Na začátku byl geniálně jednoduchý nápad. "Ze všech stran se na nás tehdy valily informace o úspěších vědy, a tak jsem si představil, že vědci vynaleznou robota, který bude umět VŠECHNO. Bude mít sílu, bude chytrej. Nijak víc jsem to nepromýšlel, začalo to nějak s Indiánama, ale pak se děj sám od sebe posouval a vyvíjel jinam," řekl Komiksu.cz výtvarník, který seriál uvedl na stránkách Ohníčku, tehdy ještě stojatého.
Dílo neztrácí lesk ani po letech - díky filmové průpravě dokázal Miller mistrovsky zvládat zkratku, tempo i detail, a je vlastně v Království českém jedním z prvních komiksářů, hodných toho jména. Málo váží, že přísně vzato vlastně o komiks nejde, protože bublin je v Mikim poskrovnu a text je umravněn pod obrázky. Slovní doprovod je totiž natolik nápaditý, až se jeden diví.
. Náhodně nalezený univerzální robot, který ve složeném tvaru vypadal jako tranďák, se pro svého majitele stává neuvěřitelně multifunkčním pomocníkem. Božské vlastnosti - všemohoucnost a vševědoucnost - této übermaschiny (neboli nadstroje) bylo ovšem třeba "shodit". Jak jinak, než s pomocí humoru. Proto Miki přání svých přátel či majitelů každou chvíli "přečte" až příliš doslova, bez ohledu na skutečný význam či zákony. Odtud plyne série gagů či na okraj pronášených glos nebývalé hloubky - ostatně v žádném filosofickém slovníku neexistuje stručnější vyjádření Kantova syntetického soudu a priori, než v replice: "Od koho to víš, Miki...?" "Od sebe!"
.
Moderní robot se přitom uchyluje jako slušně vychovaný stroj k starosvětskému, až saturninovskému oslovování "Pane můj Jirko!", a dokáže cítit především s dětmi, jak se na pravou umělou inteligenci sluší.
. V oblasti technické pak nemá konkurenta - bez potíží "umí" ponorku, vozidlo, parní válec, pumpu, vrtulník… zkrátka cokoliv chcete. Ke konci ságy ovšem ani on zcela nestačí. Ve vzduchu se udrží jen na krátké vzdálenosti, takže nalezení zázračného létajícího koberce Abraháma bylo nutné, aby cestou zpátky nemusel dělat Boeinga. Ze scénáristického hlediska se konzistentnější jeví druhý díl, v němž se děj záhy ubírá zcela plánovitě a Miki s Jirkou zamíří zachránit lvího kamaráda do Afriky.
. . Tvůrce dokázal s nezmenšenou kvalitou bavit čtenáře v ročnících 16. až 19. a rozloučil se s nimi 16. srpna 1969 s tím, že si jej napříště žádají celého "krtkovské povinnosti". "Neměl jsem páru pokračovat. Ohníček přecházel z tří neděl na čtrnáctideník, a to bylo nad mé síly," vzpomíná umělec.
Jeho dílko se ještě dočkalo souborného vydání Mladou frontou v Knihovničce Ohníčku v letech 1968 a 1970, dočkáme-li se však reprintu, je zatím ve hvězdách.
Závěrem snad jenom jedna perlička. Na poslední straně příběhu totiž čeká na všechny komiksumilovné Čechy smutný důkaz o nestoudném pragocentrismu žánru. Miki a Jirka cestou zpátky zahlédnou vedutu Hradčan, přičemž v tomto nostalgickém leteckém holdu Stověžaté zdaleka nelítají sami. Tentýž pohled zažijí ještě Mořští vlci před cestou do vesmíru, a s pohledem na siluetu svatého Víta se loučili v srpnu 1970 se čtenáři také medvídci Hugo a Cecil Oldřicha Jelínka. Kteréžto klasiky tímto představujeme, bližší setkání si ale necháme napříště.
. . .
