Mezi komiksem, obrazem a animací existuje zcela jistě nějaký vztah. Nikdo ale neví jaký. Vztahy a vazby tohoto druhu se lépe prociťují než rozebírají rozumově; kromě toho je komiks natolik okrajové médium, že se jím zatím málokdo zabýval "vědecky". z doprovodných materiálů
Struktura výstavy byla do valné míry podmíněna klenutými a členitými prostorami třeboňské zámecké galerie i samotnou volbou kurátorů: seznam vystavujících totiž více méně odrážel ediční plán nakladatelství Mot. Ostatně svým subjektivním výběrem se pánové Stable a Němeček ani příliš netajili; zejména jejich přístupu ovšem výstava vděčí i za divácky příjemnou, komunikativní atmosféru, kterou mnohdy postrádají vousatěji se tvářící expozice. Výstava nabízí nevšední pohled na klasická vizuální média ze "zakázaného" komiksového úhlu…
Comicsovou ťafku "klasickým vizuálním médiím" (obrazu, filmu, televizi) vyťal např. Václav Švankmajer, který se (po vzoru svého otce) věnuje animaci, ale představil i kolekci olejů, problematizující zploštělost televizního zpravodajství. Technicky - olejomalebně - je Švankmajerovi blízký i Karel Jerie se svou sérií přestárlých hrdinů (Ferda Mravenec, Mickey Mouse); že je téma odkrývání zašlého mediálního pozlátka nosné, dokazuje i čtyřlístkovská bakalářská práce Lukáše Berty Zápisky z podzemí. Ostatně onomu tolik filmovému tématu "co se děje mimo záběr kamery? existují hrdinové po skončení filmu? může fungovat nějaká komunikace mezi tvůrci a filmem/papírem?" se věnovala trojice i jinak už publikovaných seriálů, vztažených zde ke společnému kontextu: Jerieho Červená Karkulka, známá z Nového Prostoru, Freddie's Opportunity z Aargh!u 3 (Wladimir 518) a Godot spoutaný dvojice Prokůpek-Grus, otištěný v katalogu XIII. mezinárodního komiksového festivalu v Lodži 2002. … zatímco komiks představuje v podobách dosud v tuzemsku nevídaných.
z doprovodných materiálů
"Podoby dosud nevídané" znamenaly například premiéru Vzletů a pádů dua Prokůpek-Kučerovský (pro jejichž interpretaci byla divákům dokonce vyhrazena samostatná návštěvní kniha) či Princip nepravděpodobnosti dvojice Kopřiva-Grus, chystané pro motovský sborník Inseminátor (kde by se měl v domácí repríze objevit i Godot). I když zrovna tento výběr zavání reklamou na vlastní publikaci, hned sousední projekt zaujal už svou instalací: loutky v životní velikosti totiž strážily vstup do samostatné místnosti, jejíž stěny byly oblepeny ultrabéčkovým fotoseriálem TUM Jana Cechla. Pomineme-li románkové sladkobolnosti z dívčích magazínů, pak bychom fotopráce mezi domácí comicsovou produkcí stěží dohledali - a právě používání loutek přibližuje Cechla animovanému filmu. Domácí squadru pak díky svému pohybu po hranicích vizuálních forem doplnil Branko Jelinek a jeho Oskar Ed. 
Oboustrannou zkušenost comicsu a animovaného filmu pak kromě Švankmajera prezentovali - na zdech, panelech i obrazovkách - především zahraniční autoři: Joan Sfar a jeho projekt Malý upír, Nicolas de Crécy a jeho studie k chystanému filmu Flašinet, Thomas Ott nebo se svými Nail Films i Max Andersson (už jste viděli Smrtě jako plyšáka?). Posledně jmenovaný se ostatně dostavil i osobně, aby poskytl zvídavému návštěvnictvu hloubavé odpovědi v diskusi po semináři Komiks a animovaný film.
… A to jsme ani zdaleka nejmenovali všechna možná spojení. Nechť si je laskavý návštěvník objeví sám…z doprovodných materiálů
Ačkoliv některá jména díky (nejen výstavní) aktivitě Motu začínají chytat patinu obehranosti, a tvorba na hranicích forem, zachycených v názvu výstavy, by se dala najít i mimo ediční plán nakladatelství, téma samé poskytlo zajímavý náhled i na známá díla. Sami kurátoři se hned úvodním slovem vzdali nároků na vyčerpání tématu, a tak je třeba jim namísto výtek po omezenosti přičíst ke cti, že se jim i z provařeného domácího rybníčku podařilo vylovit několik zajímavých překvapení. 
Krom samotného příjemného počtení přispěla výstava i k průniku comicsového povědomí o našich i zahraničních autorech do další, blízké subkultury. Nechme tedy raději pláče nad příliš krátkou výstavní dobou, a doufejme, že by se tento koncept mohl třeba v budoucnu stát součástí nějaké komplexnejší domácí expozice.
Krom samotného příjemného počtení přispěla výstava i k průniku comicsového povědomí o našich i zahraničních autorech do další, blízké subkultury. Nechme tedy raději pláče nad příliš krátkou výstavní dobou, a doufejme, že by se tento koncept mohl třeba v budoucnu stát součástí nějaké komplexnejší domácí expozice. Zasloužil by si to.
