osobitě originálního. Důkazem je i tato kniha.

 

   Wolverine si své čtenáře najde. Jedna z nejpopulárnějších comicsových postav se dočkala slávy i u nás. Vraťme se tedy na chvíli do roku 1988 a pobuďme po černobílých stránkách. Vaším průvodcem bude Wolverine a jeho drápy…