. Mezi komiksem, obrazem a animací existuje zcela jistě nějaký vztah. Nikdo ale neví jaký. Vztahy a vazby tohoto druhu se lépe prociťují než rozebírají rozumově; kromě toho je komiks natolik okrajové médium, že se jím zatím málokdo zabýval "vědecky".
z doprovodných materiálů
. Struktura výstavy byla do valné míry podmíněna klenutými a členitými prostorami třeboňské zámecké galerie i samotnou volbou kurátorů: seznam vystavujících totiž více méně odrážel ediční plán nakladatelství Mot. Ostatně svým subjektivním výběrem se pánové Stable a Němeček ani příliš netajili; zejména jejich přístupu ovšem výstava vděčí i za divácky příjemnou, komunikativní atmosféru, kterou mnohdy postrádají vousatěji se tvářící expozice.
Výstava nabízí nevšední pohled na klasická vizuální média ze "zakázaného" komiksového úhlu…
. Comicsovou ťafku "klasickým vizuálním médiím" (obrazu, filmu, televizi) vyťal např. Václav Švankmajer, který se (po vzoru svého otce) věnuje animaci, ale představil i kolekci olejů, problematizující zploštělost televizního zpravodajství. Technicky - olejomalebně - je Švankmajerovi blízký i Karel Jerie se svou sérií přestárlých hrdinů (Ferda Mravenec, Mickey Mouse); že je téma odkrývání zašlého mediálního pozlátka nosné, dokazuje i čtyřlístkovská bakalářská práce Lukáše Berty Zápisky z podzemí. Ostatně onomu tolik filmovému tématu "co se děje mimo záběr kamery? existují hrdinové po skončení filmu? může fungovat nějaká komunikace mezi tvůrci a filmem/papírem?" se věnovala trojice i jinak už publikovaných seriálů, vztažených zde ke společnému kontextu: Jerieho Červená Karkulka, známá z Nového Prostoru, Freddie's Opportunity z Aargh!u 3 (Wladimir 518) a Godot spoutaný dvojice Prokůpek-Grus, otištěný v katalogu XIII. mezinárodního komiksového festivalu v Lodži 2002.
… zatímco komiks představuje v podobách dosud v tuzemsku nevídaných.
z doprovodných materiálů
. "Podoby dosud nevídané" znamenaly například premiéru Vzletů a pádů dua Prokůpek-Kučerovský (pro jejichž interpretaci byla divákům dokonce vyhrazena samostatná návštěvní kniha) či Princip nepravděpodobnosti dvojice Kopřiva-Grus, chystané pro motovský sborník Inseminátor (kde by se měl v domácí repríze objevit i Godot). I když zrovna tento výběr zavání reklamou na vlastní publikaci, hned sousední projekt zaujal už svou instalací: loutky v životní velikosti totiž strážily vstup do samostatné místnosti, jejíž stěny byly oblepeny ultrabéčkovým fotoseriálem TUM Jana Cechla. Pomineme-li románkové sladkobolnosti z dívčích magazínů, pak bychom fotopráce mezi domácí comicsovou produkcí stěží dohledali - a právě používání loutek přibližuje Cechla animovanému filmu. Domácí squadru pak díky svému pohybu po hranicích vizuálních forem doplnil Branko Jelinek a jeho Oskar Ed.
. . Oboustrannou zkušenost comicsu a animovaného filmu pak kromě Švankmajera prezentovali - na zdech, panelech i obrazovkách - především zahraniční autoři: Joan Sfar a jeho projekt Malý upír, Nicolas de Crécy a jeho studie k chystanému filmu Flašinet, Thomas Ott nebo se svými Nail Films i Max Andersson (už jste viděli Smrtě jako plyšáka?). Posledně jmenovaný se ostatně dostavil i osobně, aby poskytl zvídavému návštěvnictvu hloubavé odpovědi v diskusi po semináři Komiks a animovaný film.
. … A to jsme ani zdaleka nejmenovali všechna možná spojení. Nechť si je laskavý návštěvník objeví sám…
z doprovodných materiálů
Ačkoliv některá jména díky (nejen výstavní) aktivitě Motu začínají chytat patinu obehranosti, a tvorba na hranicích forem, zachycených v názvu výstavy, by se dala najít i mimo ediční plán nakladatelství, téma samé poskytlo zajímavý náhled i na známá díla. Sami kurátoři se hned úvodním slovem vzdali nároků na vyčerpání tématu, a tak je třeba jim namísto výtek po omezenosti přičíst ke cti, že se jim i z provařeného domácího rybníčku podařilo vylovit několik zajímavých překvapení. . Krom samotného příjemného počtení přispěla výstava i k průniku comicsového povědomí o našich i zahraničních autorech do další, blízké subkultury. Nechme tedy raději pláče nad příliš krátkou výstavní dobou, a doufejme, že by se tento koncept mohl třeba v budoucnu stát součástí nějaké komplexnejší domácí expozice.
Zasloužil by si to.
