Batmanova dobrodružství ve světě (super)hrdinů

   Tak nějak by se dal souhrnně nazvat, s trochou nadsázky a výtkou v hlase, příběh, který tento svazek sleduje. Ticho 1 původně vyšlo jako 608. až 612. díl série Batman od DC Comics, jeho pokračování, kterého se snad brzy dočkáme, pak jako díly 613 až 619.

   Nemusíte se bát, že byste museli číst předchozích 607 dílů. "Stačí" pouhá orientace ve světě DC Comics. Pokud nevíte, kdo je Green Lantern, Poison Ivy, nebo třeba Lois Lane, tak se asi chvílemi nebudete chytat. Pro příklad uvedu třeba Oracle: kdo ví, že je to počítačová síť ovládající obranné a jiné systémy Batmanova domu a že jí ovládá mozek a zbytek míchy dcery komisaře Gordona, která byla druhou Batgirl v pořadí, má u mě panáka. Naštěstí je text provázen podrobnými a jasnými poznámkami a vysvětlivkami překladatele, takže byste měli pochopit vše důležité.

   Proč ale uvádím tak posměvačný nadpis? Jednoduše, nejsem Amík. Nějak se mi špatně vstřebávalo to, že Batman prožívá typické dobrodružství typického superhrdiny v typickém prostředí světa superhrdinů z jiných komiksů, kteří typicky a zcela očekávaně nesmí zemřít, protože by tím zanikla jejich série. Příběh je až na pár potěšujících zvratů a překvapení docela předvídatelný; příjemným zpestřením jsou snad jenom retrospektivní pohledy do mládí světa DC, nad kterými každý, komu se líbily třeba Zázraky a má rád batmanovský svět, uroní nostalgickou slzu.

 

   První kapitola, sledující Batmana při vyšetřování případu uneseného chlapce a snaze o jeho osvobození ještě před předáním výkupného, je vyprávěna z pohledu Batmana samého, čímž dovoluje čtenáři fascinující pohled do mysli hrdiny, který proti zločinu bojuje použitím techniky, dedukcí a hrubou silou, ne používáním superschopností. Tato část popisuje Batmana tak, jak se sluší - jako člověka, který díky své bezbřehé vůli a odhodlanosti vystupuje z davu a nepotřebuje k tomu mutace, mystické energie ani rodinné kořeny v jiné galaxii. Právě to z něj dělá hrdinu.

   Pak se ale Batman vydává na epickou anabázi po turistických atrakcích světa DC, provázen parťáky ze všech zákoutí a supehrdinských organizací a oponován pantheonem typických, ale i neobvyklých nepřátel. To, co začíná jako temný detektivní příběh, velmi rychle sklouzává do druhořadé mlátičky.

   Co se kresby týče, nic se jí nedá důrazněji vytknout. Je to perfektní řemeslná práce zakladatele image-like stylu Jima Lee. Je super-realistická (hypertrofované figury, teatrální gesta a vyhrocená perspektiva), dynamická a podbarvující atmosféru. Ženy jsou opravdu nádherné, muži opravdu silní a mužní, policisté sympatičtí a špinavci opravdu špinaví…

 

   Krátké srovnání

   Batman je tak trochu jako James Bond. V každém dalším pokračování je stejně mladý, na vrcholu sil, využívá nejmodernější technologie. Nikdy netrpí následky svých zranění, nedělá chyby, všude se vyzná, má přátele a zázemí.

   Jen málokdy se autoři zaměří na něco podpovrchovějšího. Třeba na to, že Batman už je stařec, protože přece začínal ve čtyřicátých letech a je to přece jenom člověk, který nezůstává věčně mladý (The Dark Knight Returns), nebo na to, jak Batman začínal v prvních letech své kariéry, jak dělal chyby a jak se teprve učil poznávat ulice Gothamu (Batman: Year One). Ticho tohle prostě nenabízí. Pro znalce a fanoušky Batmana je absolutně ideální, ale pro čtenáře jiných žánrů je nezajímavé, protože sice nabízí sice perfektního Batmana, ale už nic jiného.

 

   Co je vlastně Ticho?

   To se dozvíte až v druhé části. Můžu jenom napovědět, že to vyjadřuje doporučení, abyste se nezmiňovali o tajemstvích superhrdinů.

   V Americe bylo Ticho velmi úspěšné. Bylo nejdiskutovanějším a prakticky nejoblíbenějším počinem DC Comics v roce 2003 v batmanovské oblasti, po e-shopech je většinou vyprodané.

   Co to ale znamená pro nás? Pro fanoušky Batmana je to jasná volba. Je úžasné sledovat všechny ty známé hrdiny, jak si s nimi Jeph Loeb pohrává ve svém akčním příběhu. Pro sympatizanty se dá jenom říct: klidně to zkuste, není to špatný. Pro ostatní mám špatnou zprávu: Ticho Vás nenaučí vás mít rádi Batmana. To vás naučí buď něco od Millera (Dark Knight Returns, Year One), nebo něco, co jde hlouběji do duše, ale na to zatím budete potřebovat angličtinu (Arkham Asylum).

 

 

   Co říci závěrem? Ať mluví ten nejpovolanější:

   Je to moje město a já ho budu chránit. Vždycky. Vymetu všechnu špínu i z těch nejtemnějších zákoutí. A ani ten skautík Kent mi v tom nezabrání. Je to moje panství a já jsem jeho rytířem.