Prostředí, ve kterém se Rip Kirby pohybuje, je obdobou reálií známých z děl Raymonda Chandlera a Dashiella Hammetta. V jednotlivých epizodách série převažuje napětí nad násilím i nad neobvyklými situacemi. Soukromý detektiv Kirby se zabývá vcelku vágními případy: hledá ženu, zastavuje vydírání, odstraňuje z cesty nepohodlné osoby; nejde přitom nikdy o velké záhady. Zločinci Kirbyho s oblibou sledují, kladou mu léčky a v temné uličce ho vítají ranou do hlavy. Při svém pátrání na něj občas činí nátlak F.B.I. Kirby se dokonce ocitá svázaný na dně studny. Dva muži na Kirbyho vystřelí a zmizí v temné noci.
Tímto obratným řetězením nesourodých prvků nás Raymond – tak jak to již dokázal v sérii Agent Secret X-9 – vtahuje do snové atmosféry „černých“ románů. Série nevybočuje z realistického pojetí a bylo by možné ji považovat za fragmenty přebírané z černé kroniky.
.
Raymond předkládá čtenářům celkem příjemnou kresbu zločineckého prostředí, ve kterém vrahové jsou odpudiví, policisté zkorumpovaní a politici nemorální. Dobro a zlo se tu stýkají natolik těsně, až se navzájem prostupují. Zločinci, vyděrači a zloději jsou obyčejní lidé, mají své rodiny i přátele. V prostředí, ve kterém se Rip Kirby pohybuje, jsou ovšem všichni podezřelí. Žena, kterou náš hrdina potká v jednom z nočních klubů na Páté Avenue, vypadá jako žena z vyšších kruhů; ve skutečnosti je to kriminálnice, která se neváhá uchýlit k vraždě, chce-li se zmocnit soupravy diamantových šperků.
Kirby se často dostává do nesnází, občas dostane i výprask. Z jeho postavy mizí mýtus o superhrdinovi. Kirby má rád hudbu, knihy a golf. Raymond mu dokonce nasadil brýle, čímž se dopustil svatokrádeže vůči všem konvencím. Aby měl hlavní hrdina s kým mluvit a aby autor nemusel nic nudně vysvětlovat, postavil Raymond hlavnímu hrdinovi po bok postavu Desmonda, jakéhosi malebného Watsona, který sérii dodává nezbytný humor.
.
Rip Kirby dokonce chvílemi překračuje rámec kresleného seriálu. Každý záběr, ať už ukazuje ulici v Brooklynu, přívoz na Staten Island, hráče kulečníku, tělocvičnu pro trénink v boxu, kterou kromě rohovníků navštěvují i nejrůznější požívači drog, vypadá, jako kdyby to byla dokumentární fotografie.
Kirby je dokonalý, odvážný, jasnozřivý a nepodplatitelný. Každý případ řeší s logikou Sherlocka Holmese a odvahou Philipa Marlowa.
Raymondovým cílem bylo především narušit některé předsudky. Jeho vrazi, které vždy zdařile charakterizuje, nejsou žádní úchyláci žíznící po krvi a zabíjení, ale docela všední lidé. V jeho komiksu potkáme nepoctivé i počestné obchodníky, intelektuály, kteří se specializují v oblasti zločinu, i žalostné ztroskotance, kteří s několika dolary v kapse obrážejí bary na Bowery. Většina Raymondových příběhů obsahuje propracované sekvence, ve kterých je věnována péče i těm nejmenším detailům. Jeho černobílá kresebná technika je vynikající. Černé plochy, které vykreslují postavu Ripa Kirbyho, se staly narativní barvou celého komiksu.
Tímto obratným řetězením nesourodých prvků nás Raymond – tak jak to již dokázal v sérii Agent Secret X-9 – vtahuje do snové atmosféry „černých“ románů. Série nevybočuje z realistického pojetí a bylo by možné ji považovat za fragmenty přebírané z černé kroniky.
.
Raymond předkládá čtenářům celkem příjemnou kresbu zločineckého prostředí, ve kterém vrahové jsou odpudiví, policisté zkorumpovaní a politici nemorální. Dobro a zlo se tu stýkají natolik těsně, až se navzájem prostupují. Zločinci, vyděrači a zloději jsou obyčejní lidé, mají své rodiny i přátele. V prostředí, ve kterém se Rip Kirby pohybuje, jsou ovšem všichni podezřelí. Žena, kterou náš hrdina potká v jednom z nočních klubů na Páté Avenue, vypadá jako žena z vyšších kruhů; ve skutečnosti je to kriminálnice, která se neváhá uchýlit k vraždě, chce-li se zmocnit soupravy diamantových šperků.
Kirby se často dostává do nesnází, občas dostane i výprask. Z jeho postavy mizí mýtus o superhrdinovi. Kirby má rád hudbu, knihy a golf. Raymond mu dokonce nasadil brýle, čímž se dopustil svatokrádeže vůči všem konvencím. Aby měl hlavní hrdina s kým mluvit a aby autor nemusel nic nudně vysvětlovat, postavil Raymond hlavnímu hrdinovi po bok postavu Desmonda, jakéhosi malebného Watsona, který sérii dodává nezbytný humor.
.
Rip Kirby dokonce chvílemi překračuje rámec kresleného seriálu. Každý záběr, ať už ukazuje ulici v Brooklynu, přívoz na Staten Island, hráče kulečníku, tělocvičnu pro trénink v boxu, kterou kromě rohovníků navštěvují i nejrůznější požívači drog, vypadá, jako kdyby to byla dokumentární fotografie.
Kirby je dokonalý, odvážný, jasnozřivý a nepodplatitelný. Každý případ řeší s logikou Sherlocka Holmese a odvahou Philipa Marlowa.
Raymondovým cílem bylo především narušit některé předsudky. Jeho vrazi, které vždy zdařile charakterizuje, nejsou žádní úchyláci žíznící po krvi a zabíjení, ale docela všední lidé. V jeho komiksu potkáme nepoctivé i počestné obchodníky, intelektuály, kteří se specializují v oblasti zločinu, i žalostné ztroskotance, kteří s několika dolary v kapse obrážejí bary na Bowery. Většina Raymondových příběhů obsahuje propracované sekvence, ve kterých je věnována péče i těm nejmenším detailům. Jeho černobílá kresebná technika je vynikající. Černé plochy, které vykreslují postavu Ripa Kirbyho, se staly narativní barvou celého komiksu.
